AKTUALIZOVÁNO: Julie KOVÁŘOVÁ: „Zůstat v Prostějově? NEVÁHALA JSEM!“

Na historicky druhé místo v oddílové věrnosti mezi všemi hráčkami VK Prostějov se od nového soutěžního ročníku zařadí Julie Kovářová. Za deset let dosavadní existence hanáckého klubu vede tento neoficiální žebříček Solange Soares, která za vékáčko nastupovala dlouhých devět sezón. Stříbrnou příčku drží s pěti odslouženými roky Markéta Chlumská a právě k ní se přiřadí Julča díky prodloužené spolupráci s nejlepším ženským týmem ČR. Rozhovor se zkušeným devětadvacetiletým liberem jsme vedli nejen na téma jeho setrvání v prostějovských barvách...

* Začal bych reprezentací, jejíž program plynule navazoval na závěr klubové sezóny. Můžete shrnout kvalifikační turnaj o mistrovství světa ve Varšavě, z nějž se podařilo postoupit do srpnové baráže?
„Bylo to strašně krásné. Jasně jsme porazily papírově slabší Island i Kypr, po prvním ztraceném setu si poradily se Slovenskem včetně Niny Herelové a Soli Soares, které stály proti nám. Moc hezké utkání jsme odehrály s jednoznačně nejsilnějším Srbskem, jemuž se nám skoro povedlo vzít sadu, ale víc by nám asi stejně nedovolily, protože patří do skutečné top kategorie. O všem nakonec rozhodoval hodně dramatický zápas proti Polsku.“
* Ten vejde do historie, neboť se vám povedlo neuvěřitelně otočit tiebreak z 2:8 na 15:9. Jak se to vůbec seběhlo?
„Je pravda, že k takovému obratu dochází výjimečně a fakt šlo o něco neskutečného. Já jsem si za toho stavu 2:8 upřímně myslela, že je to konec našich nadějí. Naopak Aneta Havlíčková coby kapitánka pořád říkala, že je to špatnou stranou a že před tiebreakem schválně vzala tu horší, abychom končily na lepší straně. Asi měla pravdu. (smích) Rozhodlo hlavně to, že Polky po našich třech čtyřech bodech za sebou viditelně znervózněly, v domácím prostředí se najednou dostaly pod velký tlak, ten s naší pokračující šňůrou přešel v křeč a nakonec se zrodil tak obří obrat. Pro nás to bylo něco strašně nádherného, velikánská a nefalšovaná euforie.“
* Nevzpomněla jste si náhodou na tiebreak rozhodujícího pátého finále extraligy s Olomoucí, kdy jste také výrazně vedly, ale na rozdíl od Polska náskok neztratily?
„Ve Varšavě jsem na hotelovém pokoji bydlela s Verčou Struškovou z Olomouce a jak ona, tak já jsme si právě na tenhle tiebreak opravdu vzpomněly, bavily se o něm. Říkala jsem jí, že i když jsme v něm rychle vedly 10:3 a dokonce 14:5, pořád jsem zůstávala ostražitá v očekávání toho, co všechno je teoreticky možné. My jsme to s Prostějovem v lize naštěstí zvládly, zatímco pro Polky to doma muselo být po takové porážce hrozné.“
* Z národního výběru si tedy odnášíte pravděpodobně jen ty nejlepší pocity, ne?
„Přesně tak. V hodně těžké skupině jsme vybojovaly druhé místo a tím postup do závěrečné baráže, což bylo při síle soupeřů rozhodně maximum. Zvlášť za daného vývoje i situace jsme jednoznačně uspěly. Pro mě to byl se vším všudy krásný zážitek a nádherná tečka za reprezentační kariérou. Jak se říká, v nejlepším přestat. Já se tím řídím a v nároďáku definitivně končím, přičemž loučení jsem asi nemohla mít úžasnější.“
* Nesnažili se vás přemluvit k pokračování v národním týmu alespoň pro srpnovou baráž MS?
„Holky samozřejmě říkaly, ať to s nimi ještě dorazím, jenže já už byla předem pevně rozhodnutá. Což jsem taky po turnaji zopakovala jak spoluhráčkám, tak trenérovi. Se Zdeňkem Pommerem se známe hodně dlouho a moje rozhodnutí bere, rozešli jsme se jedině v dobrém. A jak říkám: pro mě šlo o překrásné loučení, na které budu dlouho vzpomínat.“
* Mohou Češky proniknout až na světový šampionát?
„Náš současný nároďák výborně funguje, panuje v něm super atmosféra a je schopný předvádět velice dobrý volejbal, tudíž šanci určitě má. Na druhou stranu v baráži budou samé kvalitní celky včetně špičkových, například Nizozemsko nebo Belgie. A postoupí jen dva nejlepší, takže uspět bude hodně náročné i složité. Holky se však o to maximálně poperou a nic není nemožné, já jim budu moc držet pěsti.“
* Pojďme k vašemu setrvání v Prostějově, jež bylo oficiálně oznámeno. Proč jste se rozhodla zůstat?
„Od vedení klubu jsem dostala nabídku na novou roční smlouvu, což mě hodně potěšilo. A za takové situace jsem po pravdě vůbec neváhala zůstat. V Prostějově jsem naprosto spokojená, líbí se mi tady volejbalově i lidsky. Sama jsem chtěla v kariéře pokračovat, do zahraničí ani jinam v Česku nehodlala odcházet, a jakmile jsme se domluvili s manželem, na nabídku VK jsem moc ráda kývla. Vůbec nešlo o nějaké složité rozhodování, právě naopak.“
* Věříte, že příští sezóna vékáčka bude lepší než ta uplynulá?
„Jsem o tom pevně přesvědčená. Pochopitelně vím, jak by měl vypadat hráčský kádr, a díky prozrazení několika prvních jmen o tom získávají představu i fanoušci. Každopádně platí, že by se v Prostějově měl dát dohromady lepší tým než v nedávno skončeném ročníku. Naše letošní družstvo si nějak nesedlo ani herně, ani celkově, nefungovala optimálně vnitřní chemie. Možná hrálo roli i to, že řada hráček neuměla anglicky a složitější vzájemná komunikace se pak promítla i do často horších výkonů. Teď přicházejí holky, se kterými se většinou dobře známe třeba i přímo z Prostějova díky jejich dřívějšímu působení tady, navíc jde o kvalitní volejbalistky. Proto věřím, že vytvoříme dobře fungující mančaft se soudržnou partou schopný trvale předvádět hru na vysoké úrovni. Na sezónu v plánovaném složení se už teď moc těším.“
* Půjde o váš poslední rok v kariéře?
„Takhle dopředu nad tím nepřemýšlím. Reprezentační kariéru jsem právě ukončila a s tou klubovou uvidím podle toho, jak bude celá sezóna probíhat. Záleží na výkonech mých i družstva, jak se budu cítit fyzicky a psychicky, prostě všechno dohromady. A za rok se zase rozhodnu, co dál.“