AKTUALIZOVÁNO: „Když se vám nedaří, tak si do vás všichni kopnou,“ předseda eskáčka František Jura

Po letech hojnosti a velkých úspěchů si prožili členové 1.SK Prostějov velice rozporuplnou sezónu. Na jedné straně se po dlouhých letech vrátila do města druhá liga, naproti tomu výsledky na hřišti zaváněly někdy až ostudou. Dobře si to uvědomuje i generální sportovní manažer a později předseda klubu František Jura (na snímku), jenž v obsáhlém ohlédnutí představil příčiny neúspěchu, převládající atmosféru i představy, jak dál. Neskrýval se za nicneříkající fráze a pokusil se jednotlivé faktory konkrétně pojmenovat.

* Před rokem jste zažíval velkou euforii a oslavné vynášení do nebes, letos jsou pocity přesně opačné?

„Je to tak. Rčení jednou jsi dole, jednou nahoře se naplnilo úplně bezezbytku. Vnitřní analýzu jsme si udělali a je to pro nás velké ponaučení. Je toho víc a na delší rozbor, nepodařilo se nám ale v první řadě složit konkurenceschopný kádr, to je zásadní a od toho se vše odvíjelo. Některé zápasy pak byly až ostudné a nedůstojné, stejně jako dvanáct bodů. Na druhou stranu, kdo to na podzim viděl, tak uzná, že ve třech čtyřech domácích zápasech nás o body připravila částečně nezkušenost, kdy jsme dostali góly v poslední minutě, v některých zápasech nás o body nehorázným způsobem obral rozhodčí, jako třeba s Táborskem, bylo proti nám nařízeno patnáct penalt. To jsou věci, na něž se nechci vymlouvat ani je příliš pouštět do médií, rozebrali jsme si je sami.“

* Měl jste někdy až pocit, že ostatní Prostějov ve druhé lize nechtějí?

„Přiznám se, že jo. Nemůžu se zbavit dojmu, že tomu tak bylo, třeba doma Táborsko bylo do nebe volající. Tam mě po letech ve fotbale nikdo nepřesvědčí, že v tom nebyl úmysl. A pak byly zápasy, kdy nás sice rozhodčí poškodil, ale nehráli jsme dobře a nezasloužili jsme si bodovat. Když se nedaří, tak si do vás každý kopne a kopne si i rozhodčí. Tak to bohužel je. Je potřeba ale říct, že oni nám zápasy neprohráli, kvůli nim jsme nespadli. Některé penalty však byly podivné – s Baníkem, Sigmou, Znojmem – a nevím, jestli to byl úmysl. Pouze u Táborska jsem o něm jednoznačně přesvědčen, to mi nikdo nevymluví. U ostatních zápasů bych se nerad pouštěl do dohadů, rozhodčí chybují stejně jako my.“

* Před lety uhrály Lázně Bohdaneč jedenáct bodů v první lize, Prostějovu se letos podařilo získat jen o bod víc. Nebude se tedy na vaše druholigové účinkování vzpomínat obdobně?

„Už na podzim jsem z toho neměl dobrý pocit a teď na jaře, když jsem byl jen na tribuně, tak to pro mě bylo ještě horší. Některé zápasy, hlavně venkovní, byly nedůstojné, trápil mě nejen počet bodů, ale i obdržené branky. Čekal jsem, že nám to dají všichni sežrat, ale to tak je, že když se vám nedaří, tak si do vás všichni kopnou. Nečekal bych, že zapomenou na to hezké, když jsme vyhráli divizi, pak byli třikrát třetí a první ve třetí lize. Takže i na letošní sezónu se zapomene, jiná cesta není, musíme se dívat dopředu. Pokud bychom se ale jen babrali v minulosti, tak se nikam nedostaneme.“

* Vnímal jste všechny tyto události jako svou velkou osobní porážku?

„Mí nejbližší mi říkali, že nejlepší je odejít na vrcholu a zrazovali mě od toho, nechtěli, abych šel i do trénování ve druhé lize. Mysleli to dobře, ale chtěl jsem si to zkusit, když jsem si to s hráči vybojoval. Zklamání prožívám stejné jako oni, užíval jsem si úspěchů a teď si musím vypít i to hořké. I v životě to tak je, a když si z toho něco vezmete a otřepete se, tak je to dobře. Věřil jsem, že to zvládneme, ale nedá se nic dělat. Byl jsem z toho hodně špatný, ale teď už skládáme nový kádr a těším se, že to bude dobré, že to napravíme. Nikdo mě neodradí, vždy jsem věřil, i v těch nejtěžších dobách. Nenechám se řečmi všech možných odborníků odradit ani teď a půjdu do toho znova.“

* Působíte hodně odhodlaně, kde jste nabral tolik pozitivní energie?

„No pozor, to se mi povedlo až minulý týden, do té doby jsem byl doma nepoužitelný a nepříjemný, dostal jsem se z toho až teď, když jsem si řekl, že jsem sám sebe i rodinu natrápil dost a je potřeba se dívat dopředu.“

* Bylo v silách oddílu po finanční stránce konkurovat soupeřům?

„Bylo to hodně složité. Na to vám někteří odpoví, že jsme tam neměli lézt. Zásadní ale bylo, že jsme před začátkem sezóny měli přes naše partnery domluvené tři minimálně druholigové posily, které ale z různých důvodů nepřišly. Nešlo pouze o finance, bylo ale složité dostat je do Prostějova. Mají rodinu, děti a být celý týden v Prostějově se jim nechce a pro změnu já jsem nechtěl, aby přijeli třeba jen na dva tři tréninky. Byli z Čech a dali buď přednost domácím podmínkám, nebo odešli do zahraničí. Od financí se to odvíjelo až v zimě, tehdejší požadavky hráčů pro nás byly neakceptovatelné. Navíc jsme zpočátku věřili, že kvalita týmu bude stačit, ale realita byla jiná.“

* Můžete být konkrétní?

„Nechci říkat jména, byli jsme ale domluveni s hráčem, který nakonec skončil v Českých Budějovicích, jeho požadavek byl kolem sedmdesáti tisíc. Další hráč skončil z rodinných důvodů v Bohemce, jeden kluk se rozhodl pro Slovan Bratislava, kde bral tři tisíce euro. Měli jsme vyhlédnutého i jednoho kluka ze Zbrojovky, ten šel v zimě do Rakouska. Hráčů jsme tak měli připravených víc, ale nedokázali jsme je dotáhnout do konce.“

* Jak citelný byl tedy ekonomický rozdíl mezi vámi a ostatními?

„Baník Ostrava měl zhruba padesát milionů, Sigma čtyřicet a my dvanáct. Druhý nejchudší klub měl osmnáct a ostatní přes dvacet milionů. My jsme to ale věděli a šli jsme do toho i s tímto rozpočtem, zkusili jsme to a zjistili jsme, že takhle to nejde. Mysleli jsme, že jsme schopni to zvládnout, něco jiného je však příprava nebo pohár a pak dlouhodobá soutěž. To jsou věci, jimž nemusíte věřit, když vám je někdo vykládá, ale musíte je zažít. Teď už tomu věříme. Pozitivní ale je, že jsme mohli vůbec hrát soutěžní zápasy s Baníkem, Sigmou, Budějovicemi nebo Viktorkou Žižkov. To tu dlouho nebylo a možná opět dlouho nebude a umožnilo nám to i město díky zásadním úpravám stadionu, na což nesmíme zapomenout.“

* To znamená, že návrat do druhé ligy by musel jít ruku v ruce s výrazným navýšením rozpočtu?

„Pokud by se tak stalo, byli bychom už na ligu připraveni, protože jsme si vše vyzkoušeli, spoustu chyb bychom neudělali. A jednou z nich je i rozpočet. Osmnáct milionů je opravdu minimální částka, abychom si mohli dovolit mít kádr, který může tuto soutěž hrát. To znamená navýšení o padesát procent. Pokud bychom neměli šanci tyto peníze reálně získat, nemá cenu zkoušet to znovu. I když je pravda, že kluci nabrali zkušenosti a nebylo by potřeba nakupovat tolik hráčů. Záleží, jak na sobě budou pracovat a co si vezmou z druholigové sezóny.“

* Jaký dojem na vás udělal kolektiv, který se v Prostějově vytvořil?

„Když se vyhrává, tak se všichni plácají po ramenou a je vše vynikající, když jsme ale prohrávali, tak se začaly ukazovat charaktery hráčů. Poznali jsme to a získali další velké ponaučení. Nechci házet vinu jen na hráče, na výsledku se podíleli i trenéři a funkcionáři, ale spoustě hráčů šlo jen o ně a jejich ego, ne o mužstvo. Někteří dvakrát nenastoupili a jejich přístup byl katastrofální. Mysleli si, že jsou lepší než ostatní, a nebyli schopni respektovat trenéry, atmosféra je pak horší a horší. Neměli jsme ty správné typy, kteří bojují, čekají na svou šanci a pak ji chytí za pačesy. Měli jsme tu hráče, kteří musejí hrát hned teď, a přitom neodkopali vůbec nic.“

* Lze tedy očekávat výraznější řez mužstvem?

„Určitě. Vrátí se všichni hráči z hostování a v přípravě bude tak šesta- sedmadvacet hráčů, trenér si jich vybere osmnáct a zbytek půjde na hostování. Nový trenér bude mít volnou ruku, bude si moci ponechat kohokoliv a je mi úplně jedno, koho vyřadí. Už nebudeme nad nikým držet ochrannou ruku.“

* Jak si vedli přímo Prostějováci, kteří už v klubu něco zažili?

„Nezklamali mě víc než jiní. Patřili mezi hráče, kteří si mysleli, že si ligu vykopali, a proto musí hrát. Šlo by je rozdělit na dva tábory. Jedni chtěli za každou cenu, ale jejich výkon byl horší a horší, nebyli schopni prodat co na tréninku. Pak tu byli ti druzí, kteří si mysleli, že musí hrát za každou cenu, a nedokázali akceptovat, že o svou šanci musejí bojovat. Celkově nemám koho vyzdvihnout nebo pochválit. Ve třetí lize vás málokterý mančaft potrestá, tady se tak ale stalo po každé chybě. Nebyli jsme na to připraveni, neuměli jsme se s tím vyrovnat a neměli jsme kvalitu na to, abychom zápasy otáčeli.“

* A budete nyní cílit na okamžitý návrat do druhé ligy?

„Opravdu to nebude cíl, opravdu ne. Teď jsme prožili euforii po všech stránkách a dělali jsme rovněž chyby, nyní bychom se chtěli vrátit k tomu, co jsme dělali od začátku, když jsme začali klub budovat. To znamená hrát opravdu dobře třetí ligu, vychovávat hráče a posunovat je z dorostu. I proto chceme vrátit trenéry tam, kde byli. Radim Weisser k dorostu, Petar Aleksijevič ke gólmanům.“

* Když jste zmínil mládež, devatenáctce jen o fous unikla šance bojovat o postup do první ligy. Jaký zde vidíte potenciál?

„Právě vystoupení dorostenců můžeme hodnotit kladně a škoda, že to nevyšlo v posledním zápase. I v Třinci jsme měli šance, mohli jsme jít do vedení. Ale v áčku máme stabilně reprezentanta Davida Píchala, který teď jde na zkoušku do ligového mužstva. Je tam i Zapletal, ke konci sezóny nastoupil další hráč ročníku 2000 Marčík, do přípravy by se měl zapojit i Jašíček. Dále v dorostu končí Škrabal, brankář Šarman. Je to spousta hráčů, která nám dělá radost. V mládeži je klub nastaven dobře a mé poděkování patří celému realizačnímu týmu áčka i všem trenérům mládeže.“

* Na jaře jste byl nucen převzít pozici předsedy klubu, jak zvládáte tolik úkolů a povinností?

„Stále máme v paměti, že nám odešel předseda, strašně nám chybí. Zásadní věci jsme vždy řešili ve dvou, pořád se s tím těžko vyrovnávám a je to pro nás obrovská ztráta. Dvacet let jsem stál na střídačce a teď je vše jinak, proto jsem delegoval hodně kompetencí na Ivana Poláka, který má na starost řadu ekonomických a organizačních záležitostí, Radim Weisser se stal sportovním ředitelem. Pravomoci mají a vše se mnou konzultují, oni to předjednávají a já dotahuji věci do konce. Rozdělili jsme si role a nejsem u všech jednání, mám kolem sebe zkušené lidi.“

* Vedle oddílových funkcí jste i členem vedení města a kraje, ucházel jste se o místo ve fotbalovém svazu, není toho na jednoho člověka až moc?

„Jednoznačně tím zásadním je pro mě práce náměstka hejtmana, ta obnáší spoustu práce a povinností, stejně tak i zastupitelstvo města. Fotbal se pro mě stal už jen koníčkem, tento klub je pro mě ale srdeční záležitostí a nechci ho opustit. Minimálně na nějaké období mi skončila trenérská kariéra a kariéry politická a funkcionářská se skloubit dají. Na hřišti jsem sice každý den, ale už ne tolik hodin. Věřím tomu, že to zvládám, a kluci pode mnou pracují dobře. Času na odpočinek sice moc nemám, ale aspoň jeden den týdně se snažím jet na chatu a odpočinout si tam.“