Úspěšný bavič a moderátor Zdeněk Izer rozesmál prostějovské divadlo

Snad nejznámější český komik současnosti Zdeněk Izer hledá inspiraci naprosto všude kolem sebe s výjimkou internetu. Padesátiletý bavič, který je původním povoláním automechanik, se ke komice dostal už v dětství. V dnešní době, kdy má za sebou řadu vystoupení v různých televizních pořadech, není asi nikdo, kdo by jej neznal. Ostatně při jeho představeních se v sálech schází diváci všech věkových kategorií v rozmezí od deseti až do devadesáti let.

On sám si dokáže udělat legraci ze svého okolí, ale hlavně sám ze sebe. Kromě častého cestování za moderováním plesů a dalších společenských akcí také křižuje republiku se svými zábavnými pořady. Už loni vyrazil na tour s novou show pod názvem „Zdeněk Izer a autokolektiv, s níž předminulé úterý dorazil i do Městského divadla v Prostějově. Po jeho skončení si našel čas na Večerník...
* Jaký je váš největší jevištní zážitek? Myslím takový, co si člověk pamatuje už napořád...
„Jednou jsem si vybral dívku z publika do scénky s vojákem. A když jsem se zeptal na hodnost, vyhrkla: ´poručík!´. Na další dotaz, jestli střílela z nějaké zbraně, odpověděla, že skoro ze všeho od kulometu, po brokovnice. Prostě jsem si vybral holku, která byla opravdový voják. I tak to může dopadnout. Člověk vybere takové tintítko a ve finále je všechno jinak.“ (úsměv)
* Inspiraci hledáte kupříkladu na internetu?
„Právě že vůbec ne! Na internetu je toho sice hodně, ale zároveň to zná i spousta lidí. A já bych nerad kopíroval něco, co už hodně lidí vidělo, takže na počítač nelezu. Většinou jsem jako houba, nasávám vše, co slyším kolem. Nejlepším zdrojem inspirace je pro mě nedostatek času, to znamená, že když slíbíme, že v dubnu bude nové představení, tak do února se kopu do zadku, že je spousta času, načež pak to musí během jednoho měsíce vzniknout. Jsem línej jako veš, ale asi jako většina národa.“
* Je vůbec možné vytvořit vystoupení během jednoho měsíce?
„Ano, neplatí to však u autokolektivu, kdy se točila videa, všechno se muselo nastříhat a graficky upravit, což samozřejmě dalo spoustu práce. Byla to hodně velká hromada materiálu, který se musel zpracovat. Dále se musely sehnat rekvizity. Všechno je to čím dál složitější, když jsem začínal jezdit, tak jsem s sebou vozil jen šerpu na Karla Gotta.“ (úsměv)
* U písní, které předvádíte na pódiu, zpíváte jen podklad nebo i playback?
„Playback nepoužívám, to bych si nedovolil! Někteří by to mohli poznat, to by vyvolalo zbytečně moc otázek. Vše se učím zpívat, někdy je to náročnější, ale nakonec se to nějak zlomí.“
* Používáte při představení i vtipy z běžného života?
„Převážně ano, nicméně jsou i takové zážitky, které bohužel nejdou převyprávět. (směje se) Například známí jeli slavit Silvestra do Krkonoš, zrovna napadlo hodně sněhu a jeden z těch lidí si koupil novou Škodu Fabia, bílou. Tak opilí dostali výborný nápad, že mu ji zahází sněhem. A tím, jak je bílá, že už ji nikdo nenajde. Vzali lopaty a auto tedy zaházeli. Přes noc sníh ještě připadl, takže nikdo nevěděl, kde auto je. Problém nastal ve chvíli, kdy auto ve čtyři ráno přejela rolba...“
* Jak byste vůbec okomentoval svůj pořad Zdeněk Izer a autokolektiv. O čem je vaše show tentokrát?
„Tak trochu si pokaždé schizofrenně pokecám sám se sebou. (úsměv) Jeden já bude na pódiu a druhý já na plátně. A v krátkých příbězích bude mnoho dalších já. Prostě autokolektiv.“
* Humor musí mít člověk v krvi. Byl jste takový už jako malý kluk? Třeba třídní šašek?
„Přesně. Třídní šašek a věčný průšvihář. Ať se ve škole stalo cokoliv, kantoři šli najisto. Dokonce mi můj třídní předpovídal, že se jednou budu jako šašek živit. To pronesl na jediné třídní schůzce, ze které máma odcházela s úsměvem. Jinak má studia proplakala.“ (úsměv)
* Máte z té doby nějakou vtipnou historku, kterou stojí zato povědět?
„Jednou jsem za třídu gratuloval učitelce. Byla překvapená a dojatá, že zrovna já jí přeju, a třásla mou rukou... ovšem já už jsem seděl v lavici. Měl jsem od dědy z Barrandova ruku z latexu, kterou jsem doladil hodinkami a prstýnkem. Učitelka leknutím zařvala, ruku mi zabavila, ale vrátila mi naštěstí vše dříve než až na konci školního roku.“
* Jste známý jako typ baviče pro silvestrovské pořady. Vzpomněl byste si na nejhorší den v roce?
„To nezapomenu! Bylo tomu v Karlových Varech. Začínali jsme jeden kšeft na Občanské plovárně v Praze, odtamtud nás odvezli do Varů, kde jsme hráli od jedné. A od půl třetí ráno na Nový rok jsme to tam do sebe lili do půl třetí do odpoledne. Já jsem se pak probral úplně na plech někdy kolem šesté, kdy nás vezli do Prahy. A tři dny jsem prospal pravděpodobně s lehkou otravou, protože jsem jen spal, zvracel a nic víc. To byl můj nejhorší Silvestr...“
* Koho imitujete nejraději?
„Já jezdím i se Šárkou Vaňkovou, a na konci si dáme paruku na bradu a děláme ZZ Top, protože to hraje jako bejk. Co funguje hlavně díky Šárce, tak je duet Lucie Bílé s Jirkou Kornem. Já mám cylindr a tričko, na kterém je namalovaný frak. Dělám, že stepuji, a Šárka dělá Lucku Bílou i s těmi ksichty a grimasami, a to je písnička, která ty lidi sebere. Pak za ní chodí a chválí jí, jak je dobrá.“ (úsměv)
* Jste i v soukromém životě tak veselý a optimistický člověk, jakého vás znají vaši fanoušci?
„Snažím se. Ale v soukromí člověk řeší i vážné a neveselé věci, a to se i neusmívám. Zase kdybych se smál pořád, byl bych asi blázen...“
* Máte nějaké životní motto, podle kterého se vždy řídíte?
„Motto ani ne. Ale snažím se žít tak, abych se nemusel za sebe stydět, když se mrknu zpátky. A vydělávat peníze, ale ne za každou cenu. Třeba i to je důvod, proč mám sice politický názor, ale pro politiky bych nedělal nic. Ani zprava, a zleva už vůbec ne. A taky nekomunikuji s bulvárem. Ta prolhaná čuňata si vždycky něco vymyslí sama...“
* Připravujete v současnosti nějaké další představení?
„Naštěstí zatím ne. (smích) S jedním představením jezdím zhruba dva roky. To znamená, že až příští rok se začne pracovat na dalším představení.“