- 11. srpen 2017
- 1558x
Nejsou to ani dva měsíce, kdy mladý maturant jedné z prostějovských středních škol spolu se svým učitelem vydali zbrusu novou knihu o městě, v němž žijeme, s podtitulem HANÁCKÝ JERUZALÉM. Autoři připomněli, že se jedná o první publikaci od roku 1990.
U zrodu tehdejší knihy vydané k významnému jubileu města Prostějova byl dlouholetý zastupitel a iniciátor mnoha kulturních i historických projektů Josef Augustin. Ona publikace byla jedinečná tím, v jaké době vznikala. Pojednávala o historii města, ale sama spatřila světlo světa v přelomové době. A právě o širších okolnostech jejího vzniku dokázal Josef Augustin poutavě a zasvěceně vyprávět v exkluzivním rozhovoru.
* Začněme vaším příchodem do Prostějova, co vás inspirovalo k záměru publikace o tomto městě?
„Když jsem přišel do Prostějova v roce 1978, začal jsem pracovat v Oděvním průmyslu na právním oddělení. Bydlel jsem přímo naproti. Od té doby jsem zůstal městu věrný. Po roce 1980 jsem již intenzivně studoval historii města a jeho památky. Asi osud tomu chtěl, že jsem se od roku 1981 stal poslancem Městského národního výboru (MěNV), členem rady města a od 1. listopadu 1983 místopředsedou MěNV, kde mi byla svěřena oblast kultury, školství, sociálních věcí a zdravotnictví. Kromě ovlivňování těchto čtyř oblastí jsem se tady seznámil s řadou zajímavých údajů o historii města. Zajímalo mě, jaké knihy a jiné písemné materiály byly o městě publikovány. Zajímal jsem se o památky sakrální i světské, nejen v Prostějově, ale v rámci celého okresu, třeba o Čechy pod Kosířem a Plumlov. Podařilo se mi shromáždit pár knih o Prostějově.“
* Jaké byly v té době k mání?
„První z nich byla kniha, kterou nechal vydat v roce 1940 vládní komisař města Prostějova doktor Girth a bylo v ní devětatřicet hlubotisků. Městu ji věnoval. Kniha byla vydána v češtině pod názvem ´Prostějov - srdce moravské Hané, město píle, cílevědomé práce a kultury´. Předmluvu napsal doktor Jan Kühndel a vzpomínku, jak básník poznává Prostějov, ´Duše jednoho města´, napsal známý spisovatel František Kožík. O rok později vyšla i v němčině. To byl první impuls k dalšímu bádání, co bylo po osvobození v roce 1945 a později vydáno. Tehdy jsem se dostal k další knize, která se jmenuje ´Prostějov a okolí ve světle svých historických a uměleckých památek´, kterou napsal doktor Jaroslav Mathon v roce 1923, vydanou nákladem J. T. Bučka v Prostějově v roce 1924. Doktor Mathon měl v této knize zajímavý úvod. Když jsem se knihou probíral, uvědomil jsem si, jak významnou má Prostějov historii, a jak je možno mládeži, studentům a zájemcům o historii ukázat, co je v Prostějově pěkného. Tato kniha má čtyřicet stran fotografií, kde jsou jak dobové fotky, tak různé pohlednice. Je v ní obraz požáru města v roce 1697, jehož originál je umístěn v kostele v Křtinách. V Muzeu a galerii Prostějova je reprodukce obrazu namalovaná na plechu. K dalším materiálům o historii Prostějova patří stovky pohlednic s různými náměty vydaných k historickým událostem. Nelze opomenout ´Vlastivědu moravskou´ profesora Vojtěcha Janouška, vydanou Musejním spolkem Brno v roce 1938, z níž se čtenář dozví řadu zajímavých informací a bude obdivovat devětapadesát dobových fotografií.“
* Publikace vznikala v historicky přelomové době, jak se tato skutečnost v přípravě knihy odrážela?
„Zástupci národního výboru měli svou představu, já také svou... Bral jsem to v širší rovině. V knize Prostějov 1390 až 1990 je potřeba mít všechno o historii i současnosti města. Co nesnáším, je mazání konkrétních událostí v dějinách. Historie lidstva, českého národa a našeho města je jaká je, a potřebu ji měnit dodnes nechápu. Takže jsem prosadil klášter Milosrdných bratří i obraz Poslední večeře Páně v kostele sv. Petra a Pavla i další církevní objekty. Zástupci strany navrhli pomník V. I. Lenina na náměstí 9. května a památník Družby na náměstí Rudé armády. Po roce 1950 se začala stavět sídliště, takže jsou tam i fotografie Šmeralovy ulice a sídliště Svobody, nevynechali jsme ani plumlovskou přehradu, zámek, autokemp Žralok a nemohli jsme zapomenout ani na náš největší oděvní podnik OP Prostějov, pivovar nebo podnik Starorežná. Fotografové fotili, snímky jsem vozil do Prahy na odsouhlasení technické kvality a v průběhu schvalování jsem dovezl do Prahy několik litrů slivovice. Když jsem snímky předkládal na okresní výbor strany, kde v té době byl ideologickým tajemníkem Jaroslav Sláma, tak jsem byl dotázán, zda tam není nějak moc kostelů. Moji snahu o vysvětlení, že sakrální památky k městu patří, že oni tam mají také svého Lenina, ocenil tajemník slovy: ´Ty si zahráváš!´ A že prý mohu přijít o funkci. Na to jsem odvětil, že jsem na to připraven a budu dělat právníka. Druhý den mi zavolal, že si všechno prošli a konstatovali, že tak šly dějiny a nic vyhazovat nemusím. Strana se prý do dějin plést nebude a odpovídáme si za to my na radnici. Na vydání knihy jsem netrpělivě čekal asi dva měsíce.“
* To už byl ale listopad 1989!
„Když jsem knihu někdy v říjnu 1989 přivezl do Prostějova a představil ji na radnici, tak se líbila. Poté jsme měli obdržet celý náklad, ale zrovna začínala ´sametová revoluce´. Zástupci Občanského fóra věděli, že se chystají různé akce v rámci oslav 600. výročí města. Byl jsem pozván na jejich fórum, že knihu musím zastavit, je v ní totiž Lenin. Osobu, která to řekla, protože dosud žije a byla ve významných funkcích, nebudu jmenovat. Tak jsem odpověděl, že vydání knihy zastavím za podmínky, že budou muset zaplatit oněch sto padesát tisíc korun československých. Pressfoto si to nenechá líbit, knížka zůstane v Praze, Pražáci dostanou zaplaceno a budou si ji prodávat po svém... Nastalo velké divení, že jsem nějak moc drzý, a kde prý seženou ty peníze. Řekl jsem, že kdo rozhoduje o zastavení vydání, tak musí zaplatit vydavateli náklady s tím spojené. Takže buď knížka bude, nebo dostanou číslo účtu Pressfota. Mám pocit, že to netrvalo ani dva dny a byl jsem opět povolán k oné osobě. Znovu jsem si vyslechl, že tedy dobře, tak šly dějiny. Do knihy byl nakonec vložen lísteček se sdělením asi v tomto smyslu: ´Nechť laskavý čtenář vezme na vědomí, že tato kniha vznikala za éry socialismu, byla poplatná tehdejšímu myšlení, a ať si laskavě udělá svůj úsudek z hlediska textu i z hlediska výběru fotografií´. Bylo vytištěno dvacet tisíc těchto lístečků, přidaly se ke knížkám, tím se vlk nažral a koza zůstala celá. Peníze se nemusely vracet a čtenář si udělal svůj úsudek o historii a současnosti města. Byl jsem nesmírně rád, že to takto dopadlo, ať z hlediska textů, fotografií i vyjádření stranických orgánů a Občanského fóra. Musím říct, že ta osoba, která jednala za OF, se nakonec k věci postavila velmi pragmaticky a s nadhledem a kniha mohla jít do prodeje.“
* Jaké byly dozvuky a ohlasy na tuto publikaci?
„Část nákladu šla na radnici, další do průmyslových podniků, zemědělských družstev, a pokud vím, tak řada občanů města, kteří mají své příbuzné v zahraničí, jim tuto knihu věnovala třeba jako dárek. Cením si proto cizojazyčného resumé v ruském jazyce, v němčině a také v angličtině. Trojjazyčná publikace byla z hlediska cestovního ruchu a významu Prostějova velmi významná. Myslím, že i řada Prostějovanů, ať zakotvili při své životní pouti v Evropě, Americe, Austrálii či jinde, měla možnost se k této publikaci dostat. Od roku 1990 jsem pak zpovzdálí sledoval, kdo bude následovat doktora Mathona, Vojtěcha Janouška, či onoho německého starostu, kdo bude následovat na radnici nápad Jakuba Daňka, protože to byl jeho nápad a moje realizace. Jsem velmi rád, že vznikly další knihy, například o prostějovských hostincích, z oblasti průmyslu, o slavných prostějovských vilách a v neposlední řadě o významných osobnostech Prostějovska.“
* A právě nedávno vyšel nejnovější přírůstek...
„Ano, kniha s podtitulem Hanácký Jeruzálem mě velmi příjemně potěšila. Jsem rád, že město Prostějov podporuje tyto aktivity, a že současní mladí lidé mohou sledovat vývoj města Prostějova v kontextu řady publikací, které již o Prostějovu vyšly.“
Další chyba na Vápenici.