Michaela Čepová

Squash je v dnešní době sportem, jenž získává čím dál tím více na oblibě. Jednou z hráček, která míček, raketu a stěny využívá k deptání svých soupeřek již delší dobu, je Michaela Čepová, několikanásobná mistryně České republiky v různých věkových kategoriích. Tato teprve šestnáctiletá vycházející hvězda raketového sportu přidává do své sbírky pravidelně nové úspěchy, letos obsadila na mistrovství Evropy smíšených týmů do 19 let bronzovou příčku, na domácím šampionátu „sedmnáctiletých“ skončili Češi pátí. Nadějná prostějovská squashistka tak zdařile objíždí turnaje už po celém světě, a stejně jako na domácí půdě sbírá úspěch za úspěchem. Kam až to chce dotáhnout?

* Co vás nasměrovalo na squashovou dráhu? A máte zkušenosti i s jinými sporty?
„Ke squashi jsem se dostala přes bratra. Odmalička jsem se věnovala několika sportům a hledala nějaký, u něhož bych zůstala. V novinách jsme zjistili, že v Prostějově existuje squashový klub, a tak jsem se dostala ke svému prvnímu trenérovi Milanu Matějkovi. Z jiných sportů jsem si vyzkoušela tenis, atletiku, měsíc jsem byla dokonce i gymnastkou, ovšem ne příliš dobrou a ohebnou. (úsměv) Dále jsem hrála chvíli basketbal, plavala jsem poměrně dlouho, ale nebavilo mě to. Squash jsem si vyzkoušela v devíti, opravdu mě to chytlo a již nebyl důvod ke změně.“
* Pamatujete si na svoje začátky a premiérový zápas?
„První turnaj, jehož jsem se účastnila, se konal ve Šternberku. Skončila jsem pátá, ale za rok jsem již stejnou soutěž vyhrála! Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem dokázala porazit i soupeře z chlapecké kategorie. Tehdy jsem neváhala ani chvilku a vše si zapsala do svého deníčku, který jsem si vedla až do čtrnácti let. Bohužel dál již podobně své výsledky nezapisuji, přestala jsem to stíhat. (směje se) A deníček teď ani nevím, kde je... Na svém prvním mistrovství České republiky jsem skončila pátá, kvalifikovala jsem se až dodatečně díky tomu, že se někteří neúčastnili. Vůbec jsem nechápala, jak dobře ostatní hrají, a obdivovala jsem, co dokážou.“
* Mohla byste přiblížit, jak vypadá sezóna hráčky či hráče squashe?
„Na začátku máme vždy v srpnu desetidenní soustředění v Alpách, dříve jsem jezdila do Jeseníků. Jedná se pouze o kondiční stránku, běháme a následně regenerujeme v sauně či na masážích. Dále navazujeme náročnějším týdenním kempem v Brně, který se po dvou dnech volna opakuje. V průběhu sezóny trénujeme přibližně čtyřikrát až pětkrát týdně, dva tréninky absolvuji v Brně a tři v Prostějově. Co se týká tréninků, je to různé od těch herních přes ty zaměřené na kondici až po fyzioterapii. Sama navíc chodím často individuálně běhat, doma cvičím s pomocí speciálních lan. Během sezóny nejsem téměř žádný víkend doma, účastním se turnajů doma i v zahraničí, případně máme kratší soustředění.“
* Jak se vám letos daří, prožíváte úspěšnou sezónu?
„V květnu jsem byla na mistrovství Evropy do sedmnácti let, které se konalo v Praze. Měli jsme dobrý tým, avšak na medaili to nestačilo. Po druhém místě ve skupině jsme prohráli ve čtvrtfinále s Anglií, která nakonec celý šampionát vyhrála. My vybojovali po výhrách nad Francií a Skotskem alespoň pátou příčku. Ještě předtím jsme se zúčastnila šampionátu do devatenácti roků, který se konal v Lisabonu, kde jsme hráli jako tým opět výborně a skončili na vynikajícím třetím místě. V extralize žen jsme se dostali mezi čtyři nejlepší ružstva, celkově obsadili taktéž bronzovou pozici. Myslím, že sezóna je to úspěšná.“
* Máte vůbec v České republice z vaší kategorie rovnocennou soupeřku?
„No... (směje se) Možná to bude znít divně, ale turnaje stejně starých hráček na našem území neobjíždím, protože by mě to spíše brzdilo v rozvoji kariéry. V kategorii do devatenácti let má alespoň jednu vyrovnanější hráčku, s níž také pravidelně soupeřím.
* Co považujete za největší úspěch, neboli čeho si nejvíc ceníte?
„Asi skutečnosti, že jsem v jednom roce dokázala vyhrát mistrovství republiky ve dvou kategoriích. To považuji za velký úspěch. Jednalo se o kategorie do sedmnácti a devatenácti let.“
* Jak moc zasahuje squash do běžných stránek života?
„Třeba co se týká stravy, plno lidí si myslí, že se musím nějak extrémně hlídat. Ale to vážně není můj případ, zrovna já sním třeba opravdu úplně cokoliv. (úsměv) Podle mého názoru je možná i to důvodem, proč mám na kurtech tolik energie, kdybych jedla více zdravě, možná tak silná nebudu.“
* Squash se podobně jako třeba badminton dostává čím dál tím více do povědomí dalších a dalších lidí. Mohla byste přiblížit, jakým sportem je?
„Pro mě je squash jednoznačně sportem číslo jedna, je prostě skvělý! Během zápasů hraji a nemyslím na nic jiného, energii dávám do každého úderu. Ale to by mohl říct každý sportovec o jakémkoliv odvětví, kterému se věnuje.“
* A v čem je třeba jiný než ostatní?
„Velkou roli tu hraje výbušnost, neustále se běhá z jedné strany kurtu na druhou, je to opravdu rychlý sport. Oproti třeba tenisu mi přijde zábavnější, tam mě nebaví neustálé pauzy mezi výměnami a podáním.“
* Jak se liší squash v podání lidí, co si jdou po práci zahrát, a třeba na turnajích, kde hrajete?
„Pokud chce člověk hrát na nejvyšší úrovni, je zapotřebí každodenní dřina, jít bez výmluv na trénink a chtít na sobě pracovat. Taky je pro amatérské hraní typičtější hraní krátkých výměn, přitom je daleko lepší si zahrát více úderů, s nimi přijde i jistota a člověk si pak zápas více užívá. U nás se někdy může stát, že jedna výměna může trvat i více než pět minut. Kromě tohoto rozdílu ještě je vidět odlišnost mezi zápasy žen a mužů. U holek nelze moc předvídat, kdo vyhraje, velkou roli hraje psychika a hlava, daleko více než u kluků. Ti nejsou tak narušení, jak my.“ (směje se)
* Nemrzí vás, že squash není olympijským sportem?
„Mrzí. A moc. A popravdě řečeno nechápu, proč se na olympiádě squash nehraje...“
* Co je vaším snem a máte nějaký cíl, který si chcete splnit?
„Squash chci hrát, jak dlouho to půjde, a uvidíme, kam mě vítr zavane. Důležité taky bude, co já a další studium. Tento sport hlavním zdrojem obživy pro mnoho hráčů není, u nás je jediným takovým případem snad jen Koukal. Na kariéru profesionální squashistky to tedy nevidím.“ (úsměv)
* Stále ještě studujete, dá se to se squashem skloubit? Nemáte ve škole kvůli sportovnímu vytížení problémy?
„Momentálně studuji na ´reálce´, mám za sebou první ročník a musím říct, že jsem se nemohla dostat do lepší třídy, kolektiv máme skvělý a ve škole mi vycházejí vstříc, navíc se i o mé výsledky zajímají, což mě těší. Na své studium mám individuální studijní plán, s učiteli se domlouvám vždy podle toho, kdy mám tréninky či soustředění. Dvakrát týdně jezdím na tréninky do Brna, takže i cesta zabere nějaký čas navíc. Myslím si, že problémy nemám, takže snad je vše v pořádku.“ (úsměv)
* Sice jste v prvním ročníku na střední škole, ale máte už nějaké konkrétnější plány do budoucna? A jaké jsou vaše další koníčky?
„Rozhodně bych ráda na medicínu, ale vše se teprve uvidí. Doma by mě spíš viděli jako učitelku, ale já mám v tomto poměrně jasno. (úsměv) Vše je ale daleko, uvidíme, co dostane přednost. Taky bude důležité, jak na tom budu se squashem. To se ale nedá příliš předvídat. Svou roli hraje především zdraví, snad se mě bude držet.“