„Zachránili jsme házenou v regionu,“ říká Radek Flajsar, trenér Centra Haná

Další triumf. Mimořádný úspěch v podobě házenkářského mistrovského republikového titulu v kategorii starších žáků sklízí zasloužené ovoce. Po vítězství v krajské anketě ovládli házenkáři TJ Sokol Centrum Haná i anketu Sportovec města Prostějova. Jedním ze strůjců tohoto malého sportovního zázraku je Radek Flajsar, trenér a současně i zakladatel spojeného klubu prostějovských a kosteleckých dětí.

* V krátké době jste vyhráli druhou prestižní anketu. Jak to vnímáte?
„Jedná se o obrovské ocenění. My to sice přebíráme jako trenéři, ale hlavní zásluhu mají samotní kluci. Čtyři roky opravdu tvrdě pracovali, šlapali jako mančaft. Já za tuhle cenu děkuji klukům, protože si to zaslouží.“
* Je to pro vaše svěřence první krok na dlouhé cestě?
„On se nám ten ročník sešel velmi dobře. Dnes jsou někteří z hráčů na výběrovém soustředění pro nově se tvořící reprezentaci. Mým snem a přáním je, abych se na některého svého bývalého svěřence mohl podívat v televizi. (úsměv) Například v reprezentačním dresu. Myslím, že takový sen má každý mládežnický trenér. Věřím, že někteří z těch kluků to dokážou, protože jsou fakt dobří.“
* Která anketa pro vás má větší hodnotu?
„To je těžká otázka. Já osobně to hodnotím na podobné úrovni. Město Prostějov i Olomoucký kraj nám hodně pomáhají. Bez jejich ekonomické podpory bychom takových výsledků nedosáhli. Evidujeme v klubu okolo stovky dětí a díky podpoře můžeme jezdit na turnaje a měřit síly s kvalitními soupeři. Tím se stávají z kluků úspěšní sportovci.“
* Je radost z vítězství na hřišti a teď v anketě rozdílná?
„Samozřejmě. Vyhrát přímo na hřišti je taková euforická záležitost. Ocenění v anketě už probíhá bez emocí. Na hřišti se jedná o spontánní radost všech, kdo se o vítězství zasloužili. Tady už jsme jen my trenéři, přitom si to zaslouží hlavně kluci.“
* Když jste před pěti roky Centrum Haná zakládali, věřili jste, že se dostanete tak rychle nahoru?
„Nevěřili, protože jsme na to vůbec nemysleli. V ten moment pro nás bylo důležité, aby se vůbec házená mohla hrát. Já byl tehdy trenér v Prostějově a měl sedm osm dětí. V Kostelci to byl stejný počet. Pokud by se to nespojilo, ti kluci by hráli jinde nebo by ji nehráli vůbec. My jsme tímto krokem zachránili házenou v regionu! Za rok dva již budou první odchovanci přecházet do mužů Prostějova nebo Kostelce a věřím, že budou platnými členy týmů.“