AKTUALIZOVÁNO: „Nezískat titul? To by byl fakt hrozný průšvih! Spadl nám kámen ze srdce“

Po hlavním kouči Miroslavu Čadovi, několika členkách hráčského kádru i šéfovi oddílu Petru Chytilovi Večerník po skončené volejbalové sezóně vyzpovídal také jednoho stabilního muže z realizačního týmu VK AGEL Prostějov. Lukáš Miček zde už čtyři roky dělá statistika ženského A-družstva žen a k tomu je mládežnickým trenérem, konkrétně prvním lodivodem juniorek a asistentem u kadetek. První polovinu obsáhlého interview jsme věnovali dospělému áčku Agelek.

* Na rozdíl od předchozích ročníků s pohodovým ziskem národních trofejí byl ten uplynulý dost problematický. Tušil jste už dopředu možné potíže?
„Po konci hlavního kouče Miroslava Čady tam po pravdě byl určitý otazník, protože Peťa Goga do té doby ještě nikdy netrénoval. Sice má za sebou dlouholetou hráčskou kariéru na klíčovém postu nahrávače, ale vést mančaft z lavičky je samozřejmě něco jiného a nikdo si nemohl být předem jistý tím, že to půjde bez komplikací. Ty se potom skutečně dostavily.“
* Úvod sezóny přitom probíhal docela slušně. Kdy se vše začalo lámat?
„Já bych řekl, že bylo cítit hned od prvních zápasů, že družstvo nehraje optimálně... Z loňského kádru odešlo několik velkých opor a některé holky, co místo nich přišly, viditelně nedosahovaly takové úrovně. Nejvíc kvalita určitě chyběla na univerzálu, kde Yeliz Basa z Turecka nenaplňovala předpoklady. I proti papírově slabším soupeřům zakončovala s úspěšností jen okolo třiceti procent, což prostě nestačí, a tím pádem citelně chyběla plánovaná tahounka celého útoku. Jakou loni byla Melissa Vargas a před ní Liannes Simon, které svou práci vždy odbouchaly, důležité balóny pravidelně skládaly na zem. Absence výrazné ofenzivní osobnosti se pak negativně podepisovala na celém týmu.“
* Vaše role u kolektivu zůstala i po nástupu Petera Gogy stejná?
„V podstatě ano, ale s tím rozdílem, že jsem absolvoval méně tréninků. Miro Čada vždycky chtěl, abych byl na úplně každém tréninku, zatímco Peťa netrval na tom, že musím být u všech přípravných jednotek. Tudíž jsem některé vynechával. Jinak pořád platilo, že během utkání dělám hráčské statistiky, které bezprostředně po nich i později s kouči nebo přímo s hráčkami podrobněji rozebíráme v rámci taktických porad. A k tomu pomáhám na trénincích, když se pravidelně zapojuji do jednotlivých herních cvičení nebo tréninkových setů šest proti šesti. Kromě toho jsem s některými holkami občas chodil i na individuální přípravu, pokud měly zájem.“
* Jak moc vlastně prožíváte soutěžní duely?
„Tím, že sedím samostatně u stolu kus od hřiště mimo lavičku a musím do počítače zaznamenávat statistické údaje, nejsem do zápasů logicky tolik vtažený. Nemůžu je moc prožívat, emoce je spíš potřeba krotit. Víc spjatý s mančaftem jsem během přípravy, před střetnutím i po něm, prostě všechen čas kromě samotných utkání.“
* Jak moc vlastně prožíváte soutěžní duely?

„Tím, že sedím samostatně u stolu kus od hřiště mimo lavičku a musím do počítače zaznamenávat statistické údaje, nejsem do zápasů logicky tolik vtažený. Nemůžu je moc prožívat, emoce je spíš potřeba krotit. Víc spjatý s mančaftem jsem během přípravy, před střetnutím i po něm, prostě všechen čas kromě samotných utkání.“

* Dá se práce volejbalového statistika dál kvalitativně rozvíjet?

„V podstatě platí, že čím víc údajů dokáže statistik během zápasu správně zaznamenat, tím lépe. Kdo je opravdu dobrý, zvládne veškeré činnosti včetně pokročilých detailů pochytit okamžitě, přičemž existuje možnost statistický výstup z utkání zpětně doplnit či opravit po jeho skončení podle videozáznamu. Obecně platí, že větší promakanost je vyžadována u špičkových mužských soutěží, zatímco v ženské kategorii statistiky až tak dopodrobna zatím nejsou.“

* Pokud se ještě vrátím k letošní sezóně, věřil jste po ztrátě Českého poháru i následné porážce v Ostravě, že ještě půjde zachránit?

„Hodně času trávím společně s asistentem kouče Lubošem Petrášem a pamatuju si, jak jsme před pohárovým finále měli obavy, že to nemusí vyjít. Jakmile totiž rozhoduje o trofeji jediný vzájemný zápas, je riziko možného neúspěchu mnohem vyšší než u série na víc utkání. Proto jsme i po porážce v Českém poháru pořád věřili, že na tři vítězné duely v případném finále extraligy zkrátka nemůžeme padnout. A vidíte, kam až to nakonec zašlo... Osobně jsem předpokládal v rozhodující sérii o titul proti Olomouci maximálně jedno ztracené střetnutí, zatímco v reálu z toho bylo obrovské drama.“

Co považujete zpětně za klíčové?

„Určitě čtvrtý finálový zápas v Olomouci. Soupeř vedl 2:1 na utkání, hrál doma a ve vlastní hale tak mohl oslavit zlato. Strašně důležitý byl za téhle situace první set, ve kterém jsme měli dlouho navrch, ale pak slibný náskok ztratili. A kdybychom úvodní sadu nevyhráli, mohlo všechno klidně dopadnout ve prospěch UP. Místo toho jsme čtvrtý souboj zvládli my jasně 3:0, následně urvali i poslední pátý mač a sezónu skutečně zachránili.“

* Strhla vás obří dramatičnost této bitvy a silné emoce po jejím šťastném vyvrcholení?

„Po pravdě moc ne. Já osobně jsem cítil hlavně velkou úlevu tím, že se nakonec povedlo splnit aspoň jeden z důležitých cílů a celý soutěžní ročník nedopadl absolutním neúspěchem. Doslova mi spadl kámen ze srdce, pominuly obavy či dokonce strach, výsledková povinnost byla navzdory problémům zdárně doražena. Mnohem krásnější zážitek i silnější emoce jsem si odnesl třeba z dřívějších zápasů Champions League, kde jsme díky skvělým výkonům dokázali v minulosti zdolat papírově o dost silnější soupeře, například Rabitu Baku doma nebo Chemik Police venku. Na tyhle úspěchy budu rozhodně vzpomínat radši než na čerstvé finále s Olomoucí.“

Dokážete si představit, že by mistrovský titul získalo úpéčko?

„Radši si to představovat ani nechci, i když to bylo hodně blízko. Šlo by o hrozné zklamání a bůh ví, co by se potom dělo, jak by vypadala příští sezóna, jestli bychom tady vůbec byli nebo ne.“

Zmínil jste, že spoustu času trávíte s Lubomírem Petrášem. Jak z vašeho pohledu on coby trenérský asistent psychicky zvládal komplikovaný ročník 2016/2017?

„Lubo má takovou trochu zvláštní povahu, neboť je velký flegmatik. A pokud byl vnitřně nervózní, tak to nikdy nedával navenek najevo. Větší emoce v podstatě neprojevuje, ale všichni v týmu jsme samozřejmě věděli, že ztratit po Českém poháru i ligu by znamenalo obrovský průšvih. Naštěstí se to nestalo a třeba i Lubův klid nakonec pomohl.“

O tom, jak Lukáš Miček hodnotí sezónu svých juniorských svěřenek, nakolik se mu líbí život v Prostějově, zda ve VK AGEL nadále zůstane i jiných zajímavých tématech se dočtete v druhé části interview za týden.