- 24. květen 2017
- 571x
Většinu času možná působí chladně, taková klidná síla. I na německou smečařku VK AGEL Lauru Emonts však bezprostředně po rozhodujícím finálovém vítězství v české extralize nad Olomoucí dolehlo nefalšované dojetí. „Slzy štěstí se samy draly do očí, tomu člověk nedokáže zabránit. A v natolik krásných okamžicích ani nechce,“ svěřila se nejvíce bodující prostějovská volejbalistka uplynulé sezóny poté, co obrovské emoce už trochu opadly.
* Můžete popsat pátý finálový duel ze svého pohledu?
„Byly to hrozné nervy a zápas nahoru dolů. Tentokrát se nám povedlo doma dobře začít, ale ve druhém setu se soupeř zlepšil a vyrovnal. Potom jsme měly utkání díky kvalitnímu výkonu dlouho pod kontrolou, při vedení 2:1 na sady a 19:16 všechno směřovalo k naší výhře. Bohužel koncovku čtvrtého setu jsme vůbec nezvládly, tam nás hostující hráčky vyloženě ublokovaly.“
* A šlo se do tiebreaku, na který vám po neblahých zkušenostech z předchozích týdnů asi málokdo věřil. Co vy?
„My jsme víru neztratily, což bylo rozhodující. Jasně jsme si s holkama řekly, že tentokrát pátý set prostě vyhrajeme, dáme do něj absolutně všechno a od prvních míčů půjdeme tvrdě za vítězstvím! Ohromně jsme se semkly, moc nás podržel kouč stejně jako celý realizační tým, i holky z lavičky a zraněné spoluhráčky. Do tiebreaku se nám pak opravdu povedlo dát veškerou zbývající energii, týmu Olomouce jsme nedaly žádnou šanci. A z kolektivního výkonu fantasticky vystoupila Bára Gambová, která zahrála rozhodující míče naprosto super.“
* Načež propukla spontánní euforie. Zažila jste už něco takového?
„Ano, v roce 2009 s německou reprezentací po triumfu na mistrovství světa juniorek. Sice šlo o mládežnický turnaj, ale vzhledem k důležitosti světového šampionátu byla tehdejší radost samozřejmě obrovská. Každopádně pocity po tomhle klubovém vítězství se dají srovnat, jsou stejně nádherné. A hlavně ty první chvíle po zisku mistrovského titulu byly strašně krásné. V náhlé euforii se přestáváte plně ovládat, velikánská radost i štěstí musejí ven. A ještě lepší je, že jsme si oslavy mohly užít doma s našimi fanoušky. Pomohli nám vytvořením skvělé atmosféry, moc jim za to děkujeme.“
* Napravily jste extraligovým zlatem jinak nepříliš úspěšnou sezónu?
„Já bych neřekla, že celý uplynulý ročník byl jenom špatný. I když je samozřejmě pravda, že porážky v důležitých zápasech srážely naši snahu hodně dolů. Nejvíc bolela těsná prohra s Olomoucí ve finále Českého poháru ve volejbale, vinou čehož jsme nezískaly jednu z národních trofejí. Mrzela nás pochopitelně také dvě vyřazení z evropských pohárů, nejprve ve třetím předkole Champions League od Dabrowy Górnicze a potom v osmifinále CEV Cup od Stuttgartu. Ve všech těchto utkáních jsme při lepších výkonech mohly uspět. Podstatné teď však je, že navzdory početné marodce se nám podařilo vybojovat ligový titul. Při tolika zraněných a s malým počtem zdravých hráček jsme nakonec ukázaly, co v nás je.“
* Se svými výkony v celém ročníku 2016/17 jste spokojena?
„Nerada sama sebe hodnotím, od toho jsou jiní, především trenéři. Ale koho by netěšilo dělat ve většině zápasů tolik bodů a mít v družstvu tak významnou roli? Za důvěru jsem moc ráda, snažila jsem se ji co nejlépe vracet. Ani mé hře se samozřejmě někdy nevyhnuly chyby, člověk může vždycky hrát ještě lépe, než jak mu to zrovna jde. Celkově se však dá říct, že po roce v Prostějově cítím spokojenost umocněnou těžce vydřeným zlatem v české lize.“
* Co dál?
„Na to je ještě brzy, bude se jednat. V každém případě působení v Prostějově je pro mě velmi zajímavou i přínosnou zkušeností jak volejbalovou, tak životní.“
Další chyba na Vápenici.