AKTUALIZOVÁNO: ZPACKANÉ FINAL FOUR MĚ ŠTVE DODNES

 
 * Jste hlavním koučem juniorek, které nenaplnily medailové ambice a v extralize skončily čtvrté. Můžete rozebrat důvody?

„Nechci se vymlouvat na zranění, protože těmi si prochází všechny týmy, ale je pravda, že nás těch zdravotních problémů potkalo za celý rok strašně moc. Handicapem našeho družstva je také výška, holkám chybí fyzické parametry rozhodovat opravdu těžké míče i zápasy. Obecně je mládežnický volejbal vedle psychiky dost o přihrávce, a jakmile se nám na ní nedařilo, útočili jsme proti vysokým dvojblokům či z těžkých pozic. K čemuž chyběla skutečně úderná hráčka. V tomto směru citelně scházela po odchodu do Ameriky Týna Adamčíková. Navíc některé plánované opory kvůli zdraví úplně skončily kariéru, jiné vypadly na delší nebo kratší dobu a neustálá marodka nás srážela dolů. Družstvo tedy nakonec nebylo tak silné, jak jsme původně předpokládali. Loni v létě jsem reálně pomýšlel i na zisk titulu, v každém případě byla jasným cílem medaile. Brno však dalo dohromady velmi kvalitní kádr, rovněž Olymp se během sezóny herně dostával nad nás. Za této situace byl reálný aspoň bronz, bohužel ani ten jsme vinou pokaženého Final Four nevybojovali...“

* Zklamal vás závěrečný turnaj o cenné kovy s konečnou čtvrtou příčkou hodně?
„Ano, to zpackané Final Four mě štve dodnes - a ostřejší výraz nepoužiju jen proto, abych nebyl sprostý! Na Brno posílené o řadu holek z ženského ´áčka´ jsme vůbec neměli, Olymp byl za dané situace taky nad naše aktuální možnosti. Ale pořád zbývalo rozhodující utkání o třetí místo proti Žižkovu a tam jsem byl pevně přesvědčený, že jej zvládneme. Zvlášť když jsme tohoto soupeře předtím poráželi. Bohužel v nejhorší možný moment vyvrcholila naše špatná forma i celková nepohoda, zklamání pak zavládlo obrovské. Holky se hrozně bály, dělaly strašně moc chyb, v podstatě nedokázaly normálně hrát, do toho jsem já byl nervózní i naštvaný. A tak špatný volejbal prostě nemohl na Žižkov stačit. Velká škoda.“

* Dají se na uplynulé sezóně juniorek VK najít též nějaká pozitiva?
„Určitě jo, nebylo zdaleka všechno jen negativní. Podstatné je především to, že tým obecně funguje na vysoké úrovni, holky chápou veškeré herní systémy a v přípravě společně pracujeme v určité kvalitě, kterou se následně snažíme přenášet do zápasů. Za ty čtyři roky, co v Prostějově působím, vím já, co můžu od děvčat očekávat a naopak baby ví, co čekat ode mě. Myslím, že naše vzájemná spolupráce je až na občasné výjimky dobrá, neustále se snažíme prostějovský mládežnický volejbal někam posouvat. A někdy to jde lépe, zatímco jindy hůře. Klíčové je, aby to hráčky bavilo, dokázaly se zlepšovat a rozvíjely svůj potenciál směrem k ženské kategorii. Což má ještě větší význam než medaile.“

* Jaký je výhled Agelek U19 pro příští soutěžní ročník?
„Při porovnání s největšími rivaly to pro nás nevypadá vůbec špatně, neboť v Olympu přechází mezi ženy osm hráček včetně celé základní sestavy a v Brně tuším šest děvčat, zatímco my přijdeme pouze o trojici Lucka Zatloukalová, Adéla Stavinohová, Sarah Cruz. Což sice jsou důležité tahounky, ale další čtyři členky základu zůstávají v juniorkách a tím pádem nebudeme na rozdíl od hlavních konkurentů začínat jen s úplně mladými. Na druhou stranu platí, že jedna věc jsou představy a druhá realita, která nastane. Kromě toho velice silný bude Šternberk, zahálet určitě nebudou ani nikde jinde. A my se především musíme zaměřit sami na sebe, abychom dali do kupy dobrý, soudržný i správně fungující mančaft. Jedním ze stěžejních úkolů bude najít vhodnou adeptku na post úderné univerzálky, abychom tam neměli vyloženou slabinu. Celkově se však náš tým pro příští sezónu jeví solidně, vytvoří ho dostatek šikovných holek. A rozhodně se pokusíme znovu poprat o co nejlepší umístění.“

* Řešily se možné změny v realizačním týmu vékáčka. Vy jste měl jistotu, že zůstanete?
„Co se týká mé práce u prostějovských juniorek a kadetek, od prvního ledna tohoto roku jsem přešel z VK pod Sportovní centrum mládeže, které prostřednictvím Českého volejbalového svazu zdejší oddíl má. Prakticky se na mém působení tady nic nezměnilo, ale papírově jsem teď smluvně vázán ke svazu. Co se příští sezóny týká, dostal jsem ale nabídku z jiného moravského klubu, abych tam dělal asistenta hlavního kouče. Nad touhle možností jsem po pravdě váhal, neboť mě lákalo posunout se z pozice statistika výš. Když jsem však takovou variantu oznámil holkám z juniorského mančaftu, tak plakaly a přemlouvaly mě, ať zůstanu. Rozebírali jsme to i s přítelkyní Luckou a nakonec zvítězilo rozhodnutí nikam neodcházet. Uvidíme, co přinese budoucnost zde v Prostějově, nebo případně později jinde. Nyní zde zůstávám statistikem u áčka, prvním trenérem juniorek i asistentem kadetek. A už se těším na novou sezónu.“

* V Prostějově působíte už čtyři roky. Jak se vám tady pracuje i žije?
„Před těmi čtyřmi lety to pro mě byla fakt velká změna. Šel jsem z rodné Nitry, kde jsme se všichni dokonale znali, neustále se potkávali i kamarádili, do úplně neznámého prostředí, navíc ze Slovenska do Česka. Naštěstí jsem tady znal Luba Petráše, který mi od začátku se vším pomáhal a rychle se z nás stali výborní kámoši. Dost rychle jsem se v Prostějově rozkoukal, nebyl problém se skamarádit i se všemi ostatními. Práce mě tu okamžitě bavila, VK AGEL má vysoké ambice a výborné podmínky, tím pádem jsem po profesní stránce celou dobu moc spokojený. A vyhovuje mi i zdejší život ve městě, které není ani moc velké, ani moc malé, prostě tak akorát. Jsou tady perfektní lidé jak v celém oddílu, tak na Hotelu Tennis Club i okolo. Vždycky panuje příjemná atmosféra, po práci si člověk může udělat pohodu, zasportovat nebo zajít na pivko a povykládat. Poslední rok zde navíc mám i přítelkyni Lucku, s níž začínáme pomalu plánovat, že bychom se buď přímo tady, nebo někde na Hané jednou trvale usadili žít. Ještě existuje varianta jižní Čechy, ale Slovensko asi ne. (smích) V každém případě je Prostějov super, dokonale jsem si v něm zvykl a žije se mi tu báječně.“