Bronislav Khyr: DLOUHÉ NOHY JSOU NĚKDY NA ŠKODU

Zatím poslední medaili, kterou si Bronislav Khýr mohl pověsit na poličku, získal nedávno na halovém republikovém šampionátu veteránů. Měla zlatý lesk, a byla z trati na 800 metrů. V dalších dvou běžeckých disciplínách pak skončil těsně pod pódiem na nevděčné čtvrté pozici. I tak navázal na své dosavadní výsledky nejen na českém území, z nichž nejvíce vyčnívá stříbro na půldruhém kilometru z mistrovství světa veteránů, které proběhlo loňský rok v Austrálii.

Na to, že „Broňa“, kterého můžete v rámci tréninku zahlédnout mimo jiné také v lesoparku u Hloučely, začal závodit teprve před čtyřmi lety, jsou jeho úspěchy až k neuvěření. O svých startech, tréninkových metodách a dalších receptech, jak se běháním bavit a zároveň vítězit, se podělil v obsáhlém rozhovoru.

* Jak jste se vůbec k běhání dostal a co vás k němu přivedlo?

„Na základní škole jsem chodil do atletické třídy, poté jsem však v tomto sportu již dále nepokračoval. Vrátil jsem se k němu až nedávno i díky Maratonskému klubu Prostějov. Běhat mě ale bavilo vždy, rozdíl oproti minulosti je však takový, že dříve to nebylo tak populární. Velký vliv na toto rozhodnutí tak měl právě fakt, že běhání zažilo v poslední době velký boom, kamarádi všude kolem mě o svých tréninkových či závodních výsledcích mluvili. Nebylo co řešit.“ (úsměv)

* Dělal jste v mládí závodně i nějaký jiný sport?

„Dá se říct, že kromě atletiky ne. Až později jsem se na amatérské úrovni začal věnovat volejbalu, nakonec jsem hrál šest let krajskou soutěž za celek Otaslavic. Nikdy jsem neplánoval, že bych v budoucnu mohl sportovat, v dětských letech jsem byl spíše průměrným běžcem.“

* Jaké byly tedy vaše novodobé běžecké začátky?

„Nejprve jsem trénoval sám třikrát až čtyřikrát týdně. Jakmile jsem vyrazil na první závody, zjistil jsem, že je to špatný... (směje se) Na druhou stranu mi bylo jasné, že tam potenciál je a chodil jsem běhat častěji. Výsledky se ovšem moc nedostavovaly, tak jsem si našel přes internet trenéra Pavla Nováka, který běhával dřív maratony a trénování se věnuje profesionálně. Změna byla patrná hned od počátku, i když jsem nenaběhal více kilometrů, cítil jsem se lépe, zrychloval se a dokonce jsem nepociťoval tak velkou únavu jako předtím. Už to nebylo tak, že bych šel každý den naplno deset kilometrů, jako když jsem byl sám sobě trenérem. Přišlo na kopečky, intervalový trénink a vše v pořadí, jaké je pro zlepšení výkonnosti ideální. Již jsem si neříkal, že když to běželo dnes dobře, tak zítra to zkusím ještě rychleji.“

* Vzpomenete si na první závod, který jste absolvoval?

„Samozřejmě jednalo se o místní Silvestrovský běh. Ne, že bych dopadl úplně špatně, do cíle jsem dorazil asi na devátém místě, ale myslel jsem si, že zemřu, bylo to na krev. Ten pocit znají asi všichni, kdo si svou běžeckou závodní premiéru odbyli...“

* Nyní závodíte za Atletický klub Prostějov, co říkáte na jeho aktuální situaci?

„No... (zamyslí se) Ideální to rozhodně není. Na některých závodech nejsme ani v takovém počtu, že i kdyby všichni z nás vyhráli své disciplíny, tak se v celkovém pořadí stejně na prvním místě neumístíme. Z kluků jsme tam tři, holek také více není a to je smutná realita!“

* Jak moc vám běhání zasahuje do dalších zájmů, osobního či pracovního života?

„Závody na rozdíl od tréninků zas tak moc časově náročné nejsou, přeci jen do vzdálenějších míst jezdím přibližně dvakrát za rok. Například teď mě čeká veteránské mistrovství Evropy v Dánsku, kam jedeme na dvanáct dnů. Jinak od letošního roku se věnuji spíše kratším trasám, takže ráno odcestuji a odpoledne jsem zpátky doma. Spíše zabere více času příprava, přeci jen chodím běhat šestkrát týdně, většinou po práci. Co k tomu dodat, snad jen, že manželka je tolerantní, bez čehož by to snad ani nešlo.“ (usmívá se)

* Máte nějakou oblíbenou tréninkovou trasu? Kam s výjimkou oválu chodíte nejčastěji?

„Nejčastěji mě můžete vidět u Hloučely, případně na Záhoří. Mrzí mě, že i zde se však dá běhat snad jen po asfaltu a k dispozici není hliněná stezka. Běhalo by se lépe i po udusaném poli...“

* Projevilo se běhání i ve vašem jídelníčku?

„Nepiji alkohol, tréninky bych si tím zazdil. Co se stravy týče, upřednostňuji těstoviny a lehčí jídla. Maso nevynechávám, ale že bych si dal například kačenu, to zas ne...“ (směje se)

* V Prostějově pravidelně probíhá řada závodů organizovaných Maratónským klubem. Chystáte se na nějaký?

„Určitě bych rád zavítal na specifický běh s názvem 3.6.9, dále jsem se zúčastnil desítky v rámci Velikonočního půlmaratonu. Kromě prostějovských běhů se pak chystám například na Masaryk Run, běh Vokolo príglu a další veteránské republikové závody. Venkovní domácí šampionát se koná v červnu v Hranicích, tam nesmím chybět.“

* Existuje plno lidí, kteří si myslí, že jsou staří na to, aby s během začali, či naopak se za své výkony stydí, a proto neběhají. Co byste takovým jedincům vzkázal?

„Běhat lze v každém věku, začít může kdokoliv a kdykoliv, nikdo si nemusí shánět prostory ani spoluhráče, v tom má tento sport obrovskou výhodu. Kamarádi se během tréninků či závodů objeví sami, to můžu zaručit. Zvláště nyní, kdy snad běhá opravdu téměř každý.“

* Na závěr si nemohu odpustit dotaz. Jistě jste již narazil na konkurenty, kteří poukazují na vaši přednost, a sice dlouhé nohy. Jak to vnímáte? A myslíte, že je skutečně výhoda na vaší straně?

„Slýchám, že mám jednoznačnou výhodu, ale není tomu úplně tak. Pravda to je pouze u kratších vzdáleností. Naopak u těch delších na to spíš doplácím.“ (úsměv)