„CHCI SE KVALIFIKOVAT NA OLYMPIÁDU!“

Prostějovští fanoušci boxu ho ještě neviděli prohrát. V nejnižší váhové kategorii extraligové soutěže nastupuje druhým rokem za BC DTJ šikovný rohovník Viliam Tankó. Brzy dvaadvacetiletý skromný klučina z jižního Slovenska získal na nedávném mistrovství Evropy v kategorii „U22“ bronzovou medaili, když jeho vítěznou cestu zastavil až domácí rumunský boxer Robert Jitaru, jenž nakonec celý šampionát vyhrál. Boxer pocházející z nuzných sociálních poměrů má za cíl být po dvaceti letech prvním slovenským boxerem na olympijských hrách.

* Získal jste bronz na mistrovství Evropy. Považujete to za úspěch nebo jste chtěl být výše?
„Samozřejmě že se jedná o velký úspěch! (úsměv) Na druhou stranu jsou před námi ale ještě větší cíle. Každý rok se nám však nepodaří získat medaili z Evropy nebo podobných šampionátů. Musíme si tedy toho umístění vážit. Člověk se ale nesmí uspokojit. Kdybych se uspokojil, tak už jsem vlastně do budoucna všechno prohrál.“
* Znamená to tedy, že je to první krůček na dlouhé cestě?
„Ano. Každé vítězství je vítězství a dělá vás šťastným. Já chci ale rozhodně dosáhnout ještě vyšších cílů. Pořád je to pouze bronz...“ (pousměje se)
* V semifinále jste prohrál s domácím boxerem. Hrálo to velkou roli?
„Samozřejmě. Celé hlediště bylo proti mně, rozhodčí se také nechali pohltit atmosférou. Soupeř byl o půl hlavy menší než já, ale já jsem byl stále napomínaný, že dávám hlavu dolů... Moc férové to nebylo! Když jsem dal ruce více nahoru, byl jsem zastavený, že dávám výš loket. Nechápal jsem.“
* Na neutrální půdě byste ho tedy porazil?
„Tak pozor, on zase umí boxovat. Jedná se o velmi kvalitního boxera, měl už dvě bronzové medaile z předchozích mistrovství Evropy. Je to rumunská hvězda, navíc ale pochází z města, kde se šampionát konal a byl vyloženě dělaný pro něj. První kolo jsem prohrál, druhé jsem byl malinko lepší a ve třetím jsem ho převálcoval. Prohrál jsem 1:4, takže jeden rozhodčí viděl jako vítěze mě.“ (úsměv)
* Máte tedy motivaci mu to v budoucnu vrátit?
„Jasně. Věřím, že na neutrální půdě mám šanci ho porazit.“
* Druhý rok nastupujete za Prostějov v extralize. Jak se vám líbí na Hané?
„Já se zde cítím velmi dobře. Jsou tady kvalitní trenéři, mají pozitivní přístup. Také my boxeři mezi sebou vycházíme dobře. Při zápasech zde panuje dobrá atmosféra. Fanoušci už nás znají, pozdravíme se, promluvíme. Opravdu za DTJ nastupuji rád.“ (úsměv)
* Jaká je podle vás úroveň české extraligy?
„Mám možnost každý zápas nastupovat proti boxerům, které neznám. Sbírám tak cenné zkušenosti, protože každý odboxovaný zápas vás posouvá dál. Zatím jsem v české extralize ještě neprohrál zápas a doufám, že to tak i zůstane!“
* Nemrzí vás, že jste naposledy proti Ružinovu, tedy týmu ze Slovenska, neměl soupeře?
„Samozřejmě že bych raději boxoval. Navíc jsem znal soupeře, proti kterému jsem měl nastoupit. Je to můj týmový kolega Filip Meszároš. Před dvěma měsíci jsem se s ním utkal a těsně ho porazil. Je to šikovný boxer. Bohužel se rozhodlo, že kvůli financím nakonec nepřijede.“
* Mohl jste tak možná naposledy nastoupit za Prostějov. Nebo budete pokračovat i v příští sezóně?
„Uvidíme, co život přinese, jaké budou nabídky. Když ale bude možnost boxovat tady v Prostějově, tak budu tady. Já se zde opravdu cítím dobře, rozumím si s lidmi. To je velmi důležité.“
* V prostějovské sestavě jste nahradil Norberta Kaluczu. Jakou s ním máte zkušenost?
(úsměv) „Několikrát jsem s ním boxoval. Už jako patnáctiletý jsem proti němu nastoupil v tehdejší Boxing One. Tehdy to byla velká výzva. V prvním kole jsem ho zaskočil a myslím, že všechny, co se na nás dívali. S trenérem jsme byli domluvení, že když mě trefí, tak to ukončíme. Nakonec jsem to první kolo vyhrál, on se začal prosazovat až od druhého. Jeho zkušenosti byly velké a porazil mě. Dva roky nato jsem s ním boxoval znovu a byla z toho už remíza. Kdybych se s ním utkal teď, myslím, že by to už bylo lepší.“ (smích)
* Těší vás alespoň to, že zatím máte lepší bilanci než on v zápasech za Prostějov?
„Samozřejmě. (smích) Je to dobrý pocit. Neříkám, že jsem lepší boxer, přece jenom on byl na olympiádě, má medaile z mistrovství Evropy, vyhrál velké turnaje. Je to velký boxer, mám k němu úctu. Já jsem rád, že jsem se s ním mohl utkat.“
* Pojďme k vám osobně. Odkud pocházíte a kde jste se dostal k boxu?
„Já pocházím z Tomášikova, dědinky u Galanaty. Tam jsem i začal v osmi letech boxovat. Věnoval se mi trenér Ladislav Karáčo, bývalý mistr republiky a reprezentant. Velmi dobrý a skromný člověk, kterému bych tímto chtěl poděkovat. On mě přivedl k boxu a dal mi základy nejen do sportovního, ale i civilního života.“
* Slovenská média vás nazývají šampion z chatrče. Z jakého důvodu?
„Ono to má určitý důvod. Jako rodina jsme žili v malém rodinném domku. Nebylo to nic extra, ale byl náš vlastní. V mých čtrnácti se však rodiče rozvedli a my o dům nějakým podvodem přišli. Starosta nám pomohl a dal nám domek hned vedle smetiště. Byl zchátralý, žili jsme tam rok a půl. Proto šampion z chatrče. (smích) Nebyly tam optimální podmínky pro život. V současnosti už máme třípokojový krásný byt. A žije se nám dobře.“
* Jaké máte nejbližší výkonnostní cíle?
„Ještě tento rok nás čeká mistrovství Evropy, na které se chci kvalifikovat. Mimo box bych se chtěl dostat na vysokou školu, chci studovat právo. V osobním životě bych se chtěl také dostat na lepší úroveň. Ve sportu nemusí přijít úspěch a já musím zabezpečit rodinu. To je pro mě prioritou.“
* Takže u vás není prioritou, jako u většiny boxerů, vstup do profiringu?
„Já považuji box za šanci na lepší život, v současnosti je pro mě prioritou. Vedle něj však buduji i další věci. Na profiring zatím nemyslím. Mým nejvyšším cílem je dostat se na olympijské hry, kde nebyl slovenský boxer už přes dvacet let. Já to chci změnit. Mám na to tři roky a do té doby budu určitě v amatérském ringu.“