Veronika Trnková: Z TITULU JSEM MĚLA STRAŠNOU RADOST

Hned po svém loňském příchodu do Prostějova hlásila, že konečně chce vyhrát nějakou trofej. Jenže po ztraceném finále Českého poháru to vypadalo, že Agelky nezvládnou ani extraligové finále a blokařka Veronika Trnková tudíž opět zůstane těsně pod zlatým vrcholem. Navíc nemohla ze zdravotních důvodů do závěru sezóny vůbec zasáhnout. „Na lavičce to byly hrozné nervy, ale naštěstí holky rozhodující zápasy urvaly a nakonec všechno dobře dopadlo,“ oddechla si volejbalistka vékáčka přezdívaná Trnec. V klidném období mezi vyvrcholením minulého a začátkem nového oddílového ročníku odpověděla Večerníku na několik otázek.

* Jak jste vlastně prožívala infarktové finále extraligy s Olomoucí v roli maroda?
„Určitě to bylo horší, než kdybych byla zdravá a normálně hrála... Sedět po operaci bokem a s dalšími třemi zraněnými parťačkami jen bezmocně sledovat, co se děje na hřišti, bylo fakt něco hrozného. Tak obrovské nervy bych nikomu nepřála. Naštěstí holky i v oslabeném složení a minimálním počtu parádně zabojovaly, čímž dokázaly nepříznivý vývoj finálové série otočit. Sice těsně, ale tím krásnější pak byla vítězná radost.“
* Pro vás osobně to znamenalo prolomení tradice druhých míst, že?
„Ano. Konečně dokázal tým, ve kterém působím, získat mistrovský titul. (úsměv) Moc jsem po něm toužila a z trofeje samozřejmě měla velkou radost, byť mi zranění nedovolilo vůbec zasáhnout do play-off. Po prohraném finále Českého poháru jsem si každopádně připadala jako magnet na stříbro, kterých mám z Olympu celou řadu. Přijdu do Prostějova, a ten po devíti pohárových trofejích za sebou, hned klopýtne... Během třetího utkání finálové série extraligy v Olomouci jsem dokonce byla tak zoufalá, že jsem za stavu dva nula na sety pro domácí radši odjela pryč. No a potom přijedu domů a kouknu na online, že už je to dva dva! Člověka v takové situaci asi musí napadnout, že je nějak prokletý. Holky ale ten zápas nakonec prohrály, proto jsem na těch dalších osobně nechyběla.“
* Kdyby ve finále číslo tři zvládly vítězný obrat, na čtvrtý vzájemný duel byste raději vůbec nezavítala?
„To asi ne, nejspíš bych do Olomouce normálně jela. Stoupla bych si však jen někam tiše do koutku a čekala, co přijde. (smích) Naštěstí holky odehrály čtvrtý finálový souboj perfektně, následně maximální bojovností vydřely i rozhodující páté utkání. A mohlo se bouřlivě slavit. Pro mě to byla strašná radost, zároveň i úleva.“
* Jak momentálně vypadá váš zdravotní stav?
„Zrovna tenhle týden jsem byla v Brně na kontrole s operovanou patou a doktor říkal, že noha vypadá dobře. Ani mě nebolí, proto jsme se domluvili, že brzy začnu s intenzivnějším tréninkem. Částečně nohu zatěžuju již dlouho, taky chodím do posilovny. Teď mám ale ještě čtrnáct dní počkat a zůstat v opatrnějším režimu, než přejdu na větší zatížení. To znamená zkoušet naplno běhat i skákat. Doktor říkal, že reakcí nohy možná bude bolest, tudíž nemám nic přehánět a chovat se rozumně. Tak uvidím.“
* Zvládnete od 1. srpna společnou přípravu s týmem naplno?
„Já věřím, že jo. Pokud se nestane nic nepředpokládaného, budu celý červenec individuálně trénovat tak, abych mohla od srpna normálně naskočit do týmové přípravy společně s holkama. Chci dělat hned od začátku všechno naplno s nimi, snad to budu zvládat zdravotně i fyzicky.“
* Proč jste vlastně s VK Prostějov uzavřela novou smlouvu?
„Protože se mi tady moc líbí jak volejbalově, tak osobně. (úsměv) Mám zde přítele, se spoluhráčkami vycházím výborně, parta je dobrá, podmínky skvělé a všichni jsou na mě hodní, takže mne od pokračování v Prostějově nic neodradilo. Zvlášť když se o mě klub hezky postaral i po zranění a neztratil zájem o to, abych tu hrála dál. Což při zdravotních problémech není samozřejmost. Přesto přišla od klubového vedení nabídka nové smlouvy, za kterou jsem byla moc ráda a s potěšením ji podepsala. Už se nemůžu dočkat příští sezóny.“
* Co říkáte na složení hráčského kádru 2017/2018?
„Zatím všechny změny na soupisce, k nimž došlo, byly určitě k lepšímu, přišly kvalitní volejbalistky. Naše družstvo se tedy jeví docela silně a já věřím, že dáme dohromady dobrý kolektiv. Cílem určitě je předvádět lepší volejbal než v uplynulé sezóně, na což se upřímně těším.“
* Nakolik mrzí, že jste vinou zranění přišla o několik důležitých akcí reprezentace? A sledujete národní výběr ČR?
„Že nemůžu být v nároďáku, mě pochopitelně mrzí hodně, ale s tím bohužel nic nenadělám. Každopádně jsem si uvědomila, jak je všechno relativní. Za poslední tři roky jsem každé léto strávila s reprezentací a neměla skoro žádné volno, na což jsem pak nadávala. No a teď bych za takhle nabitý program byla moc ráda. Strašně se totiž nudím a mám tolik volného času, že často nevím co s ním. Proto si už nebudu nikdy na nic stěžovat. Mnohem lepší je pokorně si vážit toho, co člověk má. Český národní tým každopádně na dálku sleduju a maximálně mu fandím. Z postupu do baráže o mistrovství světa jsem měla velkou radost, uvidíme, co v srpnu přinese samotná baráž. Stejně jako předtím červencová World Grand Prix i potom v září evropský šampionát. Holkám budu držet palce.“
* Jaká byla vaše reakce na nečekané nasazení VK AGEL přímo do základní části Ligy mistryň?
„Tohle byla samozřejmě výborná zpráva! Champions League se nehraje běžně, já sama jsem v této soutěži ještě nikdy nenastoupila a půjde tedy o mou premiéru, na kterou se moc těším. Bude záležet na losu, abychom se nedostaly do nějaké strašně těžké skupiny, i když, co jsem se dívala na přehled účastníků, hratelných soupeřů mezi nimi najdete jen pár. Start v nejkvalitnějším klubovém poháru Evropy pro nás určitě bude velkou výzvou a uděláme všechno pro co nejlepší výkony i výsledky. Půjde o to neudělat ostudu a pokusit se dosáhnout něčeho víc, což Prostějov v minulosti už dokázal.“