- 29. duben 2017
- 2137x
Deset let, po celou dobu od odtržení Držovic od Prostějova, stál v čele opozice, která hodně nahlas kritizovala počínání dlouholeté starostky Blanky Kolečkářové. Nyní je v úplně opačné pozici. V únoru 2017 jeho subjekt „Za Držovice spolu“ s převahou vyhrál předčasné volby a Jaroslav Studený se stal tím, který až do řádných komunálních voleb na podzim 2018 povede Držovice. Na Večerník si udělal čas, i když přiznal, že rozhovory poskytuje jen velice nerad. Daleko raději prý má to, že za jeho prací je něco pořádného vidět...
* Jaké byly vaše prvotní pocity ve chvíli, kdy jste se dozvěděl o vítězství vašeho hnutí v předčasných volbách?
„Velice mě to potěšilo, není důvod něco takového zakrývat. (úsměv) Ale hlavně jsem byl příjemně překvapen volební účastí, která byla absolutně nejvyšší v historii samostatných Držovic. Zjistili jsme, že naši lidé začali mít konečně větší zájem o to, co se v naší obci děje.“
* Říkáte konečně? Dříve tomu tak nebylo?
„V minulosti naši občané nedostávali ani příležitost podílet se na veřejných věcech, natož je ovlivňovat! My jsme jim tu šanci dali. A vyvrcholilo to předčasnými volbami, které jasně prokázaly, že lidé si přejí změnu. Aby bylo vidět nejenom to, co je na povrchu, ale aby se v Držovicích začalo konečně něco dít.“
* Proč trvalo deset let, než se veřejnost rozhoupala?
„Protože spousta lidí se vůbec neúčastnila veřejného dění, vůbec netušila, co se na obecním úřadě děje. Nebyli do věcí zapojeni. Byla to ale i trošku naše chyba, tedy opozice. Nedokázali jsme občany správně a účinně informovat o tom, co se děje a jak tehdejší vedení provádí jeden kotrmelec za druhým...“
* Není to pro Držovice škoda, že nespokojenost zdejších občanů eskalovala až po tak dlouhé době?
„Na to mám jednoduchou odpověď: ano, je! Za tu dobu jsme ztratili spoustu času při získávání dotací. Například ohledně našeho nejpalčivějšího problému, což je kanalizace. Představte si, že stavební povolení jsme získali už v březnu roku 2013... Co se dělo minulé čtyři roky a proč nebylo dávno o dotaci požádáno, můžeme jen spekulovat. Nyní se snažíme všechno napravit. A musíme jednat opravdu rychle, protože nabídka dotací z Evropské unie na výstavbu kanalizační sítě trvá pouze do roku 2020.
* Co když dotaci nedostanete?
„Tak by nás dobudování kanalizace mohlo stát až padesát milionů korun! Evropská unie přitom nabízí dotaci až do výše devadesáti procent, takže každý si může udělat obrázek, o kolik bychom vinou zbytečných průtahů přišli. Pokud dotaci nedostaneme, musíme ji vybudovat za své. Buď na ni našetříme, nebo si musíme vzít úvěr.“
* Vraťme se ještě k výsledkům nedávných předčasných voleb. V rámci vašeho hnutí jste nezískal nejvíce preferenčních hlasů, překonal vás Jakub Martínek. Přesto jste starostou vy. Byl o tuto funkci nějaký vnitrostranický boj?
„Nebyl vůbec žádný. (úsměv) Dohodli jsme se velice rychle a v naprostém klidu. Do funkce starosty mě navrhovali všichni kolegové, protože se v komunální politice pohybuji celých deset let. Nakonec bylo jenom na mně, zda kandidaturu na starostu přijmu, nebo ne.“
* Když jste byl zvolen do čela obce, cítil jste zadostiučinění?
„Ani ne tak zadostiučinění, spíše jako obrovskou výzvu. Já se do této funkce opravdu necpal, na druhé straně jsem měl ale velkou chuť něco pro Držovice udělat. Nikoliv jen řečmi, ale činy. Víte, já mám Držovice opravdu v srdíčku, jsem místní patriot a nedám na tuto obec dopustit.“
* Ostatně, před více než deseti lety jste byl jedním ze tří iniciátorů odtržení Držovic od Prostějova. Nelitujete toho s odstupem času nyní?
„Jednu dobu jsem si sám říkal, jestli šlo z naší strany o správný krok... Na druhou stranu šlo o sen spousty lidí z Držovic být samostatní a rozhodovat sami o sobě. Když se tedy podívám na naše odtržení od Prostějova zpětně, tohoto kroku nelituji. Já měl jako iniciátor odtržení společně s Tomášem Váňou a Zdeňkem Johnem tenkrát velké problémy na prostějovské radnici. Ale už se v tom nechci babrat, to už je dávno zapomenuté...“
* Jaké máte vztahy s prostějovskými radními teď?
„Myslím, že velmi dobré. Nedávno mě přijala paní primátorka Rašková a musím říct, že jsme si výborně popovídali. Navíc jsem dostal nabídku, že pokud bych potřeboval jakoukoliv pomoc či jenom radu, všechny odbory magistrátu jsou nám k dispozici. Já sám bych teď rád navázal na dřívější dobré vztahy, které byly před pár lety poměrně hodně drsně narušeny nesmyslnou žalobou. Onen soudní spor s městem stejně nic nevyřešil, pouze jím zahořkly obě strany. A to chceme nyní napravit. Věřím, že tato schůzka pomohla uklidnit rozjitřené vztahy. Snad i paní primátorka to tak cítí.“
* O vás je známo, že jste majitelem velké autobusové společnosti. Stíháte nyní svoji firmu i starostování dohromady?
„V současnosti už padesát procent dopravní firmy vlastní moje dcera, která mi už teď vede pobočku v Olomouci, a já jen de facto podepisuji důležité listiny, jinak se o nic nestarám. No a v Prostějově mám zas velice dobrý a spolehlivý pracovní kolektiv, který se beze mě obejde. Já pouze o víkendech kontroluji, zda je všechno tak, jak má být. Takže stíhám opravdu všechno v klidu a pohodě.“
* A co na to rodina? Předpokládám, že toho volného času moc nemáte...
„Podívejte, o mně se veřejně ví, že jsem rozvedený, tak co... (smích) Tudíž já se okolo svého volného času nemám komu zodpovídat. A děti mám už velké a soběstačné.“
* Co nového nyní Držovice, kromě již zmíněné kanalizace, za velké investice čeká?
„Především vybudování nové cyklostezky v ulici Konečná. Bývalé vedení obce vyřídilo stavební povolení a projekt na cyklostezku v Konečné ulici směrem k Tesku, která bude navazovat na prostějovskou část. Realizace tohoto projektu bude rovněž souviset se získáním dotace. Jde sice v uvozovkách jen o půldruhý milion korun, ale každé euro, které přiteče z Evropské unie, má pro nás cenu zlata. (úsměv) Co se týká cyklostezek, chtěli bychom ještě propojit cestu vedoucí od Smržic. Hodláme vyřešit svízelnou situaci s parkováním v Olomoucké ulici, připravujeme budování chodníků a odstavných ploch ve Smržické ulici. Právě tady nyní probíhá velká zástavba rodinných domů, takže toto řešení již nesnese odkladu.“
* S novou výstavbou tedy vymírání obyvatelstva nehrozí?
„Vůbec ne. My se rozrůstáme, evidujeme spoustu žádostí na změnu územního plánu, aby mladé rodiny mohly v Držovicích stavět. Všem požadavkům chceme vyhovět, vždyť poslední změna územního plánu proběhla před sedmi lety! Zájem o stavební parcely je u nás enormní, ale zatím se nedostává míst, kde by se mohlo stavět.“
* Čím to, že se tolik lidí chce nastěhovat zrovna do Držovic?
„Osobně si myslím, že je k nám přitahuje poloha. Jde také o naprosto klidnou obec, velice dobře dostupnou od Prostějova, a blízko máme dálnici. Hodně lidí, kteří se k nám chtějí přistěhovat, má zaměstnání v Olomouci. Tudíž pro ně je to tady naprosto ideální.“
* Starostou jste zatím na rok a půl do řádných voleb. Co myslíte, obhájíte pak svůj post?
„Těžko říct... Vůbec si nemyslím, že obhájit vítězství bude jednoduché. Nikdy a v ničem nemůže člověk říct, že něco s jistotou vyhraje. Opět rozhodnou samotní lidé, jestli nám dají důvěru i pro další volební období, tentokrát řádné. My jim teď během toho půldruhého roku chceme ukázat, že pracujeme správně, výhradně a jenom pro ně. Nejsem však naivní a vím, že se nikdy nedá zavděčit všem. Držovice mají zhruba čtrnáct stovek obyvatel, což potenciálně znamená jeden tisíc čtyři sta názorů. (úsměv) A vždycky a ve všem musí dojít k nějakému kompromisu. Jsem si vědom toho, že nějakým rozhodnutím můžu jednou naštvat toho, podruhé zase toho. Vždycky se ale budu, stejně jako moji kolegové v zastupitelstvu, snažit najít zlatou střední cestu. Všechno je o komunikaci s lidmi, která tady uplynulých deset let silně vázla. Nic nejde řešit pouze úředním šimlem. Pokud si mám vybrat, raději se bavím s lidmi a sbírám jejich názory.“
* Na závěr z jiného soudku. Je o vás známo, že jste velkým příznivcem prostějovského hokeje. Co říkáte na krizi, která v současnosti provází mládežnický hokej?
„Předpokládám, že narážíte na spory mezi LHK Jestřábi a novým klubem SK Prostějov 1913. Odpovím velice stručně, protože na to mám vyhraněný názor. A pokud bych vám ho měl sdělit, tak by vám jedno vydání Večerníku nestačilo! Řeknu jen, že touto krizí budou trpět jen a jen děti. A dokud razantně a okamžitě nezasáhne prostějovské zastupitelstvo, bude se stávat i to, že členové obou klubů se budou v hokejových třídách na základní škole Melantrichova hádat a dokonce i prát! Ano, až tak daleko to došlo...“