AKTUALIZOVÁNO: Lubomír Baláš: PŘED NIKÝM A NIČÍM JSEM NEUTEKL

Jako dlouholetý tajemník Městského úřadu a později Magistrátu statutárního města Prostějova přivedl radnici k celé řadě významných ocenění a vyznamenání. Na druhé straně se zejména v poslední době stal terčem útoků několika osob, které naprosto dehonestovaly jeho práci.

Od 1. června je Lubomír Baláš ředitelem Krajského úřadu Olomouckého kraje, ve výběrovém řízení uspěl mezi patnácti kandidáty a ministr vnitra jej tak v nové funkci potvrdil. Dnes už bývalý tajemník prostějovské radnice odpověděl Večerníku i na některé otázky přímo na tělo.
* Jak dlouho jste vůbec byl tajemníkem prostějovského magistrátu a jak na tuto dobu vzpomínáte?
„Do funkce tajemníka tehdy ještě Městského úřadu Prostějov jsem nastoupil v srpnu 2003, tudíž jsem pozici zastával necelých čtrnáct let. Za tu dobu jsem zažil naprostou převahu dobrých věcí a dobrých časů. Pro mě osobně to byla obrovská životní i pracovní zkušenost. Řídit takové kvantum lidí není samozřejmě jednoduchá věc, ale na druhé straně to člověka zocelí a naučí se řešit spoustu složitých záležitostí. A s jakousi pýchou si troufnu tvrdit, že za těch čtrnáct let udělal celý prostějovský magistrát obrovský krok dopředu v poskytování služeb obyvatelům tohoto krásného města.“
* Takže vaše práce v pozici tajemníka byla jenom o lidech? Co ponejvíce jste řešil?
„Práce tajemníka je obrovsky široká. Zahrnuje spoustu nejrůznějších činností, ale je logické, že komunikace s lidmi je tou nejdůležitější a zároveň nejtěžší složkou. Na jednom z významných seminářů pro manažery úřadů i firem jsem kdysi slyšel zajímavou myšlenku. To nejcennější, co každá organizace nebo firma má, jsou jen a jen lidé. A ty největší problémy, které každé vedení musí řešit, jsou právě zaměstnanci.“
* Mě teď napadá myšlenka jednoho politika, který tvrdí, že stát se dá řídit stejně jako firma. Jste zastáncem tohoto výroku? A vztahuje se třeba i na řízení městského úřadu?
„Tuto myšlenku jsem v souvislosti s výkonem funkce tajemníka jednou použil. S odstupem času ale zastávám názor, že to neplatí absolutně. Z mé vlastní zkušenosti vyplývá, že úřad veřejné správy je možné vnímat jako firmu jen z toho pohledu, že poskytuje službu. Stejně jako kterákoliv jiná společnost. Ovšem co se týká samotného řízení úřadu, je nezbytné přihlížet ke specifickým věcem, které tato organizace má. V tom případě se pak magistrát nedá řídit úplně stejně jako soukromý podnik stvořený za účelem byznysu.“
* Prozraďte, co vás po oněch čtrnácti letech práce pro prostějovský magistrát vedlo ke změně zaměstnání a k možnosti přihlásit se do konkurzu na ředitele Krajského úřadu Olomouckého kraje?
„Bude to možná pro některé překvapení, ale ke změně mě motivovalo přemýšlení nad tím, do jaké míry moje dlouhé působení ve funkci tajemníka je ještě produktivní a zda-li má ještě ten správný švunk. Je logické, že po čtrnácti letech může nastat už určitá provozní slepota. Cítil jsem zároveň menší motivaci v prosazování některých opakujících se věcí. Neustále jsem v sobě hledal novou a novou energii nenechávat tyto věci ležet ladem a pořád jsem se snažil je řešit tak, aby to bylo ku prospěchu celku. Myslím si, že neřeknu nic nového, ale při pohledu na věc je pro každou organizaci přínosný nový pohled či, jestli chcete, nová krev. A já o těchto věcech přemýšlel už nějaký čas, zda neuzrála doba na změnu mého působení.“
* Takže vyhlášení výběrového řízení na post ředitele krajského úřadu vám vlastně přišlo vhod...
„Když se naskytla tato příležitost, uvědomil jsem si, že se objevila pro mě šance vyřešit dvě věci najednou. Jednak uvolnit svůj post tajemníka nové krvi, a za druhé zúročit mé dlouholeté zkušenosti z veřejné správy na postu, který tomu odpovídá. Proto jsem podal přihlášku do konkurzu.“
* V konkurzu jste nakonec uspěl a ministr vnitra vás potvrdil ve funkci ředitele krajského úřadu. V křesle jste více než týden, jaké jsou vaše první dojmy?
„Musím přiznat, že určité rozpaky jsem měl... Ovšem nikoliv kvůli nové práci, ale kvůli mediální kampani, která se okolo mého jmenování do funkce ředitele krajského úřadu rozpoutala! To pro mě bylo naprosto nepochopitelné. Brzy však ale byly rozptýleny. Už v prvních dnech mého působení v Olomouci jsem byl velmi mile překvapen. Věděl jsem samozřejmě dopředu, že krajský úřad je dobře fungující organizací, záhy jsem zjistil, že samotná atmosféra je pak velice přívětivá a přátelská. Během úvodního týdne mého působení ve funkci ředitele jsem se nesetkal s žádnými negativními věcmi. Jistě je něco jiného vidět krajský úřad zvenčí a něco zcela jiného je mít ho zmapovaný zevnitř. Zatím se tedy seznamuji s prostředím a úkoly, které mě čekají. Po pár dnech ale musím říct, že mám jen ty nejlepší dojmy.“
* Můžete laikům vysvětlit, jak moc velký rozdíl je v řízení městského magistrátu a krajského úřadu?
„Snad jen ve velikosti území, které je krajským úřadem spravováno, a také v počtu zaměstnanců. Jinak problematika všech záležitostí, které denně řeší magistrát města nebo krajský úřad, je z obecného hlediska velmi podobná.“
* Pojďme teď k méně příjemným věcem. Jak jste zmínil, v poslední době se proti vám v určitých médiích strhla lavina kritiky. Neříkal jste si, zda je vám něco takového vůbec zapotřebí?
„Mediální útoky na moji osobu jsem registroval, tomu se nešlo vyhnout. Nebyl jsem tím ale hozen do žádné nové situace, takže i do výběrového řízení na funkci ředitele krajského řadu jsem šel s vědomím, co všechno se okolo mě děje a co neskutečného se o mně píše. Ani na chvíli jsem ale neuvažoval o tom, že bych se nějak stáhl do ústraní.“
* Jistý aktivista vám veřejně vyčítal pořádání silvestrovského večírku v budově radnice a požívání alkoholu společně s kolegy...
„Posezení ke konci roku na prostějovské radnici existovalo, samozřejmě vždy po pracovní době. Já jsem tato setkání se zaměstnanci úřadu bral vždycky jako poděkování kolegům za celoroční práci. Tyto chvilky vždy přispěly k utužení kolektivu a vztahů v něm. Nikdy se ale nejednalo o žádnou velkou akci a všichni jsme se záhy rozcházeli do svých domovů. Je to opravdu něco tak špatného?! Mně to skutečně tak nepřipadá. Bohužel někteří kritici nejsou schopni zavnímat lidskou stránku věci...“
* Neměl jste chuť se bránit právní cestou?
„Na vlastní kůži jsem v nedávné minulosti poznal, že na místech, kde se má rozhodovat o spravedlnosti či pochybení jiných, panuje značná obava z takzvaného veřejného mínění. Myslím tím hlavně správní orgány. Z tohoto titulu jsem naznal, že nemá smysl se bránit. Ovšem věci, které se už dotýkají dehonestace mé osoby a tím zároveň prostějovského úřadu, už budu řešit právní cestou.“
* Je pravdou, že naprosto dehonestován jste byl v souvislosti s další kauzou okolo platů úředníků na stavebním úřadě prostějovského magistrátu. Jak jste prožíval tuto kampaň?
„Žijeme prostě v postpravdivé době a během této kauzy mi skutečně připadalo, že žádného z kritiků vůbec nezajímají pravda ani fakta, jak se věci opravdu mají. A navíc značná část společnosti žije svojí ´pravdou´, kterou však vytvářejí různá média... A těmto věcem je velmi těžké se bránit, natož všechny věci narovnávat na pravou míru. To je pak opravdu obtížné. Co se týká některých zaměstnanců prostějovského magistrátu, kteří poukázali na nesrovnalosti ve výši svých platů, musím zdůraznit tu hlavní věc. Jakmile jsem se dozvěděl, že se objevil tento problém, neprodleně jsem ho začal řešit. Všichni zaměstnanci magistrátu mají zákonem zaručeny dostatečné prostředky, které chrání jejich práva. A nikdo, včetně mě, jim nebránil těchto prostředků využít! Našlo se ale pár jedinců, kteří svá práva hájili prostřednictvím médií, což i dnes považuji za velmi nešťastné. Problémy s výší platů některých zaměstnanců stavebního úřadu se jistě řešit musely a řešily se, což zkonstatoval i kontrolní orgán.“
* Neutekl jste tak trošku z Prostějova v souvislosti právě s onou nemístnou kritikou, která se na vás valila?
„Asi mi to nebudou všichni věřit, ale takto to skutečně nebylo! Pokud by nebylo vyhlášeno výběrové řízení na ředitele krajského úřadu, na prostějovském magistrátu bych i nadále rád zůstal. V této souvislosti si velice vážím postojů primátorky Aleny Raškové. Ta při posuzování mé práce zohledňovala faktické důsledky mých takzvaných pochybení a na druhu misku vah kladla fungování magistrátu pod mým vedením. A v kontextu toho se za mě postavila. Nezastírám, a už v úvodu našeho rozhovoru jsem to zmínil, že nějaký ten měsíc jsem už přemýšlel o mém dalším působení na radnici, ovšem pouze v souvislosti s již poměrně letitou funkcí, nikoliv kvůli nějaké kritice a dehonestaci mé osoby. Ne, opravdu z Prostějova jsem před nikým a ničím neutekl.“
* Ostatně prostějovský magistrát získal za dobu vašeho vedení celou řadu významných ocenění. To přece musí těšit, ne?
„To každopádně! Už v kontextu toho, co se v poslední době v médiích vyrojilo za dezinformace okolo mé osoby, a to od lidí, kteří prostě nechtěli vidět pravdu a realitu o prostějovském magistrátu. Ano, během čtrnácti let mé funkce tajemníka získal prostějovský magistrát opravdu celou řadu velmi významných cen a vyznamenání. To, kterého já si osobně nejvíce vážím, je získání Národní ceny kvality. Toto nejprestižnější ocenění získalo od vzniku České republiky v roce 1993 pouze pět městských úřadů v celé republice! To všechno ale samozřejmě není jen moje zásluha, nýbrž všech zaměstnanců prostějovské radnice.“
* Po vašem odchodu do Olomouce vás ve funkci tajemníka prostějovského magistrátu nahradila Květa Olašáková. V současnosti už ale probíhá výběrové řízení na tento post. Máte vy osobně nějakého favorita, který by vás mohl natrvalo nahradit?
„V tuto chvíli vůbec netuším, kdo se do konkurzu přihlásí, ani se to samozřejmě nedozvím. Jména budu vědět až po vyhlášení výsledků, a pak teprve mohu přemýšlet o nějakém favoritovi. Je ale pravda, že před mým odchodem na kraj jsme s primátorkou Raškovou diskutovali o tom, jaká pozitiva může přinést možnost, kdyby do funkce tajemníka byl jmenován někdo ze stávajících zaměstnanců, nebo zda by bylo lepší, aby se jím stal někdo zvenčí. To je všechno. Ostatní záleží na výběrové komisi a primátorce.“