„S KRAVIČKAMI SI PLNÍM SEN KAŽDÉ ŽENY“ O plumlovské skupině si Večerník povídal s Hanou Prachařovou

Tohle by si nikdo neměl plést! Zatímco tavené sýry Veselá kráva jsou přirozeným zdrojem vápníku a bílkovin, Veselé kravičky jsou stejně tak přirozeným přísunem dobré nálady pro dospělé i pro děti. Zároveň je to jeden z nemnoha důkazů toho, že i ženy si ze sebe dokáží udělat srandu. Nelze se proto divit neutuchající popularitě této tanečně-kaskadérské skupiny, která je dámskou sekcí Spolku Plumlovských nadšenců. S jednou z jejích členek, osmatřicetiletou Hanou Prachařovou, si Večerník mimo jiné povídal o vzniku skupiny i zrodu jejího názvu stejně jako o tom, proč to všechno vlastně dělají...

* Vystupujete na řadě veřejných akcí. Jak je pro vás těžké zapomenout na ono „co si o nás ostatní pomyslí“?

„Vzhledem k tomu, že vystupujeme většinou pro okruh lidí, kteří nás znají a vědí, co od nás mohou očekávat, tak to často ani neřešíme. Děje se tak nejen na plesech, ale hlavně na dětských akcích jako pohádkový les, čarodějnice, karneval a další. Nicméně jsme pro každou legraci a zároveň je v každé z nás asi kousek exhibicionistky.“ (úsměv)

* Co pro vás osobně kravičky znamenají?

„Ráda podpořím jakoukoliv kvalitní společenskou akci a právě k tomu kravičky svým dílem přispívají. Já sama velmi ráda tancuji, hraji divadlo a pomáhám při organizaci. Je to něco, co mě naplňuje a dává smysl mému životu. Dělám si radost tím, že dělám radost jiným!“

* Jaké pocity jste měly před svým prvním vystoupením?

„Na to si už nevzpomínám... Určitě jsme zakoušely trému, ale dělaly jsme to hlavně pro zábavu. Potlesk po vystoupení byl skvělý, lidem se to moc líbilo, a proto jsme dál pokračovaly a pokračujeme i nadále. Dodnes nás tak podobné akce baví.“

* Kdy a za jakých okolností „Veselé kravičky“ vůbec vznikly?

„Tuhle otázku jsem musela probrat s naší kronikářkou Janou Zelenou... (směje se) Vznikly jsme někdy v roce 2005, tedy ještě před založením Spolku Plumlovských nadšenců. Tehdy jsme v Plumlově pořádali první vinobraní. Děvčata dostala za úkol něco vymyslet a tak díky inspiraci filmem Slunce, seno, jahody vzniklo naše první vystoupení ´Trnky brnky´. Já tuto písničku často nazývám hymnou kraviček. Tancovaly jsme na ni už mnohokrát a některé z členek ji proto až tak nemusí...“ (úsměv)

* A kde se vzal váš název?

„Před naším prvním výstupem nás současný prezident Spolku Plumlovských nadšenců Marek Otruba spontánně uvedl jako ´Veselé kravičky´. A toto pojmenování nám už zůstalo.“

* Proměňoval se nějak soubor v průběhu času?

„Určitě.  Některé ze členek odešly, odstěhovaly se či založily rodinu, jiné se přidaly jak do spolku, tak ke kravičkám. Mění se to, ale pevný základ už snad zůstane.“

* Prošly si kravičky v průběhu své existence nějakou těžkou krizí?

„Myslím, že ani ne. Jsme spolu hodně let, a pokud jsme měly nějakou ponorku, tak čas vše vyřešil za nás. Snažíme se při přípravách akcí stmelovat. A setkáváme se i mimo ně, což pomáhá.“

* Dá se alespoň odhadnout, kolik vystoupení už máte za sebou?

„To nikdo nespočítá. Bylo jich opravdu moc. Vystupovaly jsme na všech spolkových plesech, ´hostovaly´ jsme i v Ohrozimi, Mostkovicích, Určicích a v Olomouci. Účinkujeme také na našich dalších spolkových akcích, na rodinných oslavách či jiných regionálních akcích.“

* Najde se nějaké vystoupení, na které obzvláště rády vzpomínáte?

„Moc ráda vzpomínám na náš první ples, kdy jsme předvedly ´kankán´ na píseň ´Whisky, to je moje gusto´ z filmu Limonádový Joe. Bylo to tehdy i s hraným kouskem, do něhož se zapojili také chlapi ze spolku.“

* Které z vystoupení se setkalo s největším ohlasem publika?

„Asi největší ohlas měl náš balet. Šlo o vtipný nápad, který se nám podařilo dobře natrénovat. Ta Černá labuť neměla chybu!“ (smích)

* Bylo naopak takové, které byste raději zapomněly? 

„Za mě ne. Všechna vystoupení jsme si zatím užili my i diváci.“

* Přípravy ale jistě provází bouřlivé debaty...

„Scházíme se s dostatečným předstihem a vymýšlíme co udělat. Společně se domlouváme, co a jak, pak si to každá z nás trochu přizpůsobí svým možnostem.“

* Jste v jistém ohledu již ostřílené harcovnice. Provází vás stále ještě před vystoupením tréma?

„Pokaždé je někdo z nás nervózní, některá více, některá méně. Jakmile ale vstoupíme na plac, hudba, potlesk, smích a jásot nám dodají energii a tréma je pryč.“

* Splnily jste si díky vystupováním nějaký svůj sen?

„Určitě ano. Jsme rády, že můžeme bavit lidi i sebe, scházet se, vytvářet kostýmy, oblékat se do nich a tím si splnit sen každé ženy - býti stále jiné, nové a krásné.“

* V roce 2011 jste nafotily svůj první kalendář s podtitulem „S kravičkami v posteli“. Jak vznikal?

„Bylo to spontánní, možná jsme nevěděly co ´roupama´ a náš fotograf přišel s tímto nápadem. Sešly jsme se u jedné z nás, pózovaly v posteli, užily si to, jak to umíme, a byl na světě skvělý kalendář. Myslím, že měl velký úspěch...“ (směje se)

* Co vás vedlo k tomu, že jste se po letech k focení kalendáře vrátily?

„Jeidným důvodem bylo desáté výročí Spolku Plumlovských nadšenců, které jsme loni oslavili. A znovu to byl mimořádný zážitek, který měl také pozitivní ohlas.“

* Jak byste tento druhý kalendář charakterizovaly?

„Jeho podtitul zní ´S kravičkami na seně´. Jsme v našem typickém kravičkovském kroji, v kterém jsme poprvé a pak ještě mnohokrát vystupovaly.“

* V čem se oba kalendáře liší a v čem se podobají?

„Jiné jsou tím, že se fotilo jinde a jinak. Ale pořád jsme to stále my, a to ´Veselé kravičky´, které se nemění.“ (úsměv)

* Představme si, že nafotíte další kalendář za deset let. Jak bude vypadat?

„Ať jej uděláme za těch deset a nebo možná už za pět, je to jedno, vždycky to budou ´Veselé kravičky´, které se na vás budou z fotografií smát.“