AKTUALIZOVÁNO: Exjestřáb Lukáš Krejčík: „Na prvním místě byla rodina“

Přesně sto dvacet ostrých prvoligových zápasů stihl odehrát v prostějovském dresu Lukáš Krejčík (na snímku). Šestadvacetiletý útočník přišel na Hanou pomoci s prvoligovou záchranou, následně se podílel i na pátém místě po základní části a v posledním ročníku byl druhým nejproduktivnějším Jestřábem s celkem pětačtyřiceti body. Další už bude přidávat ve Slavii Praha, kam se z rodinných a osobních důvodů rozhodl přesídlit.

* Hlavním důvodem k vašemu stěhování se stalo blížící se založení rodiny. Kdy očekáváte narození potomka?

„Termín máme na začátku října a s manželkou se moc těšíme. Doufám, že vše proběhne v pořádku, začátek těhotenství nebyl optimální, nešlo vše hladce, teď se to ale doufám ustálilo. V Prostějově jsem byl celé dva roky sám, stejně tak už dřív v Liberci. A dospěli jsme k závěru, že bychom chtěli být spolu.“

* Takže o to víc si nyní užíváte mimosezónního období?

„Ano. Teď to mám třicet minut autem, takže každý den po tréninku jezdím domů. Většinu času trávím s manželkou a snažíme se na přírůstek připravit, pro nás oba to bude nová věc. Těšíme se hodně. Loni jsme měli svatbu a od začátku bylo vše plánované, že bychom chtěli žít ve třech.“

* Nedávno vám znovu začal tréninkový proces, stihl jste si dostatečně odpočinout od hokeje?

„Po minulé sezóně jsem podstoupil operaci ramene, prakticky celou sezónu mě bolelo. Hned jsem šel k panu Holibkovi pod kudlu a měsíc a půl jsem odpočíval. Kdybych nebyl na operaci, tak bych to tak dlouho nevydržel, protože sport a pohyb mám rád. Takže jak jsem se vyléčil, tak jsem se hned začal připravovat a už se těším na další ročník.“

* V minulých dnech jste se stal novou posilou Slavie. Jak se zrodil váš přesun k sešívaným?

„Po konci sezony v Prostějově jsem sháněl angažmá, které bych měl v dojezdové vzdálenosti. A protože bydlím kousek od Prahy, tak to vyšlo nejlépe, jak mohlo. Ze Sadské to mám třicet minut na stadion, když tedy přišla nabídka ze Slavie, tak jsem na ni s radostí kývl.“

* A rýsovalo se i něco jiného?

„Řešili jsme víc věcí, výplatu, dojezd, ambice, takže moc možností nebylo. Slavia mě kontaktovala jako první, tak jsem hned souhlasil.“

* Také její kádr prochází přes léto velkou obměnou, jaká jsou vaše předsezónní očekávání?

„Jsem tam teprve chvíli, takže já sám úplně nevím. S trenéry jsme vedli debatu, že bychom se chtěli udržet v první čtyřce a v budoucnu se pokusit probojovat výš, přeci jen Slavia je pořád velkoklubem, takže by se chtěla držet nahoře.“

* Při svém odchodu jste nevyloučil, že byste se někdy v budoucnu mohl do Prostějova vrátit. Jak je to podle vás reálné?

„V tuto chvíli vůbec nedokážu odhadnout. Byl jsem rád, že jsem se s panem Luňákem a panem Vykoukalem domluvil na ukončení kontraktu, protože žádost přišla z mé iniciativy. Bavili jsme se i o budoucnosti, a pokud by zájem klubu byl, a já bych řešil angažmá, tak by to bylo reálné. Za uplynulé dva roky jsem si v Prostějově vybudoval určitý vztah ke klubu i lidem, co se tam o hokej starají, o to těžší pro mě bylo se takto rozhodnout. Ale na prvním místě byla rodina, poslední dva roky jsem byl sám bez manželky. To byl hlavní důvod, že jsem se domluvil na ukončení.“

* Co vás tedy mezi Jestřáby tak dlouho drželo?

„I když jsem to měl domů daleko, tak v Prostějově jsem cítil velký zájem. Už když jsem před dvěma lety přišel na závěr sezóny a zachránila se soutěž, tak se mi tam velmi líbilo. A pan majitel se netajil ambicemi, že by chtěl vybudovat úspěšný tým a někdy v budoucnu se dostat i do baráže, to byly také důvody a plus k celému angažmá. Navíc jsme tam měli super partu a takové to jádro Matouš Venkrbec, Lukáš Luňák, ‚Dubis‘ jsou super kluci. Vybudoval jsem si v Prostějově super vztahy a rozhodování pro mě bylo těžké.“

* Uplynulá sezóna neskončila podle představ, výsledky byly jako na houpačce a na postup z předkola to nestačilo.

„Máte pravdu. Začátek sezóny nám vyšel až nad očekávání. Samotná příprava sice nebyla dobrá, prohráli jsme v ní víc zápasů, ale prvním kolem se to otočilo a drželi jsme se čtvrt soutěže nahoře. Pak přišel útlum, který se asi i trochu čekal, ale že bychom se až tak posunuli dozadu, to jsme netušili nikdo. Pak se nám podařilo sezónu zachránit, ale škoda předkola, série s Přerovem byla nesmírně vyrovnaná a rozhodly maličkosti. Škoda, že se nám nepodařilo uhrát první zápas, v něm jsme byli první dvě třetiny lepší, ale dostali jsme trošku smolné góly. Hned ten první zápas byl podle mě nakonec rozhodujícím momentem celé série.“

* Nyní očekáváte z tohoto pohledu klidnější ročník?

„Možná narážíte na výměnu trenérů a pendlování tabulkou, to už k hokeji patří. My jsme hráči, abychom bojovali na ledě, co se pak děje kolem týmu, to mají na starost majitel a manažer. Jestli to teď bude klidnější, to nedokážu říct, ale jdu do Slavie a budu se tam snažit podávat stejné výkony jako v Prostějově. Makat na ledě pro tým naplno.“

* Nebude vám ale chybět podpora z hlediště?

„To byl jeden z důvodů, proč jsem tu zůstával. Na Moravě se hokejem žije jinak, chodí větší návštěvy, je to vyhecovanější. S Přerovem derby, i s Havířovem to byly super zápasy. Trošku mě mrzí, že nezažiju Vsetín, ale na druhou stranu Slavia má pořád své jméno, takže by také mohly přijít dobré zápasy. Doufám, že na mě tady nebudou fanoušci pískat, až přijedu. “ (smích)

* To snad ne, zanechal jste tu dobrý dojem...

„Doufám, potěšilo by mě to. Snažím se vždy makat pro tým, snažím se dát gól a pomoct dopředu, ale i bránit, uhrát oslabení. To jsou důležité věci pro mužstvo, i defenzivní hra útočníků je podstatným faktorem, takže jsem se ji snažil plnit. Možná i touto poctivou hrou jsem se tu zapsal, i když nejsem až takový střelec. A taky je pravda, že bojuje se líp, když přijde patnáct set nebo dva tisíce diváků, než když jich přijdou jen dvě stovky, což také bylo na Kadani, v Benátkách. To žene hráče dopředu, i když ta bojovnost je automatická i v momentě, kdy na stadionu bude jen deset lidí.“