AKTUALIZOVÁNO: HISTORIK: „PROSTĚJOV SE Z ´MĚSTA MÓDY´ STAL ´MĚSTEM SPORTU´“

Jak shrnout 20 let v Prostějově? Zatímco pro člověka jsou dvě dekády zásadní část života, z hlediska historie se jedná o poměrně krátký časový úsek. Tomáš Cydlík pracuje od roku 2000 ve Státním okresním archivu Prostějov jako archivář. Během té doby spolupracoval na řadě publikací, mezi které patřily například Osobnosti Prostějovska, Slavné stavby Prostějova, Historie a současnost podnikání na Prostějovsku a řada dalších. Zároveň v Prostějově žije a pozorně sleduje, co se v našem městě děje nového. S kým jiným tedy zapříst hovor na téma uplynulých dvaceti let v našem městě...

Kdybyste měl vyjmenovat pět událostí za posledních dvacet let, jež se vepsaly do historie města, které by to čistě dle vašeho názoru byly?
„Můžu se o to pokusit, ale předem upozorňuji, že to bude výběr pouze subjektivní bez nároku na úplnost a všeobecnou přijatelnost. (úsměv) Na začátku bych zmínil přerod Prostějova z ´města módy´ do ´města sportu´. Konec giganta Oděvního podniku Prostějov zasáhl mnoho zdejších rodin a nedávná demolice celého areálu už jen završila tuto kapitolu v dějinách regionu. Místo textilního průmyslu už se v uplynulém období v souvislosti s Prostějovem uváděl spíše vzestup sportovně-podnikatelského impéria soustředěného v oblasti Za Kosteleckou ulicí a pravidelné úspěchy místních tenistů, volejbalistek či basketbalistů. V poslední době je více slyšet i o hokeji a fotbalu.
Velký význam pro celý region mělo přestěhování prostějovské nemocnice do nově vybudovaného areálu za sídlištěm Hloučela a její pronájem soukromé společnosti. Stávající areál staré nemocnice, budovaný od osmdesátých let devatenáctého století, již bohužel nevyhovoval požadavkům současné zdravotní péče, i když na parkovou úpravu celého prostoru mnozí Prostějované dodnes nostalgicky vzpomínají.
A co další události?
„Ohromným projektem přitahujícím zájem médií bylo vypouštění a následná revitalizace nedaleké plumlovské přehrady v letech 2009 až 2013. Lidé měli jedinečnou možnost na vlastní oči pozorovat dno přehrady i odhalenou hráz, což se po několik dalších generací nemusí opakovat. Z oblasti komunální politiky stojí za zmínku dlouhodobé úspěšné hospodaření města, i když některé následné investice by se daly hodnotit značně diskutabilně. Naopak investice do obnovy historických stavebních památek, jako je Národní dům, budova nové radnice nebo pernštejnský zámek, jsou dle mého názoru povedené a chvályhodné. Na závěr odpovědi bych v jednom bodě zmínil ještě dvě kontroverzní témata s přesahem do dalších let. V prvním případě se jedná se o budoucí podobu prostoru v bezprostředním sousedství centra města. Navrhované řešení zástavby tohoto významného prostoru budí již řadu let vášně a nesouhlas části obyvatel města. Je velkou otázkou, jak se situace do budoucna vyvine. Stejně tak bude zajímavé sledovat vývoj současného sporu o budoucí podobu bývalého židovského hřbitova v Prostějově.“
Dvacet let je z pohledu historie krátký časový úsek. O čem si myslíte, že se z tohoto období bude mluvit nebo alespoň psát za dvě stě let?
„Když si uvědomím, jak se lidský vývoj a poznání posunuly za posledních sto roků, tak si ani nedokážu představit, kam se dostaneme za dvě stě let. (úsměv) A už vůbec ne, jak se budou naši následovníci dívat na historicky poměrně krátký časový úsek vymezený roky 1997 až 2017. Pokud bych měl zmínit místní politické poměry, možná si v budoucnu povšimnou dlouholeté spolupráce ideově odlišných stran ODS a ČSSD při vedení města, kdy opravdová opozice jako by neexistovala. Tento postup je v celostátní politice využíván pouze jako východisko z patové situace, ovšem na obecní úrovni je do jisté míry pochopitelný. S časovým odstupem bude zajímavé sledovat, kam se nakonec vyvine nynější napjatá situace, kdy se po posledních obecních volbách opět obnovilo přirozené koaličně-opoziční uspořádání vedení města. Budoucí historici nebudou moci opomenout ani vliv sportovního manažera Miroslava Černoška na místní politicko-společenskou elitu potažmo na formování novodobého obrazu města. Osobně bych v rámci profese historika zkoumal také nevyužitý potenciál mezinárodních sochařských sympozií Hany Wichterlové, jejichž konec mě mrzí.“
Jakých bylo podle vás nejvíce přelomových dvacet let v Prostějově v celé jeho historii? A čím?
„Mohlo by to být období na přelomu devatenáctého a dvacátého století, kdy se zformovala podoba města s výraznými dominantami, jak ji dnes známe. V souvislosti s rozvojem průmyslu, obchodu a podnikání na konci předminulého století přicházelo stále více lidí, což bylo doprovázeno novou bytovou výstavbou a celkovou modernizací. Město se muselo elektrifikovat, byly postaveny kanalizace, vodovod, objevila se řada veřejných, společenských a podnikových budov, které v podstatě slouží dodnes. Stačí uvést jen několik příkladů, jako jsou pošta, městský hřbitov, gymnázium, městský sirotčinec, budova dnešní umělecké školy, nové nemocniční pavilony, budova okresního soudu, židovská synagoga, Národní dům, sokolovna, filiálka Živnostenské banky na rohu hlavního náměstí a Kravařovy ulice, budova nové radnice a mnohé další. Prostějov, dříve označovaný jako velká hanácká vesnice, se díky těmto stavebním investicím změnil na moderní průmyslové centrum a sebevědomého regionálního hegemona.“
Jak se za uplynulých dvacet let změnila tvář města? Myslíte, že vznikly nějaké stavby, které by za sto let mohly být zařazeny do obdoby publikace „Slavné stavby Prostějova"?
„V této oblasti jsem poněkud skeptický. Měl jsem tu čest spolupracovat při přípravě zmíněné publikace a dnes opravdu nevím, co postavené za uplynulých dvacet let by sem šlo dořadit. V publikaci je zastoupena jen jedna stavba z daného období, budova ČSOB v Dukelské bráně. Naopak další stavby chátrají, areál Oděvního podniku Prostějov byl zbourán a například objekt městských lázní je určen k demolici také. Na můj vkus se bourá hodně a někdy i s nejasným účelem. Konkrétně mně z poslední doby vadí zbourání historické stavby bývalých jezdeckých kasáren. Dodnes se neví, co na jejím místě vlastně bude. V této souvislosti je zajímavé, jaká je v dnešní době relativní životnost některých nově budovaných veřejných staveb. Živě si pamatuji, jak jsme měli se spolužáky v roce 1992 maturitní ples v nově vybudovaném Kulturním a společenském centru. Od té doby uběhlo pětadvacet let a dnes se uvádí, v jakém je budova špatném stavu a doporučuje se její zbourání. Pokud to srovnáme s dalšími objekty ve městě, které zde stojí desítky, některé i stovky let, je to přinejmenším zarážející. Zdá se, že při výstavě nových objektů v Prostějově investoři rezignují na výraznější architektonické ambice a architekty oslovují pouze s požadavkem splnění dotyčných předpisů s co největší finanční úsporou. Jako vzor investora by v tomto ohledu mělo sloužit samotné město Prostějov, takže se nechme překvapit, s čím přijdou architekti v souvislosti s možnou výstavbou nového kulturního sálu, sportovní haly či krytých lázní.“
Kdybyste srovnal vývoj Prostějova za uplynulých dvacet let a za dvě desítky let první republiky. V čem se lišil a v čem byl stejný?
„Obě období spojuje v místní politice čelní pozice sociálně demokratické strany, která má v našem regionu tradičně silné postavení. Během první republiky straně sekundovala pravicová národní demokracie (a později Národní sjednocení), v nedávném období to byla zase většinou ODS. Dnešní sváry vyplývající z příchodu skutečné politické opozice však nejsou ničím novým a ojedinělým. Svůj předobraz měly samozřejmě i u našich předků v období první republiky. Přes veškeré současné spory a dohadování, které občané živě sledují ve sdělovacích prostředcích či on-line přenosech, nedosahují rozpory takové úrovně, jak tomu bylo za první republiky, kdy muselo být v polovině třicátých let úředně rozpuštěno městské zastupitelstvo a do čela města dosazen vládní komisař. V té době se opozice nesmířila s politikou představitelů Národního sjednocení, stojících v čele radnice a odmítla se podílet na chodu města. Dnes se pro změnu z obou stran podávají různá oznámení odpovědným orgánům. Když to sleduje nezaujatý člověk, může souhlasit se slovy klasika - ´kdyby to nebylo tak smutné, bylo by to i zábavné´.“ (pousměje se)
Jaké bylo dlouhodobě hlavní téma dvacetiletí v Prostějově?
„Nejsem si jistý, jestli město za předchozích dvacet let uplatňovalo nějakou konkrétní vizi. V náznacích vidím něco, čemu se dnes říká podpora udržitelného rozvoje. K tomu by měl patřit ještě zesílený důraz na potřeby občanů a kvalitu životního prostředí. Je potřeba už okamžitě něco udělat s kvalitou ovzduší v našem městě, které je obzvláště v zimním období jedno z nejhorších v celé republice. Připadá mi, že se o tom mnohdy jen mluví, a přitom je to každým rokem horší. Hlavním jednotícím tématem vycházejícím z uplynulých dvaceti let by tedy mohla být důsledněji uplatňovaná politika Zdravého města Prostějov.“
PROSTĚJOVSKÝ Večerník existuje 20 let a stejnou dobu je archivován. Co si myslíte, že by v něm lidé mohli vyhledávat za 200 roků?
„Může to být podobné jako například u dnešních studentů, kteří navštěvují badatelnu v našem archivu. V rámci svých školních prací vyhledávají informace ze všech oblastí historie města a dobový tisk je v tomto případě neocenitelnou pomůckou.“
Před pěti lety vyšla kniha o stovce významných osobností Prostějovska. Koho vy osobně považujete za osobnosti uplynulého dvacetiletí?
„Pokud bych měl vybírat osobnost posledního dvacetiletí a zároveň dodržet kritérium, že daná osoba již nežije, měl bych vnitřně výběr bohužel usnadněný. Vybral bych si nedávno zesnulého profesora Václava Koláře, který byl vzácnou a uznávanou osobností s všeobecným respektem. I když jsme se znali osobně jen velmi zběžně, měl jsem před ním obrovský respekt, jelikož si dobře uvědomuji, co pro město v oblasti školství, kultury i regionální politiky vykonal.“
Osobně mi přijde oněch dvacet let ve srovnání s jinými relativně klidných a bez převratných změn. Bylo v historii podobné období?
„Ano, zdá se, že ta doba opravdu uplynula bez větších výkyvů a podstatných změn. Občas se objeví nějaká kauza, která rozvíří jinak poklidnou hladinu, ale zase to po ´hanácku´ vyšumí. (úsměv) Spíše než kauzy jsou to jen takové ´kauzičky´, podstatné věci se dějí na jiné politické nebo společenské úrovni. Obdobných období bez větších výkyvů by se v historii našeho města našlo určitě více, například mnozí ještě pamatují dobu po nástupu normalizace na počátku sedmdesátých let minulého století.“
Bylo těchto dvacet let pro další vývoj města úspěšných či nikoliv?
„To se těžko hodnotí, v tomto ohledu můžu dát pouze na své dojmy. V zásadě mám ze směřování Prostějova dobrý pocit. K ideálu však mělo uplynulé období dvaceti let samozřejmě daleko. Nejsem si například jistý, jestli se dá jako úspěch hodnotit nástup komunistických zastupitelů do rady města po komunálních volbách v roce 2014. Nelíbí se mi, že se město před lety dobrovolně zbavilo možnosti samostatně hospodařit s pitnou vodou, která je nyní pod kontrolou zahraničního kapitálu a pro občany stále dražší. Můžu uvést například i problém s dopravou, zejména nedořešený vnější okruh. Rozhodně však nechci jen kritizovat. Musím uznat, že město prosperuje a je zde nízká nezaměstnanost, opravují se ulice i náměstí, staví se cyklostezky. S ohledem na aktuální dění ve světě si dovolím tvrdit, že se zde žije poměrně bezpečně. I přes některé negativní názory a kritiky si zde lidé v rámci pravidel mohou dělat, co chtějí a mluvit, jak chtějí. Z toho mi plyne dojem, že ve vývoji za posledních dvacet let převažují pozitiva a dá se proto hodnotit jako úspěšný.“