Plumlovský polní kušista Bohumil Korbař je dlouhodobě českou jedničkou

Původně se sice věnoval lukostřelbě, v současnosti je už dvaatřicetinásobným národním šampionem ve střelbě z polní kuše. Z tohoto odvětví, jemuž se věnuje od roku 1993, má po dvou medailích z mistrovství světa i Evropy. Na tu vysněnou zlatou však Bohumil Korbař teprve čeká a sní o tom, že uspěje už letos v Chorvatsku. V každém případě je člen Střeleckého klubu šípových zbraní Plumlov bezkonkurenčně nejlepším kušistou v celé dosavadní historii tohoto sportu v České republice. Po zisku jeho posledního titulu v Kostelci na Hané jsme jej vyzpovídali.

* Jak jste se vůbec dostal ke střelbě z polní kuše?
„V mládí jsem se úspěšně věnoval lukostřelbě a dostal se i do reprezentačního výběru dorostenců. Moje kariéru s lukem však brzy ukončila dopravní nehoda, kterou jsem nezavinil a jenž mi způsobila zranění, které mi už dále neumožnilo střelbu z luku. Roztříštěné zápěstí a dvojitá zlomenina mi neumožnily pokračovat...“
* To musely být těžké chvíle. Jak jste vše zvládal?
„U šípů jsem naštěstí zůstal a vydal se ve stopách švýcarského hrdiny Viléma Tella. (úsměv) Velkou oporou pro mě byl můj otec Bedřich Korbař, který trávil všechen svůj volný čas v dílně na zdokonalování zbraně.
* V čem tkví vaše největší síla?
„Dokážu se skvěle koncentrovat a diváky ani okolí nevnímám. Jakmile se postavím na čáru, tak vypnu. Jen přesně namířit a vystřelit. Výstřel nekončí zmáčknutím kohoutku. Ještě musím pár vteřin počkat, než šíp dopadne, a teprve sundávat zbraň, abych výstřel neovlivnil.“
* Na nedávném šampionátu v Kostelci na Hané jste zastřílel vynikající výkon...
„Máte pravdu, hned v první den se mi podařilo nastřílet za plný počet. Ze tři sta možných tři sta.“ (úsměv)
* Jedná se o váš osobní rekord?
„Ne. Dřív se mi to už podařilo několikrát, takže jde jen o vyrovnání osobního rekordu. Můj nejlepší výkon je ze šesti set rovných šest set. Halový rekord mám z dvanácti set 1197, ten už je ale hodně let starý. Ze sto dvaceti ran jsou to pouze tři devítky. Ten bych samozřejmě rád překonal.“
* Vy máte dlouhé roky předplacenou pozici české jedničky. Kolik sezón už vládnete tuzemským polním kuším?
„Střelbě z kuše se věnuji čtyřiadvacet let a zatím držím všechny české rekordy. Navíc mám dvaatřicet titulů mistra České republiky.“
* Doma je vaše pozice jasná. Jak jste na tom mezinárodně?
„Mým největším mezinárodním úspěchem je druhé místo z halového mistrovství světa v Chorvatsku. Je to už patnáct let... (úsměv) O čtyři roky později jsem byl na světovém šampionátu v Rusku ještě třetí a mám i dvě stříbrné medaile z mistrovství Evropy. Jednou to bylo v hale, psal se rok 2003 a závodilo se v Belgii. O dva roky dříve jsem získal druhý nejcennější kov ve venkovním klání na české půdě v Otrokovicích. Jsem rád, že se mi daří držet ve světové špičce dlouhodobě.“
* Jak často musíte trénovat, abyste se udržel takto nahoře?
„Jelikož se nejedná o profesionální sport, nemám tolik času. Pravidelně trénuji jednou týdně. Když se blíží důležitý závod, tak jsem samozřejmě na střelnici denně. Pořád vybírám, testuju. Před mistrovstvím světa nebo Evropy věnuji přípravě veškerý volný čas.“
* Polní kuše jsou především o soustředění, máte na to recept?
„Je to o tom, že se musím plně soustředit jen na terč. Musíte dokázat z hlavy vytěsnit všechno v okolí. Vidět jen tu desítku. Nejdůležitější je ale šípová zbraň. Ta musí být perfektně seřízená, aby střílela z přesností pušky.“
* Co je pro kušistu v tomto směru nejdůležitější?
„Musíte mít kvalitní šípy, kvalitní a dobře vyvážené lučiště. Střelec musí umět dobře střílet i natahovat. Jen samotné natahování kuše udělá hodně. Mechanické pomůcky při nátahu jsou zakázány, soutěžící navíc nemohou používat rukavice. Když ji budete natahovat vy, bude střílet jinak a jinam. Proto je důležité, aby si kuši testoval ten, kdo s ní bude střílet. Nejde to udělat tak, že by vám to někdo seřídil.“
* Kolik taková špičková zbraň stojí peněz?
„Taková, jakou střílím já, jsme dělali společně s tatínkem. Závodní zbraň se samozřejmě dá koupit. Cena se pohybuje okolo pěti set až tisíce eur, lučiště se dá pořídit okolo tisíce korun. Cena šípů se pohybuje od dvou do šesti stovek korun. My v Plumlově střílíme karbonovými šípy, které jsou lehké a poměrně přesné.“
* Baví vás po těch letech pořád vyhrávat a máte nějaký nesplněný výsledkový sen?
„Koho by to nebavilo? (smích) Vyhrávat se neomrzí nikdy. Mým snem je alespoň jednou za život vyhrát titul mistra světa. Budu to dělat tak dlouho, dokud se mi to nepodaří. Minimálně do padesáti let, což už je seniorský věk. Teď je mi dvaačtyřicet, takže na to mám ještě osm let.“
* Kolik vám k tomu titulu světového šampiona ještě chybí?
„Špičkoví závodníci střílí okolo osmi set sedmdesáti bodů. Chybí mi tedy okolo deseti až patnácti bodů. Nejdůležitější je se dostat do finále. Šampionáty jsou třídenní, v první dva se střílí kvalifikace a třetí den bývá finále. V něm se toho už moc nenastřílí. Tam už se jede pouze deset ran na padesát metrů. Takže když už ztrácíte okolo deseti bodů, nemáte šanci tu špičku dohonit.“
* Polním kuším se v poslední době věnuje stále více mladých závodníků...
„Já bych byl jedině rád, kdybych měl konkurenci. Jedná se o malý sport a potěšilo by mě, kdyby se rozšiřoval, načež se mu věnovalo co nejvíce lidí. Všichni přece nemůžeme hrát fotbal nebo hokej. (úsměv) Je to hodně i o rodičích, kolik jsou schopni investovat. Každý sport, který se dělá na vrcholové úrovni, vyžaduje spoustu času i nákladů. Důležité je i zázemí. Je potřeba střelnici, trenéra a někoho, kdo tomu rozumí a umí seřídit zbraň. Je to podobné jako v lukostřelbě.“
* Když je tak sledujete. Myslíte si, že vám roste konkurence?
„To si zatím popravdě nemyslím. (úsměv) Ještě je čeká hodně práce. Jsou to teprve děti, které začínají. Ano, talent se pozná okamžitě. Stačí se podívat na zásah. Oni střílejí vesměs všichni dobře. Hodně ale dělá technické zázemí - seřízení zbraně. Jde hlavně o pečlivost a tvrdou práci. Rozhodují detaily.“
* Co byste mladší generaci poradil?
„Všechno je to o přístupu, záleží na každém člověku jednotlivě. Pokud si půjdu zastřílet jednou za měsíc, nemůžu přece očekávat nějaké vynikající výsledky. Co tomu zkrátka obětuji, pak z toho dostanu zpátky.“
* Zmínil jste podobnost s lukostřelbou...
„Ano, ty sporty jsou si podobné. Jediné, co mě mrzí, je, že polní kuše nejsou olympijské... Myslím si, že by u svátku chybět neměly. Jsou tam sporty, které mají tradici. Například hod diskem nebo oštěpem jsou vlastně sporty, které jsou spjaty s vývojem člověka. Střelba z kuše má také bohatou historii. Je samozřejmě důležité, aby se tomuto odvětví věnovalo co nejvíce lidí.“
* Jaké máte nejbližší plány a cíle?
„Mým nejhlavnějším sportovním cílem je neustále zvyšovat střeleckou výkonnost. Letos vše směřuji k jednomu vrcholu, a tím je světový šampionát v Chorvatsku. Jak už jsem zmínil výše, rád bych získal jednou titul mistra světa. Tak proč se o to nepokusit hned letos? Celou přípravu k tomuto cíli směřuji.“