AKTUALIZOVÁNO: Na domácím Euro U17 dívek reprezentovala Česko i rodačka z Čelechovic Viki Suchánková

Přestože jí bude teprve šestnáct let, už má za sebou Euro v kategorii sedmnáctiletých. Viktorie Suchánková z Čelechovic na Hané, která se fotbalu vyučila především v 1.SK Prostějov a zkušenosti sbírala dokonce i v pražské Spartě, si před pár dny prožila vskutku neopakovatelnou atmosféru domácího šampionátu. Levonohá fotbalistka nastoupila do všech tří zápasů, které česká reprezentace odehrála. Přestože česká děvčata podle očekávání ze skupiny nepostoupila, rozhodně žádnou ostudu neudělala. Po svém návratu se Viki Suchánková svěřila se svými zážitky.

„Atmosféra byla jedním slovem fantastická,“ leskly se talentované hráčce i s odstupem času obě oči.

* Zúčastnila jste se mistrovství Evropy do sedmnácti let na domácí půdě. Splnil se vám fotbalový sen?
„Byl to velký zážitek. Zatím největší turnaj, na kterém jsem měla možnost hrát. Myslím, že jsme si to s holkama užily, i když ty výsledky mohly být lepší.“ (úsměv)
* Ženský fotbal je v Česku na pokraji zájmu, Euro však bylo hodně medializované. Cítily jste, že se jedná vskutku o něco mimořádného?
„Ona vůbec celá příprava byla dlouhodobá. Už před rokem vlastně vznikly Akademie, kdy jsme se každý měsíc na týden scházely. Na jaře pak už probíhala v televizi v pořadu Můj fotbal představení jednotlivých hráček. S blížícím se startem Eura byla skoro na každém tréninku televize a novináři. Bylo to opravdu hodně sledované.“
* Reprezentovat je tedy úplně jiná káva než hrát na klubové úrovni?
„Tak to rozhodně. Ten tlak je mnohem větší. Sleduje vás spousta lidí, každý se zajímá.“
* Na úvodní zápas s Francií byl plzeňský stadion hodně plný. Jaké to bylo?
„Atmosféra byla fantastická, přišlo deset tisíc lidí. Nikdo z nás to do té doby nezažil. Vůbec jsme se na hřišti neslyšely. Fanoušci fandili od začátku až do konce, bylo to krásné.“
* Měly jste však smůlu na los...

„Ano, skupina byla hodně těžká. Německo a Španělsko patří do nejužší evropské špičky a pro nás to byla velká škola. Přály jsme si například Irky, to bychom měly větší šance. Někdy je to i o štěstí...“ (úsměv)

* Před rokem jste říkala, že je vaším cílem dostat se do nominace. Nakonec jste nastoupila do všech zápasů, ve dvou byla v základní sestavě. To je dobrý počin, ne?

„Opravdu jsem především toužila do nominace se dostat. To byl můj základní cíl. V průběhu jara jsem už ale začala nastupovat v základní sestavě a doufala, že by to mohlo vyjít. Určitě jsem toužila, co nejvíce si zahrát. Jsem ráda, že to nakonec vyšlo.“

* Zjistila jste, že v porovnání se soupeřkami vás čeká ještě hodně práce?

„Soupeřky byly technicky obrovsky vyspělé. Hlavně Španělky, ty hrály krásný fotbal. Francie s Německem pak zase působily hodně silově. Byly na tom velmi dobře fyzicky, možná i proto, že jsme byly na Euru nejmladším týmem, tak jsme nestačily. Určitě je na čem pracovat.“ 

* Ze šampionátu jste se vrátila se zdravotními problémy. O co jde?

„Schytala jsem nějaké rány. Hlavně poslední zápas s Německem byl hodně tvrdý. Neodnesla jsem to jen já, která jsem dostala loktem do nosu, a dvakrát mi tekla krev. Od prvního zápasu mě pak bolelo levé koleno. Teď zase pro změnu pravé, nevím, co s ním mám.“

* Vy odmalička hodně těžko skousáváte porážky. Teď jste prohrávaly...

(úsměv) „Nejvíc mrzí ta Francie, tam jsme měly určitě na víc. Co se týká Španělska, tak ty byly někde jinde. Hodně mi ale vadí porážka s Německem. První poločas jsme odehrály skvěle. Bohužel zkraje druhé půle jsme dostaly gól a pak už to šlo z kopce...“

* Jak byste sama zhodnotila svůj výkon?

„Proti Francii se mi moc nedařilo, nedostala jsem se pořádně do hry. Proto jsem druhý zápas začínala z lavičky. Přes porážku 1:5 se mi osobně ten zápas celkem povedl. Proti Německu jsem hrála od začátku na levé záloze a myslím, že jsem zahrála taky dobře.“

* Jaký jste jako reprezentantky měly na domácím Euru servis?

„Opravdu neskutečný! Dostávaly jsme kopačky, dresy a další sportovní vybavení. Bylo toho opravdu hodně.“

* Udělalo vám v průběhu Eura něco speciální radost?

„Byla jsem ráda, že za mnou na všechny zápasy přijeli rodiče a brácha. Velmi milým překvapením pak byla návštěva trenéra Pepy Spanilého, mého prvního trenéra ve Smržicích na utkání se Španělskem. Hodně mě toho naučil, bez něj bych nebyla tam, kde jsem.“

* Proběhlo po Euru ze strany trenérů nějaké hodnocení?

„Ano, trenéři říkali, že jsme měli na víc. Například proti Španělsku jsme měli hrát více agresivně. S Německem zase udržet zmíněné poločasové vedení.“

* Bylo vám již řečeno, jestli s vámi počítají do budoucna?

„Já zůstávám v kategorii U17, ale teď už budu patřit mezi ty starší. (smích) Čeká nás kvalifikace o další Euro. Doufám, že budu součástí týmu a o postup se popereme.“