- 29. červen 2017
- 584x
Letos v květnu odmaturoval, přesto už má na svém kontě dvě vydané knihy. Jako novinář přispíval do celé řady periodik a byl vybrán i do týmu, který informoval o dění z hokejového mistrovství světa v Moskvě. Kromě žurnalistiky a sportu se však do velké hloubky zabývá i historií. Petru Komárkovi přitom už na základní škole jedna z učitelek řekla, že má pusu jako kulomet. Stejně rychle jako mluví, tak i přemýšlí a koná. Přesto jeho myšlenky, slova i činy rozhodně nepostrádají smysl. Přesvědčit se o tom můžete i v následujícím rozhovoru. A pokud si chcete pořídit novou knihu Prostějov - Hanácký Jeruzalém, jejíž je spoluautorem, pak se zastavte v redakci Večerníku.
* Pocházíte z obce mezi Olomoucí a Šternberkem, patnáct let jste žil v Litovli. Co vás přivedlo na střední školu do Prostějova?
„Zhruba od šesté třídy jsem aktivně přispíval do novin. Psaní mě hodně bavilo a chtěl jsem se mu věnovat i v dalším životě. Když jsem se dozvěděl, že se na Střední odborné škole podnikání a obchodu v Prostějově dá studovat právě žurnalistika, zaujalo mě to. To byl hlavní důvod, proč jsem se rozhodl jít právě sem, přestože i díky svému dobrému prospěchu jsem si mohl mezi školami vybírat.“ (úsměv)
* Bydlel jste v Prostějově na internátě?
„Nikoliv. Musel jsem každý den dojíždět vlakem. Nebyl to určitě žádný med, ale po maturitě musím říct, že studium tady svůj účel určitě splnilo. Jsem přesvědčený, že jsem si nemohl vybrat lepší střední školu.“
* Jak jste se vůbec dostal k novinařině?
„Začalo to zhruba na přelomu dubna a května 2009, kdy jsme měli na základní škole v Litovli akci ´Pohádková Jungmanka´. Poté nás paní učitelka vyzvala, abychom z této akce něco napsali s tím, že nejlepší příspěvky budou zveřejněny v Litovelských novinách. To je periodikum srovnatelné s prostějovskými Radničními listy. Tak jsem něco napsal a můj příspěvek byl nakonec i zveřejněn. Fakt, že pod článkem bylo mimo jiné i moje jméno, byl pro mě obrovskou motivací pro to, abych do Litovelských novin začal přispívat pravidelně.“