- 5. květen 2017
- 991x
Ve středečním finále číslo tři nefungovalo prostějovským volejbalistkám téměř nic, o den později ve čtvrtém duelu série o titul jim naopak šlapalo skoro všechno. Za mohutným zlepšením celého týmu VK stálo výrazné herní zkvalitnění všech Agelek včetně smečařky Barbory Gambové.
Ta po osobní mizérii ve ztraceném mači 2:3 dokázala zabrat, a byť ani čtvrteční statistiky neměla nijak výborné, zvládla dostatečně podpořit skvělý kolektivní výkon úřadujících mistryň republiky ústící v triumf 3:0. A směrem k sobotní rozhodující bitvě doma Bára říká: „Půjdeme to ze všech zbývajících sil urvat!“
Bezprostředně po třetím finálovém střetnutí nahnal kouč Miroslav Čada celé družstvo do šatny a tam vás všechny pořádně seřval. Už jste něco takového od něj v minulosti zažila?
„Aby na nás křičel takhle moc, to asi ne. On občas zvýší hlas, když hrajeme špatně, ale vzít mančaft hned po zápase do kabiny a takovým způsobem nás seřvat bylo poprvé, co pamatuju. Každopádně jsme si to zasloužily, protože třetí utkání série jsme stejně jako první doma začaly hrozně ustrašeně. Řekla bych to jinak, ale nechci použít sprosté slovo. Já osobně jsem hrála strašně, skoro se bála dotknout balónu a v útoku nesložila snad ani jeden míč na zem. Něco málo se mi povedlo v obraně, což je však v natolik důležitém souboji málo. Z dobrých nahrávek prostě musíme bodově zakončovat, a když tohle nefunguje, tak nepomůže ani tisíc zvednutých balónů. Z mé strany tedy včera katastrofa, nešlo nám to ani celkově jako mančaftu. Veškerá smečařská tíha ležela jen na Lauře Emonts, která sama nemohla všechno utáhnout. Dobře smečovat musí aspoň dvě krajní hráčky. Kvůli zmíněné ustrašenosti jsme začaly pořádně hrát až za stavu 0:2 na sety, což je pozdě. Po náročném dotahování nám pak v tiebreaku asi chyběly psychické síly.“
Čtvrté pokračování finále přineslo váš neporovnatelně lepší výkon. Čím se povedlo natolik zvednout?
„Řekly jsme si, že máme poslední šanci, a to doslova. Nezbyl žádný prostor bát se, hrát opatrně nebo čekat, s čím nastoupí Olomouc. Jednoznačně jsme do toho musely jít od začátku na maximum my, samy tenhle zápas zvládnout. Základem se stal výborný servis, následně se nám dařilo dobře bránit a důležité bylo dodržování stanovené taktiky. Rozhodla kvalitní defenziva i útok, kde jsme mnohem víc skládaly míče na zem.“
Samotný úvod ještě působil trochu nervózně. Pomohlo několik povedených úderů i vydřených výměn během zahajovací sady?
„Letos nemám úplně jistou přihrávku, a jakmile mi moc nejde, je to pak vidět na celém mém výkonu. Tentokrát šel příjem postupně nahoru, uhrála jsem několik těžkých balónů a následně si potom víc věřila. Zvlášť když ostatní holky hrály skvěle a týmový výkon byl super. Já osobně se však po pravdě necítím ideálně, dokážu si představit svoje podstatně lepší výkony. Asi to mám v hlavě vinou menšího počtu odehraných zápasů tuhle sezónu, úplná jistota mi chybí. Každopádně se s tím snažím rvát.“
Podstatné je, že jste odvrátily zápasový mečbol UP na zlato, navíc venku. Co bude nejdůležitější pro rozhodující pátý duel doma v Prostějově?
„Nastoupit dobře jako dneska. To znamená tlačit podáním od prvního balónu a hlavně se ničeho nebát. Je totiž vidět, že pokud se soupeř dostane pod větší tlak, má problémy na přihrávce a mnohem častěji chybuje, zatímco my máme snazší obranu. Musíme hrát týmově, dodržovat taktiku, naplno bojovat o každý míč. Ukázaly jsme, že to umíme, teď jen zbývá zopakovat kvalitu v úplně posledním zápase. Dobrý začátek bude klíčový, promeškat set nebo dokonce dva nesmíme za žádnou cenu dopustit. Já pevně věřím, že Olomouc znovu dokážeme přehrát.“
Nezastaví vás ani opět rozšířená marodka, jež změnila polovinu kádru v lazaret?
„Se zraněními je to hrůza, ale zastavit nás ani taková smůla zkrátka nesmí. Že se musíme obejít bez Verči Trnkové a Suli Matienzo, s tím jsme dopředu počítaly. Včera k nim ale přibyla Heidy Rodriguez, když si ve druhém setu něco udělala s nohou, a dnes během rozehrávky před utkáním si zvrtla kotník Mareike Hindriksen. Naštěstí pouze trochu, zkusila nastoupit a šlo to. Pokud připočítáme ještě srážku hlavami Julči Kovářové s Dayesi Casalis, máme na podobně smolné okamžiky v podobě hloupých zranění letos fakt pech. Holky ale obětavě hrály dál a určitě budou v pořádku, abychom celý soutěžní ročník přes všechny problémy i komplikace nakonec dotáhly k mistrovskému titulu. Naprosto tomu věříme a v sobotu pro to uděláme maximum. Je před námi závěrečný zápas sezóny o všechno, není na co se šetřit!“
Další chyba na Vápenici.