AKTUALIZOVÁNO: Neoral: „Kdybychom tak našli ryzího střelce...“

Do dvojrole hráče i asistenta se v Kralicích obsadil Martin Neoral. Třicetiletý důrazný středopolař nejprve vypomáhal Ivu Gottwaldovi, po jeho odvolání se ujal mužstva společně s Tomášem Vincourkem. Využít mohl rovněž svých zkušeností u mládeže Sigmy Olomouc a hlavní úlevu mu přinesla jistota záchrany kolo před koncem ročníku. Ocenil zlepšení hry směrem dozadu i rozprostření branek mezi větší počet hráčů, avšak skutečného kanonýra zatím vyhlížel marně.

* Převládá ve výsledku spokojenost, nebo jste pomýšleli trochu výš?
„Kdybychom to vzali úplně od začátku, tak jsme na startu podzimní části věřili, že to bude trochu lepší... Na druhou stranu ale bylo naším hlavním záměrem se zachránit, což se podařilo. Takže v podstatě byla sezóna úspěšná, uhájili jsme krajský přebor.“ (úsměv)
* Při pohledu do statistik je zřejmé, že jste neměli žádného ryzího kanonýra. Stál vás právě tento faktor lepší umístění?
„V mnoha zápasech se měnilo složení týmu, a než jsme si pořádně sedli, nedokázal nikdo vzít pořádně odpovědnost na sebe. Buďme rádi, že se kluci postupně trefovali a dávali branky, kdybychom ale našli ryzího střelce, tak by nám to hodně ulehčilo situaci a mohli bychom pomýšlet na vyšší příčky.“
* Má někdo ze současného kádru potenciál zabijáka?
„Věříme stále Marťovi Kováčovi, který dával góly v žákovské i dorostenecké kategorii. Je před ním ale ještě hodně práce, stále je mladým hráčem, potřebuje se zlepšovat a také se připravovat na každý trénink i zápas. Příjemným překvapením byl třeba Ondra Petržela. Ačkoliv se s námi přes týden nepřipravoval, tak dokázal d zápasů naskočit a ukázat maximální možnou připravenost na každý zápas. Dal hodně gólů na to, že má asi úplně nejméně minut. (úsměv) Hodně na sobě ve volném čase pracuje, posiluje, cvičí, dělá různé anaerobní tréninky. Svou připraveností převyšuje krajský přebor. V minulosti mu chyběla kvalita na míči, ale tím, že už také patří mezi starší hráče, tak zkušenosti získal a v každém zápase patřil k pilířům. Chtěl sice zkusit něco jiného, podařilo se nám ho ale přesvědčit a měl by v Kralicích pokračovat i dál, to je pro nás také důležité.“
* Koho dále by šlo v tomto ohledu zmínit?
„Honza Petrásek dal snad čtyři góly ve čtyřech zápasech. Škoda že se rozhodl spíše pro dráhu rozhodčího, mohl být tím, kdo by nás spasil. Také Pepa Cibulka zasáhl do statistik a spoléháme na to, že se už trošičku srovnal a nemá s krajským přeborem takové nervy, jaké míval. Právě on byl se sedmi góly naším druhým nejlepším střelcem.“
* A jaká spokojenost panuje s hrou dozadu?
„Myslím si, že se to trošku ustálilo a gólů jsme moc nedostávali. Mezi kluky vznikla větší součinnost a celý tým se naučil bránit. Na každém postu jsme pracovali na tom, aby hráči měli zodpovědnost směrem dozadu, a obdržených branek nebylo až tolik. Defenziva pracovala slušně, od gólmana počínaje a posledním hráčem konče bránili všichni poctivě, oproti předešlým měsícům se tato činnost hodně zlepšila.“
* Jak výrazně se podle vás nyní projeví výměna gólmana a odchod Dočkala?
„Na postu gólmana věřím, že nový klučina bude přínosem, ale náhradu za Honzu Dočkala nemáme. Budeme pátrat v našich řadách, přijde někdo z dorostu, ale nevím, jestli ho bude schopen adekvátně nahradit. Budeme hodně pracovat na tom, abychom tam někoho dosadili a jeho výkony byly přínosem.“
* Letošní sezóna byla vzhledem k reorganizaci hodně atypická a Kralice se jednu chvíli pohybovaly hodně nízko. Zažívali jste trochu i nervy, nebo jste zůstávali v klidu?
„Nervy to byly strašné, hlavně pro realizační tým... I kluci pociťovali, že jde o hodně a musí pro to něco udělat, v zápasech se více obětovat. Bylo to docela náročné na psychiku.“
* Kdy jste si začali říkat, že to dobře dopadne?
„Hlavní zlom nastal po Lutínu. Předvedenou hrou i výsledkem všichni pochopili, že soutěž udržíme, a pak jsme už nemuseli bojovat a měli jsme stoprocentní jistotu. Už zápas předtím to vypadalo nadějně, ale teprve tam bylo definitivně rozhodnuto.“
* A představovala drtivá výhra 7:1 i herně nejpovedenější zápas?
„To určitě ne, měli jsme v něm spíše zajímavé pasáže co do pološancí a branek. Za mě byl nejzajímavějším zápasem hned ten první, kdy jsme s panem Vincourkem přebírali tým. Ještě v sedmdesáté minutě to vypadalo na propadák a v Rapotíně jsme prohrávali 0:3, pak se to ale nastartovalo, podařilo se nám srovnat na 3:3 a ještě vyhrát na penalty. Herně nám to celkem šlo, ale bohužel jsme nedokázali dát dřív branky. Tímto soubojem se to celé tak nějak otočilo, zlomilo, tým zjistil, že má sílu i vítězného ducha, a další zápasy jsme dokázali otočit, jako třeba s Holicí. Nebo i s Ústím jsme do osmdesáté minuty dokázali soupeře zaskočit, pak už nám docházely síly. Markantní to bylo i ve Velkých Losinách, kde jsme dlouho drželi krok, ale už jsme po prostřídání neměli takovou sílu.“
* Takže právě Rapotín řadíte úplně nejvýš?
„Jeli jsme tam v hodně oslabené sestavě a ještě se nám po pár minutách zranil Honza Novotný. Parádně nám pak pomohl Lojza Lexa, i když následně musel na operaci kolene. Ale musíme všem hráčům i za tyto činy poděkovat, kluci hráli na hranici sebeobětování a dokázali se pro Kralice obětovat.“
* A jak jste si zahrál vy osobně?
„Od zápasu se Šternberkem jsem laboroval se svalem. S mládežníky jsme se tehdy vraceli ze zápasu někde na Vysočině, jeli asi tři hodiny po dálnici. Přijel jsem těsně před rozcvičením, a jak jsem připravoval kluky, tak jsem se málo protáhl a v deváté minutě jsem musel ze hřiště. Pak už to pro mě bylo smutné, musel jsem se dívat jen z lavičky. Když jsem pak nastoupil v Medlově, ještě jsem nebyl stoprocentně fit a pomohl aspoň gólem. Na hřišti jsem už moc nebyl, mám ale dobrý pocit z toho, že se nám podařil hlavní cíl v podobě záchrany soutěže. Na hřišti bych byl rád mnohem víc, ale zdraví neporučíte.“
* Stal se z vás tedy spíše nehrající trenér, jak jste měli rozdělené úlohy s Tomášem Vincourkem?
„Já jsem byl s klukama v týdnu a tréňa Vincourek přijel o víkendu na zápas. Dokázali jsme se domluvit na sestavě, prodiskutovat vše a během utkání se do koučování zapojoval ten, kdo něco viděl. Vzájemně jsme se respektovali a nikdo se přes někoho nepotřeboval zviditelňovat. Společnými silami jsme to dokázali, důležité bylo, že jsme oba táhli za jeden provaz.
* Už několik let trénujete mládež, spatřoval jste rozdíl, když jste se ujal mužů?
„Určitě. U mládežníků nejde o výsledek a řešíme spíše individuální herní dovednosti a další věci, u mužů už je to o síle, taktice, standardních situací a také psychika je trochu jiná než u dětí. Pro mě příjemná zkušenost vyzkoušet si souběžně práci s mládežníky i muži, hráči se navíc fotbalovým myšlením ani moc neliší a v některých momentech překvapil spíše žáček. (smích) Kolikrát je ale jejich myšlení hodně srovnatelné, tím nechci nikoho urazit. Kluci u nás v áčku jsou takoví mladí dospělí a potřebují ještě dozrát, zbavit se chyb.“
* Takže by se vám do kádru hodil nějaký další zkušený hráč?
„No, prospělo by nám to... (úsměv) Oslovovali jsme pár zkušených hráčů, ale krajský přebor je docela vysoká soutěž a takoví hráči nejsou popravdě úplně moc levní. Takže spíše ještě omladíme odchodem Dočkala, než že bychom získali zkušeného borce. Výhodou ale je, že díky Honzovi Nečasovi můžeme hráčům předat hodně zkušeností a oni nám to vše pak vrátí.“