Barbora Prágerová: JAKOBY KINO USILOVALO SPÍŠE O ODRAZENÍ DIVÁKŮ!

Když se na konci loňského listopadu stala vítězkou výběrového řízení na post ředitelky prostějovského kina Metro 70, někteří se zděsili, jiní se podivovali, další kritizovali. Všichni pak měli na mysli: jak tato mladá slečna z Olomouce dokáže řídit takové zařízení? Podle radních však tato křehká dáma v konkurzu naprosto excelovala a nabídla jasnou vizi, kudy se má místní kino, které hluboce zaspalo několik let, v budoucnu ubírat. A právě proto Barbora Prágerová nahradila ve funkci Ivana Čecha. Zajímalo nás nejen to, jaký má názor na provoz kina v minulosti, ale mimo jiného také co všechno se pod jejím vedením změní...

* Co jste dělala v době, kdy jste o kinu Metro v Prostějově ještě neměla pořádně ani potuchy? Byla jste uváděna jako režisérka...
„Tak to je trošku přehnané tvrzení. (smích) Před pár lety jsem režírovala jeden studentský projekt, který jsme na Univerzitě Palackého v Olomouci táhli od jeho prvopočátku až do konečného velkého úspěchu. Za popularizaci vědy jsme dostali Cenu Akademie věd České republiky. Šlo o studentský videoseriál rozhovorů s nejrůznějšími pedagogy zmíněné univerzity. Já celou sérii opravdu režírovala, ale že bych byla považována za opravdovou režisérku, to je hodně nadnesené.“ (úsměv)
* Prostějovanům jste byla také prezentována jako výtvarnice...
„Mám titul bakaláře umění z Univerzity Tomáše Bati z Fakulty multimediálních komunikací ve Zlíně, kde jsem studovala klasickou animovanou tvorbu. Tudíž jsem dělala animovaný film, získala jsem tedy v tomto směru i umělecké vzdělání.“
* Dostala jste se ve zmíněné branži také mezi profesionály?
„Jak na Univerzitě Palackého, tak i na Univerzitě Tomáše Bati nás profesionálové vyučovali. Při své práci, kterou stále vykonávám jako dramaturgyně Festivalu Academia Film Olomouc, se každoročně setkáváme s profesionály z celého světa. Potkala jsem se při těchto příležitostech s mnohými známými a velmi zkušenými lidmi, například se scénáristou Petrem Jarchovským.“
* Pojďme do Prostějova. Kdy vás poprvé napadlo, že byste mohla zkusit štěstí a přihlásit se do konkurzu na ředitelku Kina Metro 70?
„Vzhledem k tomu, že katedra filmových a divadelních studií se profiluje tak, že její absolventi jsou uplatnitelní v celé škále oborů souvisejících s kinematografií, a provoz kina je jednou z nich, tak pro mě osobně to nebylo nic nepředstavitelného. Jelikož stále ještě studuji magisterský obor na této katedře, tak už během těch let si člověk udělá představu, čím by se mohl zabývat. A vhledem k tomu, že katedra je nebývale aktivní při vyhledávání budoucího uplatnění pro své absolventy, narazila jsem i na tuto nabídku. Neřešila jsem v tu chvíli, zda bych mohla uspět nebo ne, prostě jsem se do výběrového řízení přihlásila a čekala jsem...“ (úsměv)
* Většina mladých umělců raději zkusí sólovou dráhu, chce prorazit například u filmu. Vy jste se ale přihlásila o práci, o níž jste věděla, že v žádném případě nebude sólová a navíc vás navíc upoutá na jedno místo. Co vás k tomu vedlo?
„Během studia animace jsem si už ověřila, že ani zdaleka nejsem takový tvůrce, který by měl potřebu se někde sólově uplatňovat. Více mi vždycky vyhovovala týmová práce. I jako dramaturgyně na festivalu jsem si vyzkoušela, co všechno kolektivní práce obnáší. Získala jsem zkušenosti, a musím přiznat, že tato práce mě zaujala daleko více, než kdybych někde působila takzvaně na vlastní triko.“
* Dvě dámy z vedení města, konkrétně primátorka Rašková s náměstkyní Hemerkovou, Večerníku řekly, že jste výběrovou komisi doslova uhranula! Jste si toho vědoma?
„Tak toto slyším poprvé od vás! To fakt nevím!“ (smích)
* Dobře, ale v konkurzu na místo ředitelky kina Metro jste své konkurenty úplně převálcovala...
„Podívejte, když jdete na pohovor a víte, že se vám na základě rozhodnutí komise nezhroutí svět, jdete do výběrového řízení s daleko větším klidem a mnohem uvolněněji. To byla moje výhoda. Jako čerstvý absolvent školy jsem šla do konkurzu s tím, že na tom můj život nezávisí.“
* Pak jste se ale dozvěděla, že jste vyhrála. Jaká byla vaše první reakce?
„Volali mi to ve chvíli, kdy jsem byla v dálkovém autobusu na půdě Německa, takže jsem moc nahlas ani výskat nemohla, abych nevzbudila spolucestující. (směje se) V první řadě mě překvapilo, že radní v Prostějově chtějí svěřit takovou zodpovědnost do rukou mladého a nezkušeného člověka. Velmi tím oceňuji důvěru, kterou do mě vkládají. Teprve až postupně mi docházelo, jakého pracovního úspěchu jsem dosáhla.“
* A úplně vám to došlo, až jste usedla do ředitelského křesla?
„Plně jsem si všechno uvědomila ve chvíli, když jsem přijela do Prostějova a postavila se před ohromnou budovu kina Metro...“ (úsměv)
* V jakém stavu jste zařízení převzala?
„Sice v provozuschopném, nicméně poněkud zanedbaném a zaběhlém stereotypu, což se projevovalo především v zahuštění foyer různorodými předměty, neaktuálními filmovými plakáty a jejich výlepem na obvodových sklech kina, čímž byla výrazně zredukovány architektonické kvality budovy, která je jinak příznačná právě svou prostupností a transparentostí...“
* V čem nejvíce podle vás vedení kina v minulých letech zaspalo?
„Především to nepochybně byla velmi nízká úroveň propagace. Například stávající web, který bude od prvního března nahrazen novými stránkami www.metro70.cz, neposkytoval téměř žádné informace a jeho vzhled se zasekl někdy na přelomu milénia... Přitom kino disponuje obrovským plátnem, skvělým dolby zvukem a má spoustu dalších unikátních předností. Musím říct, že celkový dojem byl tedy rozpačitý, jakoby kino usilovalo spíše o odrazení potenciálních diváků! A není divu, že místní obyvatelé často volili spíše multiplexy v Olomouci či Brně... Nyní má kino nově sociální sítě Facebook a Instagram, snažíme se udržovat s diváky kontakt na více úrovních. Také minulé nevyslyšení proseb ohledně popcornu může stát za sníženou návštěvností. My chceme zkusit zavést čerstvý popcorn v polovině března, český divák si na něj při návštěvě kina zvykl a nevidím na tom nic špatného.“ (úsměv)
* Jaké tedy byly první dny ve vaší funkci?
„Doslova hektické. Tím, že jsem do všeho šla po hlavě, mě první nápor překvapil. Od začátku vlastně až do současnosti věnuji své nové práci tolik času, že jsem to původně ani nečekala. Často jsem tady do jedné nebo do dvou hodin do rána, připravuji programy na další měsíc, řeším technické záležitosti, organizační věci a podobně. Když se výjimečně dostanu v devět hodin večer domů, považuji to za štěstí.“ (úsměv)
* Tato časová náročnost vám asi hodně nabourala život, že?
„Je pravdou, že jsem si představovala, jak normálně přijdu do práce a pak večer domů, kde budu dělat ostatní věci, se kterými jsem stále ještě svázána. Například při organizaci olomouckého festivalu nebo v rámci studentského projektu. Něco takového se ale absolutně nesetkává s realitou. Byla to ode mě asi hodně naivní představa! Páce je tady skutečně dost.“
* Nepřišla na vás za ty dva měsíce chvilka, kdy jste si řekla, že „sedíte blbě“?
„To mi na mysl určitě nepřicházelo, každý den si vtloukám do hlavy, že vydržím! Samozřejmě že nastanou chvíle, kdy sedím a dívám se do zdi. A přitom nevím, co dřív a kde začít...“
* Dá se nyní už říct, že jste „načichla“ atmosféru a jste pevnější v kramflecích?
„Určitě. Mnohem víc se dostávám do problematiky řízení celého kina. Některé věci já i ostatní tady v Metru před sebou hrneme, protože se vždy vynoří jiné priority. Stále častěji mám ale pocit, že už pronikám do této práce a všechno zvládnu.“
* Jaké chystáte nějaké změny?
„Je potřeba říct, že už z podstaty věci přerodu kina Metro se nemůže jednat o nějaké rychlé změny. Určitě ale nějaké udělat chci, mám spoustu plánů. Ráda bych například zřídila kavárnu, vytvořila systém dramaturgických linií zaměřených na určitý profil diváků. Určitě rozdělím programy speciálně pro seniory, dětské diváky či pro vyznavače dokumentárních filmů. Nezastírám ale, že hlavní náplní kina budou takzvané kasovní trháky. Jinak řečeno, budeme hrát z velké většiny filmy, které jsou aktuálně v distribuci a pro diváky jsou velmi atraktivní.“
* Řídíte se při své nové práci nějakým vzorem?
„Pro mě je jednoznačným vzorem kino v Uherském Hradišti, které je úplně stejné jako to v Prostějově. Například bych po něm, samozřejmě po souhlasu kolegů z Hradiště, trošku okopírovala dispozice centrálního paloučku uprostřed celého komplexu. Ten v Prostějově je dosud naprosto nevyužitý a já bych zde ráda také vybudovala menší scénu. Na ní by se stejně jako v Uherském Hradišti pořádaly koncerty, mohlo by zde být malé letní kino, uplatnění by zde určitě našli i divadelníci malých scén. A do budoucna bych ráda zorganizovala i rekonstrukci stávajícího kina. Když se díváte všude okolo po interiéru, tak vidíte, o čem mluvím...“ (s nadšením se pousměje)
* Bude za vás kino Metro vytíženější než doposud?
„Ráda bych rozšířila program, ale je to finančně hodně náročné. A zadruhé, nemohu dělat nějaké rozšíření provozu v době, kdy do kina přijdou na představení dva nebo čtyři lidé... Občas se dokonce děje, že nepřijde vůbec nikdo... Tento problém se musí řešit postupně. Ráda bych dokázala, aby si Prostějované do svého kina cestu nacházeli ve stále větším měřítku.“
* Čím chcete diváky hlavně přitáhnout?
„Je to jejich kino, které je mnohem levnější než multikina v okolních městech. Má luxusní parametry, je pohodlnější a disponuje obrovským promítacím plátnem. Nejvíce bude jistě záležet na tom, jaké filmy do Prostějova získáme. Ale nemůžeme promítat pro čtyři lidi!“
* Nemrzí vás jako mladého člověka, že kina z České republiky pomalu mizí? Proč se domníváte, že lidi přitáhnete do kin od internetu z pohodlí domova?
„Z mnoha pohledů mě to samozřejmě mrzí. Na druhou stranu ale rozumím tomu, že stále nedokážeme reagovat na společenskou proměnu a vystihnout, co je pro mladé lidi přirozeným prostředím. Nedokážeme v nich zatím vytvořit dojem. Kino je místem, kam se chodí za něčím zajímavým a kde se něco děje. A to je přesně to, čeho bych já právě v Prostějově ráda dosáhla. Chci z kina Metro vytvořit centrum nejenom pro fanoušky filmu, ale pro daleko širší pojetí kulturního vyžití. Ať už se bude jednat o navázání na galerijní tradice, nebo atraktivní koncerty či divadelní představení. A to v žádném případě nechci konkurovat zdejšímu městskému divadlu.“
* Když na podzim loňského roku rozhodli na radnici o tom, že Kino Metro 70 bude samostatné, padla i skutečnost, že má být finančně soběstačné. Půjde to?
„Kino Metro je schopné v nějakém režimu si vydělat na vlastní provoz. Ale dosáhnout toho, aby samo vygenerovalo na nějakou větší rekonstrukci, není absolutně reálné. Samozřejmě že na tento účel chceme hledat jiné zdroje financování. Existují různé granty nebo dotace. Nechceme být těmi, kdo budou město neustále žádat o nějaké příspěvky.“
* Závěrem, jak se vám jako Olomoučance líbí Prostějov? Už jste si zvykla na naše město?
„Líbí se mi hrozně moc. Bohužel jsem ještě neměla tolik času, abych ho prozkoumala celý. Ale i těmi cestičkami z nádraží do práce si všímám všech krás Prostějova. A je jich hodně!“