Bohumil Klepl: UMÍM HRÁT I VÁŽNĚ, ZATÍM MĚ ALE NIKDO NEOSLOVIL

Každý, kdo má o filmech, seriálech či divadelních hrách alespoň minimální přehled, jistě dobře zná tvář Bohumila Klepla, pro něhož je typická přezdívka „Bob“. Tomuto herci se v nedávné minulosti splnil sen. Byla mu totiž napsána hra doslova na míru, kterou hraje jen on sám, takzvaná „one man show“ s názvem Vysavač, jejímž režisérem je Patrik Hartl.

A slavný česko-armenský herec s touto komediální hrou nyní objíždí celou republiku, načež všude sklízí potlesk zaplněných sálů. Na nedostatek práce si tedy „Bob“ rozhodně stěžovat nemůže, hraje téměř každý den. I právě proto je možná jeho největším přáním, aby více odpočíval. Ale vzhledem k jeho oblíbenosti a žádanosti je velice těžké přeměnit tuto prosbu v realitu. I přes plný diář si při jedné ze svých dvou návštěv Prostějova v předminulém týdnu našel čas na Večerník. Bylo to pěkné popovídání...

* Narodil jste se v Moskvě českému otci a arménské matce. Cítíte se více jako Čech nebo Armén?
„Ano, v Rusku jsem se sice narodil, ale své mládí jsem prožil v Pardubicích. Táta poté chvíli pracoval na velvyslanectví v Moskvě, a to do roku 1968, kdy tam vstoupila vojska, a musel skončit. Větší vztah cítím ke Gruzii a Arménii, kde mám své předky. U Židů to tak chodí, že důležitější osobou je matka. Ale táta by mi za tato slova vynadal, pro něj jsem Bohouš z Pardubic. Takže jsem také Čechem a jsem za to rád.“ (úsměv)
* V Arménii se vám dostalo i významného ocenění...
„Arménů je málo, navíc jsou rozprchlí po celém světě. Před dvěma lety vznikal dokument ´Významní Arméni v Evropě´, a vedle skutečných osobností se dostalo zřejmě nějakou náhodou této pocty i mně. (smích) Užil jsem si také vřelého přivítání, když jsem do Arménie zavítal.“
*Bylo vaším snem stát se hercem již během studia na gymnáziu v Pardubicích?
„Ne, původně jsem chtěl být filmovým režisérem, ovšem bylo mi vysvětleno, že jsem pro toto povolání ještě příliš mladý. Tak jsem se dal na herectví. Šel jsem na zkoušky na FAMU a dostal se k herci Miloši Nedbalovi, u kterého jsem studoval. Mezi moje spolužáky patří například Jiří Hromada, Dana Batulková, Dušan Sitek a mnoho dalších známých tváří.“
*Jak vůbec vzpomínáte na studentská léta na FAMU?
„Co vám budu povídat, čtyři roky jsme chlastali, bylo to krásné období. (směje se) Mysleli jsme si, že jsme národní umělci, chodili po vinárnách a neustále mudrovali o umění a odsuzovali naše starší kolegy. A pak najednou lup a skončil jsem u chebského divadla. Poté jsem zavítal do Kolína, ale řekl si, že to risknu a šel jsem na volnou nohu do Prahy. Po dlouhém období bez práce mě nakonec vzal spolek Kašpar, odkud mé cesty směřovaly do Divadla na zábradlí.“
* Věnoval jste se také loutkovému divadlu, se kterým jste hodně cestoval. Kam jste se všechno díky loutkám podíval?
„Všude. (úsměv) Nejdéle jsem byl asi dva a půl měsíce v Mexiku, kde jsme hráli společně s bratry Formanovými. Navíc moje první žena byla loutkářka, takže jsem měl k loutkám velice blízko. Třeba za pár let nebude práce a znovu je vezmu do ruky. Nyní však hraji činohru třicetkrát do měsíce. Nikdy ale nevíte, co bude za pár let. Bydlím na vesnici a až zde padne veškeré divadelnictví, klidně to rozjedu v hasičárně za ´pětikačku´.“ (úsměv)
* Je dobře známo, že cestování holdujete velice rád i ve svém volném čase...
„Cestuji hlavně v zimě. Hraji totiž opravdu pořád, takže chvilka odpočinku je potřeba, abych se z toho všeho nezbláznil. Naposledy jsem byl v lednu na Maledivách, což se dá označit také za jednu z mých nejoblíbenějších destinací, byl jsem tam již podruhé. Zbožňuji potápění, k čemuž tam byly ideální podmínky. Podmořský svět je na Maledivách bohatý. Dokonce jsem narazil i na žraloka, obkroužil mě, naštěstí jsem tedy zůstal naživu. Kolegové mi tento příběh bohužel nevěří i přes to, že jsem si onoho krasavce nafotil. Říkají, že jsem si příhodu vymyslel a fotku stáhl z internetu. (smích) Příští rok se chystám do Vietnamu, ale tentokrát se bude jednat o poznávací zájezd.“
* Diváci vás znají také jako filmového herce. Na jaký snímek nejraději vzpomínáte?
„Zase tolik filmů jsem nenatočil, spíše se považuji za seriálového herce. Mým nejoblíbenějším je určitě Letiště, to jsem měl hrozně rád i kvůli mladým režisérům, kteří mi umožnili během natáčení improvizovat. Seriálové herce nazývám ´herci s hypotékami´, sám už však hypotéku nemám a tak v této kariéře již příliš pokračovat nehodlám. Naopak se nebráním zábavným soutěžím, ukecaný jsem dost a vždy se tam příjemně vyblbnu.“
* Když už jste nakousl vaši finanční stránku, v minulosti jste se označil za komerčního herce. Pořád to tak cítíte?
„Dá se říct, že ano. Označení komerční herec pro mě není hanlivé. Svou práci neflákám a do divadla se chodí na herce. Rozhodně jich přijde více na hru, ve které uvidí Rodena, Chýlkovou či Klepla.“
* Co se vaší osoby týká, preferujete spíše komedie, je to tak?
„Právě že není, akorát mě tak mají všichni zaškatulkovaného. Umím hrát i vážně, ale zatím mě nikdo neoslovil. (úsměv) Za sebou mám i role jako je Čechov, Ivanov či Strýček Váňa v Divadle na zábradlí. Také v civilu nejsem pořád plný energie tak, jako mě znají diváci z jevišť. Je zapotřebí vždy i trochu zvolnit. Jsem takový smutný klaun. Na načerpání energie mám maximálně půl dne, to není dobré...“
* One man show Vysavač je vám šitá na míru, jste s hrou spokojen? A opravdu se vám tím splnil sen?
„Moje očekávání tato komedie naprosto splnila, ale je to dřina. Obrovská, je to takové fitko, vždy jak skončí hra, jsem totálně vyždímaný. Před vystoupením mám také trému, bývám nervózní. Přeci jen v sále čeká pět set lidí, jsou zvědaví jen na mě, cítím určitou míru odpovědnosti. Nechci je zklamat.“
* Ve hře hrajete sám sebe, vysávání je prý vaším velkým koníčkem...
„Nehraji, i když s tím vysáváním máte pravdu. (úsměv) Ale je to také to jediné, co postava ve hře má se mnou společného. Zbytek příběhu si Patrik Hartl vymyslel. Jsem rád, že po představení za mnou většinou přijdou pánové s poznámkou, že trpí podobnou úchylkou... Nejsem tedy rozhodně jediný chlap na Zemi, který vysávání propadl. (úsměv) V poslední době však dostává přednost vířivka. Další one man show ode mě ale již nečekejte.“
* Existuje ještě něco, čehož byste chtěl v kariéře herce dosáhnout?
„Rád bych více odpočíval. (smích) Je to nyní můj sen, mít třeba týden v kuse volno. Dále bych rád byl stále zdravý. Na druhou stranu, herectví je vlak, ze kterého když jednou vystoupíte, tak se již těžko nastupuje. Na jaře mě čeká premiéra hry ´Líbánky na Jadranu´, kde budu hrát s Evou Holubovou. Vystupovat budeme během léta na Vyšehradě, celé představení trávíme na dece v plavkách, takže tímto bych chtěl pozvat všechny své fanoušky. Myslím si, že se s tímto dílem podíváme i do Prostějova.“ (úsměv)