O nadstandardní fyzické připravenosti Lukáše Tyla nepochybuje nikdo. Prakticky bez pravidelného tréninku vydrží v plném tempu devadesát minut a osobní souboje s ním bolí každého soka, který se mu postaví do cesty. Navíc k tomu dokáže přidat i herní kvalitu, což jej řadí mezi vůbec nejkvalitnější hráče okresního přeboru. Nejpopulárnější sport světa už však nedávno jedenatřicetiletého samorosta přestal naplňovat, a tak se začal věnovat extrémním vytrvalostním závodům. Během relativně krátké doby se dostal mezi absolutní českou špičku a sní o účasti na mistrovství světa! Jde snad o přírodní úkaz?

* Jak se stane z fotbalisty extrémní závodník?
„Já bych řekl, že je to spíše souhra náhod. (úsměv) Rád zkouším nové věci, mám rád výzvy. Nebojím se žádného sportu. O tomhle jsem se doslechl od kamaráda, tak jsme to šli přede dvěma roky s bandou z Konice vyzkoušet.“
* Kde jste poprvé závodil?
„První závod tohoto typu jsem absolvoval se zmíněnou partou kamarádů v Litovli. Dost se mi to zalíbilo, proto jsem se rozhodl věnovat se tomu dál. Začínal jsem ´Spartanem´, nejkratším závodem. Další byl ve slovenských Donovalech, ten už byl o něco delší a úplně jiný než v Litovli. Závodilo se v horách. Svůj třetí a zároveň nejdelší závod jsem absolvoval v Liberci. Tam mě to chytilo naplno.“
* Většina extrémních vytrvalců honí fyzičku v posilovnách, jak jste na tom vy v tomto ohledu?
„Já, abych řekl pravdu, na posilovnu nemám čas a nikdy jsem ji ani nepreferoval. Jsem zastáncem jiného druhu přípravy. Pracuji s vlastní váhou a připravuji se venku.“