AKTUALIZOVÁNO: Zbožínek: „Určice jsem bral jako výzvu“

Během své hráčské kariéry se z Klenovic na Hané a přes OP Prostějov prosadil až do nejvyšší domácí soutěže, kde za žižkovskou Viktorku a olomouckou Sigmu odehrál téměř dvě stovky prvoligových střetnutí. Po druhém jarním kole vyslyšel Pavel Zbožínek (na snímku) volání Určic a ujal se tamějšího „áčka“ nacházejícího se po debaklu 1:9 i předešlých porážkách v mrzutém stavu. Pod jeho vedením se mužstvo zvedlo výsledkově i herně. Za první tři duely pod jeho vedením získalo sedm bodů včetně výhry u suverénního Ústí, ani toto vzepětí ale vlivem dalších porážek nestačilo na lepší než čtrnácté místo. Uplynulé působení přesto hodnotí třiačtyřicetiletý kouč pozitivně a těší se na další ročník, byť se bude jednat jen o I.A třídu Olomouckého krajského fotbalového svazu.

* Když bychom se vrátili úplně na začátek, s jakými představami jste přijímal určickou nabídku?
„Věděl jsem, že se kluci snažili hrát dobrý fotbal. Složení mužstva a stav jednotlivých hráčů jsem ale poznával až postupem času.“
* A nastal okamžik, kdy jste si říkal, je to hrozné, neměl jsem do Určic chodit?
„Ne, to vůbec ne. Ba naopak. Když jsem byl osloven a rozhodl se, tak jsem bral Určice jako výzvu a od té doby začal pracovat na tom, abychom se posouvali dál. Byly tu jak krátkodobé cíle, to znamená zvednout klukům hlavu, vytvořit dobrou náladu, pozitivní atmosféru, vrátit jim radost z fotbalu, tak i dlouhodobé cíle, abychom se postupně zlepšovali, stabilizovali kádr, byla tu návaznost a zapojovali se kluci z dorostu. Aby pro ně fotbal byl koníčkem a současně dával smysl. Tuto výzvu jsem přijal a zjistil jsem, že je tady dobrá parta kluků, fotbal hrát nezapomněli, a jakmile se tady atmosféra odlehčila, tak jsem v žádném případě nelitoval a cítil jsem se tady velice dobře.“
* V jakém stavu jste mužstvo a jednotlivé hráče našel?
„Od první chvíle jsem klukům říkal, že tabulka je jen jednou částí a že nás čeká ještě spousta zápasů. Přišel jsem po druhém jarním kole, chtěli jsme si zbylá utkání užít a postupnými kroky v taktice i automatismech se posouvat. Myslím, že se nám to dařilo, a přišly zápasy, které byly překvapivé i pro ostatní. Ale zároveň jsme měli k dispozici úzký kádr, a když nám někteří hráči vypadli z pracovních či zdravotních důvodů, tak se to projevilo na konsolidaci. A přestupy už byly uzavřené, tak jsme ve větší míře zapojovali kluky z dorostu, kteří získávali nové zkušenosti.“
* Podařilo se tedy dosáhnout vytčených krátkodobých cílů?
„Atmosféra byla zpočátku skleslá, cítil jsem, že se vytratila radost z fotbalu a jako těžký balvan se to tlačilo před sebou. Myslím si ale, že během krátké doby se podařilo velice rychle zvednout hlavy, balvan odstranit a nastolit pozitivní atmosféru v celém klubu. To se projevilo i na hřišti.“
* Jak se dařilo zmíněné začleňování mládežníků do „áčka“?
„Myslím si, že se v Určicích klade velký důraz na mládež. Někdy jsme to měli složitější, když jsme hráli v jeden den a pomalu ve stejnou hodinu, ale ve většině případů se nám program dařilo zkombinovat. Někteří kluci si již mužskou kopanou osahali a zapojovali se do tréninků. Z toho mám dobrý pocit a v následující sezóně se nám to určitě vrátí. S kluky, kteří končí v dorostu, počítám. Snažil jsem se jim dát načichnout mužské kopané a dostali někdy delší, někdy kratší příležitost, byli ale pevnou součástí mužstva. Mají mou důvěru.“
* Upínal jste se při svém příchodu k záchraně krajského přeboru?
„Samozřejmě dokud šance je, tak jsem to vnímal a snažili se sportovní cestou zachránit. Nechtěl jsem tím ale kluky svazovat, spíše mi šlo o to, abychom se zlepšovali, chodili v dostatečném počtu na tréninky a fotbal byl především zábavou. Žádný balvan sestupu nebo nesestupu jsme si nepřipouštěli. To by asi byla špatná cesta, není to otázka života a smrti a s vedením jsme byli zajedno, že stabilizace a dlouhodobý cíl jsou také důležité.“
* Váš předchůdce Radek Tomšic si často posteskl, že jste dostávali hodně laciné branky po zbytečných chybách. Platilo to i za vašeho velení?
„Přišly zápasy, v nichž se vyskytly chyby, které nás stály příznivý výsledek, ne vždy se vám ale podaří celá sezóna v laufu. Některé zápasy nám vycházely herně a několikabrankový rozdíl nebyl výsledkem předváděné hry, třeba v Medlově jsme do pětasedmdesáté minuty drželi minimálně vyrovnaný zápas. Šlo mi spíše o herní stránku, v řadě věcí jsme se posunuli a hlavně tady panuje dobrá atmosféra. Jednou ze zásadních věcí pro mě bylo, jestli tady budou hráči dále pokračovat, se všemi jsem mluvil a všichni mi jednoznačně řekli, že pokračovat chtějí, to bylo pozitivní. A příští sezóna bude určitě dobrá.“
* Po sestupu se mužstvo často hodně mění, ve vašem případě tomu tak nebude?
„K některým změnám dojde, to ano. Původní dohoda v Určicích zněla do konce sezóny a už před koncem soutěže jsem byl osloven, jestli bych nepokračoval. Nechali jsme sezónu dojet a potom jsme se k této otázce vrátili. Chtěl jsem vědět názor všech hráčů, chtěl jsem se všemi mluvit. Strašně pozitivní bylo, že jsem cítil, že tady chtějí dál působit. Když se tady parta zachová, tak jsem ani já neváhal a věřím, že to opět posuneme dál a budeme hrát atraktivní fotbal, i když o soutěž níž. Sestup může znamenat degradaci a konec fotbalu, nebo se naopak klub stabilizuje, přijme výzvu, bude hrát na špici a rvát se soutěžní cestou být co nejvýš. To je náš cíl, s ním půjdeme do nové sezóny.“