- 29. duben 2017
- 626x
V sobotu se jí nedařilo zdaleka tolik jako obvykle, hlavně v útoku často chybovala a na bloku byla nulová. Naopak v neděli Nina Herelová zvedla svůj výkon na tradičně vysoký standard, především jejích šest bodů při obraně na síti hodně pomohlo. A herní obrození slovenské blokařky VK AGEL vystihuje celkový posun prostějovských volejbalistek, který udělaly mezi dvěma prvními duely extraligového finále. Výsledkově vše dopadlo 2:3 a 3:0, série je tedy srovnaná 1:1. Interview s třiadvacetiletou střeďačkou přibližuje víc.
* Začnu nepovedeným úvodním střetnutím. Jak těžký byl sobotní večer a potom noc, dostat se ze vstupní porážky?
„Po prvním utkání to bylo dost strašné... Nechyběly trochu ani slzy kvůli výkonu, který z naší strany nebyl vůbec optimální. Zvlášť vzhledem k tomu, že jde o finále. Postupně během večera ale největší zklamání opadalo, pak se mi podařilo usnout a ráno jsem se probudila s tím, že je nový den i možnost jít do boje znovu naplno.“
* Co vám řekl v nedělním dopoledni trenér, abyste šly do odvety s čistou hlavou?
„Že každé utkání je jiné a když už došlo k porážce, tak musíme dát hlavy nahoru. A na maximum jít za vyrovnáním série. Při rozboru nám ukázal chyby, co jsme dělaly špatně. A hlavní bylo stanovení taktiky včetně toho, co i jak zlepšit. Na naší hře a výsledku je vidět, že to docela vyšlo.“ (úlevný smích)
* V čem podle vás spočíval největší rozdíl mezi oběma víkendovými souboji?
„Řekla bych, že v sobotu jsme po prvním ztraceném setu možná trochu podlehly tlaku, který na sebe cítíme. Psychika šla dolů, a byť se nám pak podařilo dotáhnout z 0:2 na 2:2, menší pohoda se projevila v tiebreaku. Ty nám letos vůbec nejdou, prohrály jsme tak celý zápas. V neděli jsme se zlepšily určitě dost v útoku ze všech pozic, zakončení víc vycházelo smečařkám i nám na středu sítě. A k tomu jsme mnohem víc tlačily soupeře servisem.“
* Zmínila jste mentální nápor. Je na družstvo za dobu vašeho působení v Prostějově zatím největší i s ohledem na okolnosti?
„Rozhodně ano. Ve finále proti nám stojí silný tým, který je schopný konkurovat vyrovnaněji než třeba loni, zatímco my v kolektivu nemáme takové hráčské opory jako v minulé sezóně. Potom se někdy stane, že nám to všem nejde podle představ, hrajeme týmově špatně a podlehneme. Stalo se to i ve finále Českého poháru, čímž psychický tlak ještě víc vzrostl. A samozřejmě jej vnímáme rovněž teď. Ale musíme si s ním poradit, vzájemně si pomáhat, opřít se jedna o druhou.“
* Mohly jste prohrávat 0:2 na střetnutí. Byl tedy zvládnutý mač číslo dva pro celou sérii klíčový?
„Určitě by bylo hrozné ztratit dva první zápasy finále, obzvlášť doma. Za případného stavu 0:2 bychom do Olomouce nejspíš jely s malým srdíčkem. Místo toho je teď série vyrovnaná 1:1, tím pádem zůstává vše otevřené. A já věřím, že to venku zase dáme. Jen musíme hned od začátku makat s absolutně maximálním nasazením jako ve druhém vzájemném utkání.“
* Neobáváte se olomouckého prostředí, to znamená specificky rozlehlé haly i bouřlivé divácké kulisy?
„V Olomouci jsme během téhle sezóny absolvovaly už dost zápasů, proto by po stránce zvyknutí na tamní halu neměl vzniknout větší problém. A co se týká atmosféry, už sem do Prostějova přijelo docela hodně olomouckých fanoušků a díky bubnům byli většinu času slyšet víc než naši příznivci... Venku bude tohle znát asi ještě víc, ale mně osobně bouřlivá kulisa, třeba i ve prospěch soupeře, vůbec nevadí. Naopak mi co největší rachot osobně pomáhá, dokáže mě vyburcovat k lepšímu výkonu.“
* Odhadnete, jak se bude finálová série dál vyvíjet?
„Radši nechci nic tipovat. Od začátku sezóny jsem říkala, že v českých soutěžích opět chceme jedině trofeje, a jednu jsme už nezískaly. Proto raději nebudu nic odhadovat ani prohlašovat. I když je pochopitelné, že strašně moc toužíme na mistrovský titul dosáhnout.“
Další chyba na Vápenici.