Miroslav ČADA: HOLKY SE NESMÍ BÁT HRÁT!

Koučovat už nechtěl, po minulé sezóně svou veleúspěšnou trenérskou kariéru dobrovolně ukončil. Jakmile se však současný výběr Agelek ocitl v krizi a Miroslav Čada byl osloven vedením klubu k návratu na lavičku do konce tohoto soutěžního ročníku, svolil. „Sám sobě ani ostatním už nemám co dokazovat. Jde mi pouze o to, aby mančaft dobře fungoval a dokázal získat titul,“ zdůraznil zkušený lodivod po svém opětovném nástupu k prostějovským volejbalistkám.

* Jak dlouho jste zvažoval výzvu oddílového vedení k návratu do funkce hlavního kouče?
„V klubu jsem od loňska vlastně pořád zůstával, i když v jiné roli. Viděl jsem skoro všechny zápasy, pohyboval se poblíž družstva a obecně mi záleží na tom, aby co nejlépe fungovalo. Což se od začátku sezóny většinu času dařilo zvládat, ale po Novém roce bylo vidět, že herní projev jde dolů a poslední dobou se nakupily těsné porážky. Tým si nevěřil a bál se hrát, strach byl na holkách především v rozhodujících momentech hodně vidět. A hrát dobře s obavami se nedá, všechno tak vyvrcholilo ve finále poháru v Olomouci i následně při extralize v Ostravě. Za současné situace jsem byl vedením osloven, abych pomohl, a vzhledem k okolnostem jsem se rozhodl do toho jít.“
* Takže jste neváhal?
„Všechno jsme s vedením klubu promysleli a prodiskutovali. Je logické, že nejjednodušší variantou byl právě můj návrat, neboť znám jak stávající kolektiv, tak realizační tým i zdejší prostředí. Kdyby teď přišel někdo zvenku, měl by hrozně málo času. Než by mančaft i vše okolo lépe poznal, bylo by po sezóně. Proto jsem si vyhodnotil, že za daných okolností můžu pomoct, a rozhodl se nabídku přijmout.“
* Co je momentálně nejdůležitější?
„Hlavně pozvednout družstvo psychicky. Holky se nesmí bát hrát, naopak si musí víc věřit. K tomu ale potřebují i co nejkvalitněji trénovat. V přípravě prostě musí jít na úplné maximum a tohle pak přenášet do zápasů. Postupně budovat herní sebedůvěru na základě dobrých tréninků, rostoucí výkonnosti a následně vydařených utkání. Styl hry je přitom nastavený vhodně, na něm nic zásadního měnit nebudeme, možná jen částečně. Každopádně klíčová je a bude psychika, sport včetně volejbalu je dnes hodně o hlavě.“
* Co když to ani tak nevyjde?
„Nebojím se do toho jít, protože mám za sebou dostatek úspěchů a stojí za mnou nějaká práce, věřím, že dobrá. Nesesypu se, kdyby se to nepovedlo a tahle výpomoc, krátkodobý záskok nedopadl podle představ. Hlavní je vytáhnout mančaft ze současné horší situace. A já věřím, že to může vyjít.“
* Čím jste po středečním nástupu ke kolektivu začal?
„Jak to u podobných změn bývá, před prvním společným tréninkem pod mým vedením jsem měl k týmu proslov. Nijak dlouhý a převážně pozitivní, ale také jsme si hned nastavili přísnější pravidla okolo, aby se teď všechny hráčky maximálně věnovaly jen volejbalu. Do konce sezóny je potřeba omezit veškeré jiné aktivity, mít čistou hlavu a zaměřit se na jedinou nejdůležitější věc. Všichni společně musíme jít na absolutních sto procent za jednoznačným cílem: hrát dobře a získat mistrovský titul!“