„ŽIDÉ DO PROSTĚJOVA DOPUTOVALI Z CELÉ EVROPY, Z OLOMOUCE JE VYHNALI...“

Josef Dekastello není rodilý Prostějovan, žije zde „teprve“ pětatřicet let. Ve svém důchodovém věku se ale rozhodně nenudí. Zcela ho totiž pohltila židovská historie tohoto města. Studiem vzácných dokumentů pronikl do života Židů v Prostějově a byl to právě on, kdo jako první navrhl oživit tuto historii v myslích Prostějovanů, ale zároveň vytvořit i něco atraktivního pro turisty, kteří přijedou naše město navštívit. Výraznou měrou mu pomohl Okrašlovací spolek města Prostějova, ve spolupráci s jeho předsedkyní a radní Miladou Sokolovou pak dotáhli do konce projekt maleb starých židovských domů na hradbách ve Školní ulici. Právě těch domů, které musely v roce 1970 ustoupit výstavbě kina Metro.

Pane Dekastello, kde se ve vás vůbec vzal zájem o historii židovství v Prostějově? Je to vaše záliba už od mládí?

„Kdepak od mládí! (smích) Přišel jsem k tomu vlastně náhodou. Někdy v roce 1995 jsem procházel Školní ulicí. Když jsem uviděl, v jak žalostném technickém stavu jsou starodávné hradby, rozhodl jsem se zjistit důvod jejich havarijního stavu a také co vůbec ve Školní ulici dříve bylo a jak byla zastavěna. Nejsem totiž rodák z Prostějova, takže jsem v tu chvíli ani netušil, že se nacházím na místě s bohatou židovskou minulostí. Ale na to jsem přišel až následným bádáním.“

Jak to vaše následné bádání probíhalo?

„Moje první cesta vedla do okresního archivu, kde jsem mohl nahlédnout do cenných dokumentů, map a fotodokumentace. Posléze jsem strávil spoustu času i v prostějovském muzeu, pro které jsem už nějakou tu historickou práci dělal. Hodně vědomostí jsem také čerpal ze dvou obsáhlých publikací Prostějov 1 a 2 a dalších významných dokumentů.“

Co jste se při prověřování těchto dokumentů o životě Židů v Prostějově dozvěděl?

„Tak například to, že soužití Židů s místním obyvatelstvem nebylo vždy jen idylické. Například v roce 1575 žádala tehdejší městská rada vystěhování Židů z města. Tehdejší majitelé Prostějova, pánové z Pernštejna, žádost zamítli. Řekli si totiž, proč by měli vyhánět někoho, kdo platí nejvíce daní? Měli tenkrát v hlavě, tito pánové, protože by přišli o příjem z jejich daní a zároveň by ztratili finančně zdatnou skupinu obyvatel.“

Odkud se Židé vlastně v Prostějově vzali?

„Prošli celou Evropou, přes Rusko, Polsko, Uhry. Nejdříve zakotvili v Olomouci, odkud je vyhnali, a tak se usídlili v Prostějově. Tady našli pochopení a živnou půdu. Už z toho důvodu, jak jsem uvedl v minulé odpovědi.“

Jak pokračoval život této národnostní skupiny dále?

„Za třicetileté války museli Židé v Prostějově, stejně jako všude jinde v tehdejších českých zemích, platit vyšší daně střídavě císařským i švédským vojákům. Válečné situaci se přizpůsobili tím, že začali z Německa dovážet sukno na uniformy císařské armády, kterého byl všude naprostý nedostatek. Tím nakonec Židé na válce profitovali. V roce 1726 povolovalo ustanovení císaře Karla VI. židovské rodině oženit pouze jednoho syna. Už tehdy ale uměli prostějovští Židé obcházet zákon. V tomto případě tím, že se ženili v Uhrách. Následně císařovna Marie Terezie se zachovala, podle mého názoru, jako Adolf Hitler. Nařídila totiž, že všichni Židé musí být označeni, muži žlutou páskou na rameni a ženy ve vlasech. To bylo i tehdy hodně potupné nařízení, zrušil ho až po deseti letech císař Josef II. v roce 1781.“

Přes všechny tyto ústrky Židé stále prosperovali. I v Prostějově…

„Byli šikovní, dokázali využít momentální situace. Nepřející okolí se našlo i v Prostějově, ale právě toto je naučilo nacházet nové cesty a cestičky jak přežít a ještě i profitovat. Mám za to, že to bylo tím, že nebyli tak svázáni jen s jedním lokálním prostředím. Často dobrovolně i nedobrovolně se stěhovali a cestovali. Pracovitost a znalosti z prostředí daleko za domácími humny je naučily většímu rozhledu při zajišťování obchodu s místně nedostatkovými komoditami či při zavádění nových progresivních technologií. To si myslím, že bylo jedním z tajemství jejich hospodářsko-ekonomických úspěchů v Prostějově. Kdo dneska například ví, že to byli Židé, jejichž zásluhou se o mnoho let později začalo Prostějovu říkat ´město oděvů´?“

Pro židovskou komunitu byl zřejmě smrtící ranou nástup Adolfa Hitlera k moci, souhlasíte?

„V Prostějově určitě. Zánik staleté přítomnosti Židů v Prostějově přišel s nacistickou ideologií za druhé světové války. Z Prostějova a okolí bylo do roku 1942 ve čtyřech velkých transportech odvlečeno šestnáct stovek občanů židovského vyznání. Až na ojedinělé výjimky se domů nevrátili.“

Pane Dekastello, jste autor myšlenky ojedinělého projektu, který připomíná slavnou židovsku minulost tohoto města. Jak jste přišel na nápad maleb židovských domů na hradbách ve Školní ulici?

„Při studiu historických materiálů mě napadlo udělat něco, aby se povědomí o historii tohoto města rozšířilo na veřejnosti. Každý totiž nemá čas chodit studovat historii do archivu. Řeknete si, že nápad může mít kde kdo. Ale jak ho realizovat? My jsme si pro svůj projekt vybrali krásně znějící název vizualizace. Nikdo z těch, s nimiž jsem tento nápad konzultoval, neřekl, že je to blbost. I když si to někteří určitě mysleli. Ještěže tady existuje aktivní Okrašlovací spolek města Prostějova s předsedkyní Miladou Sokolovou. Spolupráce s ní, několikaleté společné úsilí s řadou jednání na úřadech a prezentací v tisku vyústilo v realizaci tohoto projektu. Návrh velice zajímavě ztvárnil výtvarník pan Vincenec, kterému se malbami podařilo zachytit atmosféru židovského ghetta z počátku minulého století ve Školní ulici. Stejně jako i omšelost a smutek čišící z opuštěných domů levé strany Školní ulice po vystěhování jejích obyvatel.“

Dovolte poslední otázku. Přišel jste na to, proč tato ulice dostala název Školní? Skutečně zde i v období židovského rozmachu stála nějaká škola?

„Ano, stála! Přesně tam, kde v současnosti stojí kino Metro, byla škola. Nejdříve s německým vyučovacím jazykem, v roce 1903 však byla zrušena a měl zde sídlo okresní soud. Za první republiky se sem škola vrátila, fungovala zde jakási polepšovna či pomocná škola. A pak z toho bylo kino...“

kdo je Josef Dekastello

Narodil se v roce 1939 v Benátkách nad Jizerou. Je ženatý, manželka je rodilá Prostějovanka, má dvě děti a čtyři vnuky. Vystudoval Vysokou školu dopravní v Praze a celý život pracoval na železnici u staveb a údržby kolejí. Odtud se právě zrodil jeho druhý životní koníček, kterým je kromě židovství v Prostějově i historie železnice. Kromě toho se ve volném čase věnuje, dnes už samozřejmě pasivně, sportu a turistice. Je členem Okrašlovacího spolku města Prostějova. Tedy města, ve kterém žije dnes už pětatřicet let.