AKTUALIZOVÁNO: Zbyněk Choleva: CELÝ ROK JSME MĚNILI PLÁNY, ZÁCHRANA BYLA MAXIMEM...

V předchozích letech byl trenér Zbyněk Choleva zvyklý bojovat o medaile. V uplynulé sezóně si ale vyzkoušel, jaké je to hrát o ligový život. Nejvyšší soutěž pro Orly s vypětím všech sil uhájil až na poslední možnou chvíli v baráži. Vítěze první ligy z Hradce Králové udolali prostějovští basketbalisté v součtu o deset bodů. Týmu se tak splnilo alespoň jedno přání - vyhrát poslední utkání v sezóně, což je ovšem malá náplast na nepovedené zápasy v průběhu Kooperativa NBL. „Rozhodně nemáme být na co pyšní. V sérii s Hradcem se podařilo udržet soutěž, což je něco jiného než záchrana sezóny,“ uznal nespokojenost s průběhem soutěžního ročníku 2016-2017 lodivod jediného hanáckého zástupce v nejvyšší soutěži Zbyněk Choleva.

* Jak jste prožíval dny po závěru sezóny? Cítil jste velkou únavu?

„Sezóna to byla náročná pro všechny... (povzdechne si) Pro vedení, hráče i trenéry, takže je jasné, že únava byla obrovská. Nepomohl ani pocit úlevy, že se alespoň povedl boj o záchranu. Basketu jsem měl vážně dost. V televizi třeba dávali finále Nymburka s Děčínem, ani mě nenapadlo se dívat. Raději jsem byl na zahradě.“

* Máte to tak každý rok?

„Ne, tentokrát to bylo jiné. Hodně energie bralo řešení problémů při doplňování týmu. Neustále někdo odcházel, noví hráči se museli zabudovat do sestavy. Pořád jsme se skládali. To není nic příjemného. Možná proto jsem byl unavený víc, než po předešlých sezónách. Navíc jsem v zápřahu už dlouho. Ani nevím, kolikátou sezónu v nejvyšší soutěži bez přerušení stojím na střídačce...“

* Kooperativa NBL začala z pohledu Prostějova nadějně. O jaké příčky mohla bojovat v zahajovací sestavě?

„Před sezónou se podařilo složit skutečně konkurenceschopnou sestavu. Posty byl zdvojené, v kádru bylo několik zkušených hráčů. První cíl - postup do skupiny A1 byl reálný, v týmu na to byla síla. S trochou štěstí se mohlo hrát až do konce o medaili. Záleželo by na soupeři ve čtvrtfinále. Do play-off mohla sestava vstupovat ze čtvrté nebo páté příčky. Ale to jsou už dnes všechno jenom odhady a spekulace.“

* Faktem je, že po slušném začátku nastal propad. Napadlo vás, že budete hrát o záchranu?

„Po sérii prvních odchodů ne, tam byl ještě čas složit nový tým. Pochybnosti přišly později. Po sérii zranění, ve chvíli, kdy jsme museli do vody hodit prakticky najednou všechny mladé hráče. Tehdy jsem si říkal, že není moc týmů, které můžeme momentálně porážet...“

* V čem byl největší problém?

„Neměli jsme čas. Na sehrání, na vysvětlení našich představ novým posilám. Každý hráč, který přijde do nového klubu, potřebuje prostor na aklimatizaci, na to, aby zapadl do kádru a našel si svoji pozici. U zámořských kluků, kteří v Americe hrají trošku jiný basketbal, to platí dvojnásobně. Ten čas jsme neměli. A navíc, když už to vypadalo, že se budeme lepšit, přišlo zranění a další zásah do týmu. Pořád jsme museli měnit plány. Musím přiznat, že záchrana byla naším maximem.“

* V kabině se opravdu protočilo hodně hráčů. Byl jste spokojený s jejich výběrem?

„Předně musím říct, že se klub pohyboval v určitých ekonomických mantinelech. Shánět posily v rozehraném soutěžním ročníku je náročné. A hledat dobré a přitom levné hráče je obzvlášť pořádná fuška. V rámci možností se podařilo získat charakterově kvalitní basketbalisty, někdy jsme ale po nich chtěli něco jiného, než byli zvyklí.“

* To byl třeba případ Rayshawna Simmonse?

„Přesně. Přišel na začátku ledna, v zápase proti USK Praha dal třiadvacet bodů a nechápal, proč se neradujeme. Museli jsme si vysvětlit, že jeho služby potřebujeme na rozehrávce, což nebyl jeho post. Rayshawn je dvojka, střelec. A najednou se musel posunout na klíčový post. V novém prostředí, bez možnosti sehrání. Vzal to, i když pochopitelně dělal chyby. Měl hodně ztrát, ale to se nikdo nemohl zlobit. Dvacet let dělal něco jiného. Cením si, že se obětoval pro tým, pral se s tím, jak to jen bylo možné.“

* Klasický rozehrávač týmu chyběl...

„Stalo se to shodou okolností. Kdybychom věděli, že odejde Roman Marko, zůstal by Max Kulon. Nebyl to žádný velký střelec, ale na rozehrávce odváděl dobrou práci a navíc šlo o kvalitního obranáře.“

* Podobné to bylo také u pivotů. Nechyběl vám pod košem větší bijec? Štít v obraně?

„Pod košem to z pohledu defenzivy vážně nebylo optimální. Ale obránci prostě nejsou. Pravidelně jsme dostávali devadesát bodů, což je v dnešní době opravdu hodně. Ale obrana není jen o pivotech, jde o souhru všech hráčů.“

* Nic veselého to nebylo ani v útoku. Prostějov vždy platil za tým nebezpečných střelců z dálky, což letos neplatilo...

„To je pravda. Bylo to dáno tím, že z perimetru odešli tři dvouciferní hráči. Lukáš Palyza dokonce v době, kdy byl nejlepším střelcem soutěže. Navíc klub přišel i o Honzu Tomance, který také umí trefit pár trojek. A tyto absence se nám nepovedlo nahradit. Navíc jsme nepomohli střelcům, kteří zůstali.“

* Máte na mysli Petra Dokoupila?

„Ví se, že Petr je skvělý střelec. Ale nedokázali jsme mu vytvořit odpovídající pozice. Ve hře chyběl třeba průnik pod koš a následné vyhození míče na volné spoluhráče. Kombinace nebyla nijak dobrá a i Dokoupil na to doplatil.“

* I díky tomu soupeři z Orlů přestali mít strach. Vnímal jste to při zápasech?

„Každý si umí přečíst tabulku, projet statistiky. Jsou to jenom čísla, ale o něčem přece jen vypovídají. Horší ovšem bylo, že tým nedokázal po celý zápas udržet stanovenou taktiku. Co jsme chtěli, se hrálo maximálně dvě čtvrtiny a toho si protivníci také všimli. Čekali na svoji šanci, kterou jsme jim pokaždé dali. Nakonec si na nás každý věřil a naopak naše sebevědomí bylo nulové...“

* Měl jste v průběhu sezóny nějaký důvod k radosti?

„Díky okolnostem dostali až nečekaně velký prostor mladí odchovanci a vedli si výborně. Týmu pomohli v těžké situaci a ani v nepříjemných okamžicích se nesložili. Získali obrovskou porci zkušeností. Někteří během jediného roku složili maturitu ve škole i na hřišti. (úsměv) To jim může v další kariéře pomoci. Myslím, že o většině těchto kluků ještě hodně uslyšíme. Herně půjdou určitě nahoru. Z Marka Sehnala už brzy bude lídr, další ukázali, jak můžou být platní na rozehrávce, křídle nebo pod košem. Všichni mají před sebou zajímavou budoucnost. Z toho mám radost, pro mladé kluky může jít o průlomový soutěžní ročník, i když se až do konce hrálo o záchranu.“

* Dal se takový pád v Prostějově očekávat?

„Sport má svoje zákonitosti, takových příkladů je kolem hodně. Když jste dlouho nahoře, pád prostě jednou přijde. Vezměme si třeba hokejové Karlovy Vary. V roce 2009 slavily titul, v posledních letech bojovaly pokaždé o udržení a letos sestoupily. Je to podobné ve všech sportech. Každý si projde po letech úspěchů i horším obdobím. Platí to i opačně. Fotbalová Slavia před třemi lety málem spadla, teď slaví titul. Je to jako na houpačce, jednou jsi dole, jednou nahoře.“

* Můžou se Orli odrazit zase nahoru?

„A proč ne? Dokonce jsou tady slušné základy, na kterých by se dalo stavět. Mladí kluci prokazují vážně šikovnost. Vyrostli tady, můžou být základem příštího týmu, navíc jsou s klubem srostlí, což je velká výhoda. Když se sestava dobře doplní, může mít třeba už příští sezóna úplně jiný konec. Pochopitelně to chce odpovídající ekonomické zázemí. Bez toho se zkrátka zázraky dělat nedají.“