„V PROSTĚJOVĚ JSEM ZTRATIL CHUŤ DO HOKEJE...“

Vysvobození. Tímto slovem vystihl Marek Kaluža své rozhodnutí odejít v závěru loňského roku nejprve do brněnské Techniky a posléze se přesunout do dalšího druholigového klubu HC RT Torax Poruba. Třiadvacetiletý obránce se okamžitě zařadil mezi hlavní opory mužstva, které v základní části východní skupiny třetí nejvyšší domácí soutěže obsadilo druhé místo a rádo by na tuto vydařenou etapu zavázalo ve vyřazovací části. Za svůj individuální přínos se odchovanec prostějovského hokeje dočkal nominace pro zimní univerziádu a poprvé v životě mohl reprezentovat Českou republiku! Ve výběru se mimo jiné sešel s dalšími bývalými Jestřáby Davidem Zacharem a Filipem Švaříčkem, společně pak zůstali jen těsně pod stupni vítězů.

* Stávající ročník jste až na samotný úvod strávil ve druhé lize, čím je to dáno?
„Na prvním místě pro mě byla škola a snaha dodělat titul bakaláře, na konci května mě čekají státnice. A také rozhodlo herní vytížení. Dá se říci, že už v Technice jsem hodně hrál, ale tam to bylo takříkajíc o ničem, protože byli poslední. Pak jsem dostal nabídku z Poruby, kterou jsem zaujal právě svými výkony v Technice i získanými body.“

* A co setrvání v domovském Prostějově, to nešlo skloubit se školními povinnostmi?
„Ne že by to nešlo, ale já jsem hledal nový impuls... Byl jsem v prvním týmu Jestřábů už šest let, od druhé ligy až po loňské play-off. A už jsem byl natolik psychicky vyčerpán, že jsem potřeboval někam odejít! V Brně jsme byli poslední, až Poruba pro mě byla dostatečná motivace. Tady jsem se začal znovu radovat z hokeje.“

* Takže uvažujete, že byste v Ostravě zakotvil na delší dobu?
„Nic není vyloučeno, hodně se mi tady líbí. A co se týče herního vytížení, mám tu dostatek prostoru pro to, abych se mohl zlepšovat. Oddíl funguje na profesionální úrovni a netají se přáním postoupit do první ligy, takže bych si mohl druhou nejvyšší soutěže zahrát za Torrax.“

* Letos to ale s postupem budete mít hodně těžké, jasným favoritem je Vsetín...
„To sice ano, je favoritem, ale v play-off se může stát všechno. Stačí se podívat na loňský rok, kdy právě Vsetín vedl ve finále dva jedna na zápasy nad favorizovaným Frýdkem-Místkem a málem postoupil.“

* V Porubě se aktuálně sešlo více bývalých hráčů Prostějova, drží vás tam i tato skutečnost?
„To bych až tak neřekl. Já jsem prostě hledal herní vytížení a Poruba pro mě byla, dá se říct, vysvobozením ze situace, která byla u Jestřábů...“

* Platí rovněž, že v Prostějově jste ani nedostal tolik šancí, kolik jste si představoval, a necítil takovou důvěru?
„Ano, to bude jedna z věcí, kvůli nimž jsem chtěl udělat změnu.“

* Letos v létě se tedy nebudete zkoušet vrátit a poprat se o místo v Prostějově?
„Nevím. Když to řeknu na rovinu, já jsem teď u Jestřábů úplně ztratil chuť do hokeje a hledal něco, co mě dokáže zpátky nakopnout. Právě Poruba mi poskytla šanci zase se hokejem bavit, takže bych raději zůstal tady než jít někam, kde se budu trápit a budu z toho psychicky rozladěný...“ (povzdechne si)

* Ale byl byste doma.
„To sice ano, ale sem je to nějakých sto kilometrů, v Ostravě mám rodinu, a když třeba nehrajeme, tak za mnou přijede přítelkyně. Je to kousek, hodina cesty vlakem, takže vše v pohodě.“

* Na tamější stadion předchozí roky příliš diváků nechodilo, pozorujete nyní zlepšení?
„Jo, určitě! Tak kolem sedmi set jich chodí pravidelně, a když sem přijel Vsetín, měli jsme plných patnáct stovek lidí. Jejich fanoušci jsou také úžasní, ale i u nás se divácká kulisa oproti minulým rokům zvedla.“

* Zažíváte tedy právě nyní jednu z nejpovedenějších sezón mezi muži?
„No, musím říct, že asi ano. Stále jsem se na sobě snažil pracovat, ale u Jestřábů jsem nedostával příležitosti, a když ano, tak nevím, nebylo to povedené. Začal jsem si až v Porubě víc věřit a pro mě je to výborná sezóna.“

* A nastupujete přímo v první lajně?
„Jsem v druhé obraně, ale chodím na přesilovky i oslabení. Na přesilovky jsem prvním bekem, dostávám velké časové vytížení a snažím se ho trenérům splácet vstřelenými góly i získanými body.“

* Lze říci, že přesně toto vám pomohlo k nedávné účasti na univerziádě?
„Myslím si, že ano. Není jednoduché dostat se do nominace na takto prestižní událost. Kdybych nebyl vidět, tak by si mě nevybrali. Z osobní stránky to pro mě byla jedna z nejúžasnějších věcí, jakou jsem v hokeji zažil. A ve sportu celkově. Byla to úžasná akce, zážitky jsou nepopsatelné.“

* Pořadatelství této vrcholné sportovní akce se ujal Kazachstán. Jak na vás působilo tamější prostředí?
„Měli to velice dobře zorganizované a nebál bych se přirovnat univerziádu k olympiádě. Právě olympijské hry chtěli původně pořádat, ale nevyšlo jim to, takže se univerziádou chtěli zviditelnit a přistoupili k ní úplně neskutečně. Všude bylo čisto, i na trénink nás doprovázelo policejní auto, takže jsme nestáli v koloně, všude panovala bezpečnost na sto procent. Vše zvládli na velice profesionální úrovni.“

* Měl jste prostor zajít v roli diváka i na jiný sport?
„To jo. Snažili jsme se soustředit na hokej, ale když jsme měli volno, tak jsme se zašli podívat do města nebo na jiný sport. Viděli jsme curling i krasobruslení a jednou jsme se jeli do hor na Super-G, ale kvůli špatnému počasí se nakonec nezávodilo.“

* Co se sportovní stránky týče, šlo by tamější hokejové zápasy přirovnat třeba k naší první lize?
„Určitě ano. Jedině zápas s Čínou se tomuto vymykal, stála proti nám exotická země a vyhráli jsme patnáct nula. (úsměv) Ale s ostatními týmy, jako bylo Švédsko, Kazachstán, Slovensko a Kanada, to byly super zápasy. A myslím si, že třeba Kazachstán by tu mohl hrát špici první ligy, měli na soupisce i hráče z KHL a bylo to poznat.“

* Došli jste až do semifinále, jak moc zamrzelo, že jste si nakonec nepřivezli medaili?
„V konečném důsledku nás to mrzelo hrozně moc, byla fakt blízko. A trenéři, co už byli na šesti univerziádách, říkali, že jsme byli nejblíž za posledních deset let. V utkání o bronz jsme prostě nechytli začátek zápasu. Měli jsme jen dvanáct hodin na oddech, protože o půl deváté večer jsme prohráli semifinále s Kazachstánem a pak jsme hráli další den už v jedenáct. Na to se však nemůžeme vymlouvat, byla to ale škoda. A třeba poučení do příští univerziády.“ (úsměv)

* Mohla by se týkat i vás?
„Koná se každé dva roky a příště by měla být v roce 2019 v Krasnojarsku, takže teoreticky ano. Budu si teď dávat přihlášku na magistra a chtěl bych se opět zúčastnit, je to pro mě velké lákadlo.“

* Co vlastně studujete?
„Univerzitu Palackého v Olomouci. Fakultu tělesné kultury a konkrétně obor ochrana obyvatelstva. Ten se skládá ze dvou modulů. Protože máme hodně sportu, druhý modul se zaměřuje spíše teoreticky na ochranu obyvatelstva. Když to dokončím, můžu pracovat třeba ve státní správě, u hasičů, či ve vězeňské službě. A v magisterském studiu bych chtěl studovat trenérství a management.“

* Kam vás to tedy táhne, až budete mít školu za sebou?
„To ještě nevím, zatím nad tím nepřemýšlím. (úsměv) Chci si hlavně dodělat současnou školu, abych měl titul, a pak ještě pokračovat. A uvidíme, jak to vše dopadne, nejsem pevně rozhodnutý, co bych chtěl dělat.“

* Jak se vám doposud dařilo kombinovat studium a hokej?
„Nyní už mám, dá se říct, všechno hotové, hektičtější to bylo spíše loni a předloni. Tehdy jsem ale měl individuální plán a dokázal jsem to nějak skloubit a zařídit, abych vše stíhal. Učitelé mi vyšli vstříc a bylo to nakonec v pohodě. Školou jsem se vlastně bavil, měli jsme super partu. Spíš to pro mě byl takový relax.“ (smích)

* Měříte téměř dva metry, v minulých letech vám ale trochu scházely kilogramy. Podařilo se vám i na tomto handicapu zapracovat?
„Jo, to jo. (úsměv) Na začátku sezóny jsem něco přibral, pak zase trochu shodil, ale oproti minulým letům mám zhruba pět kilo navíc. Váhu nejde nabrat skokově. Kdybych za rok přibral třeba deset kilo, tak bych se snad ani neunesl na bruslích.“ (smích)

* A pociťujete tuto změnu jako výhodu v osobních soubojích.
„Já ani nevím, asi jak kdy... Snažím se hrát spíš chytře a pohlídat si puk. Nemůžete přijet a nechat se zbourat, prostě se musíte zapřít a doufat.“

MAREK KALUŽA
* narodil se 12. října 1993 v Prostějově
* hokejový obránce
* výška/váha: 190 cm/75 kg
* dosavadní kariéra: Prostějov, Olomouc, Valašské Meziříčí, Technika Brno, Poruba
* největší úspěchy: postup s Prostějovem do 1. ligy (2013/2014), 4. místo na zimní univerziádě s Českou republikou (2017)
* současně studuje na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci
zajímavost: přestože nastoupil v základní části jen do 13 utkání v dresu Poruby, stal se s celkovým počtem 17 bodů nejproduktivnějším bekem týmu