AKTUALIZOVÁNO: Tomáš Cibulec: NECHTĚL JSEM ŽÍT ŽIVOT NĚKOHO JINÉHO

Od roku 2008 je Tomáš Cibulec členem týmu TK PLUS. Právě tehdy, na konci tenisové kariéry se semifinalista deblového French Open v roce 2002 rozhodoval, co bude dělat v dalších letech. A v tu chvíli přišla nabídka Miroslava Černoška, aby nastoupil v rostoucí prostějovské marketingové společnosti. Havířovský rodák už byl v té době dávno doma právě v Prostějově a možnost setrvat na Hané i po sportovní kariéře byla nesmírně lákavá. Rozhodl se rychle a absolvoval seznamovací „kolečko“ po všech firemních úsecích.

Postupně se zapojil do projektů TK PLUS i druhé agentury mocného manažera Česká sportovní jako manažer a tiskový mluvčí. Od začátku letošního roku zastává vyšší pozici ředitele PR a marketingu. „Více cestuji, ve větší míře se podílím na uzavírání partnerských smluv. Vzájemná komunikace je více osobní,“ hodnotí práci v nové funkci Cibulec. A právě u této příležitosti jsme zasedli ke společnému stolu...

* Jak se havířovský rodák dostane z průmyslového severu na úrodnou hanáckou rovinu?
„Za všechno může tenis. (úsměv) Ve čtrnácti letech se o mě začali zajímat zdejší kluboví činovníci prostějovského klubu. Jednali s rodiči o mém přechodu do Prostějova. Probíraly se různé možnosti, rodiče se kvůli zaměstnání nemohli stěhovat a nakonec to dopadlo tak, že jsem se stěhoval jenom já. Najednou jsem byl v Prostějově a už to tak zůstalo.“
* To jste se osamostatnil poměrně brzy...
„Máte pravdu, ale už v příštích letech se to docela hodilo. Neměl jsem žádný trenérský tým, po světě jsem jezdil sám, maximálně s parťákem ze čtyřhry. Sháněl letenky, ubytování, řešil tréninky. Naučil jsem se spoléhat sám na sebe. To byla dobrá průprava do života.“
* Navíc se to hodilo i v silně individuálním prostředí, jako je to tenisové. Přesto jste na největší úspěchy dosáhl ve čtyřhře, kolektivní variantě tenisu. Proč to nevyšlo ve dvouhře?
„Důvodů by se jistě našlo víc. Ale nejsem příliš ambiciózní typ, spíš týmový hráč. A to možná ovlivnilo i moji tenisovou kariéru.“
* Tenis byl řadu let náplní vašeho života. Hrajete jej stále?
„Nezdá se to, ale skoro vůbec nevezmu raketu do ruky. Akorát se synem, který hraje babytenis za prostějovský TK Agrofert. Jinak ne, mám jiné sporty. Čtyřikrát týdně hraji buďto florbal, basketbal, nebo fotbal s lidmi z klubu. Jsme ustálená parta, i tím si pěstujeme klubismus, je to příjemné.“
* Ještě v červenci 2008 jste hrál semifinále na challengeru v Poznani, o pár měsíců později šla raketa do kouta. Jak dlouho jste měl v sobě myšlenky o konci kariéry?
„Každý to má jinak. Prostě jsem začal cítit, že už to zkrátka není ideální. A narodila se nám dcera. Pak už to šlo rychle...“
* Neuvažoval jste o trenérském povolání?
„Napadlo mě to, přestože vím, že bývalý sportovec nemusí být dobrý trenér. I tak jsem o tom přemýšlel. Nebylo by to pro mě dobré řešení. Musel bych najít někoho, koho bych vedl. A dál bych s ním jezdil po světě. Nechtěl jsem žít život někoho jiného.“
* A do toho přišla nabídka Miroslava Černoška na práci v TK PLUS?
„Časově to tak nějak zapadlo do sebe. (úsměv) Byla to nabídka otevřít si nové dveře, jiné než tenisové. Dostal jsem možnost zapojit se do práce s lidmi, které jsem potkával denně, pokud jsem byl v Prostějově. To byla výhoda. Stejně jako znalost prostředí a zkušeností z trenérské kaiéry, což jsem využil především v práci během UniCredit Czech Open. Přestože pohled hráče a pořadatele na samotný turnaj je hodně odlišný.“
* Byl jste překvapený po zjištění, co všechno musí organizátor tenisového turnaje zajistit?
„Zpočátku mě to zaskočilo, protože jako hráč se soustředíte především na zápasy a tréninky, nedíváte se příliš kolem. Získáním ssamotných financí práce pořadatele zdaleka neskončí. Musíte sladit rozhodčí, sběrače, řidiče, řešit požadavky tenistů, v případě nepřízně počasí upravovat herní program. Všechno je třeba skloubit, jinak to celkově nefunguje. Není to nic snadného.“
* Opakovaně jsem si v průběhu UniCredit Czech Open všiml, že se maximálně snažíte vyjít hráčům vstříc. Jdete v tomto ohledu nad rámec zvyklostí v tenisovém světě?
„Všichni se snažíme, aby se u nás hráči cítili dobře. Třeba v tom se mi hodí zkušenosti z tenisu. Vím, o čem si hráči mezi zápasy povídají. Sdělují si své dojmy, kde se jim líbilo, kam už naopak nepojedou. Mezi tenisty máme dobré jméno, proto se na turnaj vrací. Všem se snažíme v rámci možností okamžitě vyhovět. Z doby kariéry jsem jazykově dobře vybavený, což je výhoda. Obvykle se hned domluvíme.“
* Postupně jste se dostal i k dalším projektům TK PLUS. Co je základem vaší práce při jednotlivých akcích?
„Zpočátku to byla hlavně starost o partnery. Bez nich by žádná akce nebyla. V dnešní době to se sponzory není jednoduché a peněz není na rozdávání. Proto je důležité, aby byli všichni zainteresovaní spokojeni. Prioritou posledních let je proto udržet stávající portfolium. Naše akce se proto pokaždé snažíme něčím vylepšit. Jsou na špičkové úrovni, takže jde především o drobnosti, které ovšem přispívají k celkové atmosféře.“
* V nové pozici máte na starost přímé jednání s klienty, pracujete na uzavírání smluv. Jak vůbec vše probíhá?
„Je nutné si uvědomit, že prvotní jednání vedou šéfové, za nás je to Miroslav Černošek. Pak přijdou na řadu další lidé, práce je to dost. Smlouvy se musí doladit, všechny dohodnuté věci se musí promítnout do samotné akce. Je třeba to pohlídat, k tomu se musíme o partnery postarat. Jedná se o desítky, možná stovky věcí, někdy drobností. Žádná se ovšem nesmí zanedbat.“
* S takovou prací jsou spojené časté cesty do Prahy. Zvládáte cestování?
„Velké firmy jsou především v Praze, tak to prostě je. A existují záležitosti, které se nedají řešit přes telefon nebo e-mailem. S tím se počítá. Snažím se plánovat. Když jedu do Prahy, mám domluvených několik schůzek v jeden den. Nemá smysl jet tři hodiny po dálnici a po jedné dvacetiminutové schůzce cestovat zpátky do Prostějova.“ (úsměv)
* Změnil se váš šatník od doby, kdy jste hrál tenis?
(smích) „Na termín dress code jsem narazil. Ale vážně. Pochopitelně se oblékám podle toho, co vyžaduje situace. Stále chodím rád oblečený pohodlně, ale s oblekem nemám problém. Patří to k práci, současně to však není nic nepříjemného.“
* Díky své práci jste se dostal i do kulturního prostředí. V něm se cítíte pohodlně?
„Během tenisové kariéry jsem si něco podobného neuměl představit. Změnilo se to až později. Pořádali jsme krásné koncerty na Horním náměstí v Olomouci. Byly to úžasné zážitky. Špičkové výkony v historických kulisách, to se mi hodně líbilo. Letos jsme zase dělali výstavu Jiřího Koláře a šlo o hodně zajímavou záležitost. Všechny takové akce vnímám jako možnost podívat se na život z jiného pohledu. Třeba z galerie. Věci pak chápeš jinak, dostanou nový rozměr.“
* V oblasti sportovního a dnes již také kulturního marketingu je společnost TK PLUS fenoménem. V čem tkví její kouzlo?
„Neřeknu nic nového. Výjimečnost je spojená s osobností Miroslava Černoška. Nejde jen o to, že umí sehnat peníze a zná důležité lidi. Především je vizionář. Vidí několik let dopředu, a proto správně odhadne, o jakou akci bude zájem, co se bude líbit. Společnost si vytvořila svoji filozofii a té se drží. Tím je důvěryhodná.“