Aby se šel na nás podívat někdo cizí, to asi jen tak nehrozí...posteskl si šéf Ordelt

Stíhací jízda za vedoucími Hustopečemi a druhými Ivančicemi není na pořadu dne. Hlavní trenér mužského výběru a současně předseda házenkářského oddílu Sokola II Prostějov Svatopluk Ordelt (na snímku) na první příčku a boj o vyšší soutěž nepomýšlí. Na vině není pouze dlouhodobé zranění Jiřího Kosiny, které na dlouhé týdny vyřadilo ze hry nejlepšího střelce soutěže, ale celkově nízká tréninková účast, kvůli níž je pro hanácký klub optimálnější pohybovat se v popředí druhé ligy.

* Podzimní část skončila v polovině prosince, jaro začíná v závěru února. Jaké pro vás bylo toto období?
„Takové standardní jako vždycky. Z hlediska házené se nic zásadního nedělo a nebyl důvod se stresovat. Pořádně jsme si odpočinuli. (úsměv) Asi od dvacátého prosince jsme neměli tréninky a vládla pohoda, nebylo potřeba myslet na házenou.“
* Takže zimní příprava byla srovnatelná s předešlými roky...
„Tréninkový harmonogram jsme zahájili podle plánu již ve středu čtvrtého ledna a byl skutečně obdobný jako vždycky. Nejprve hrubá síla, poté míčová technika. Jen jsme bohužel neměli žádné soustředění, protože bychom se kvůli pracovním či školním povinnostem nedali dohromady. Nemělo cenu, aby nás tam obrazně bylo pět a půl. Myslím si ale, že se to nijak zásadně neprojeví. Samozřejmě kdyby proběhlo více tréninků, tak bychom nabrali trochu víc rychlosti nebo vytrvalosti, neměli jsme je ale ani loni...“
* Ani účast tedy nebyla optimální, že?
„No, to bohužel ne. Kluci měli přes týden školu, jiní pracují a chodí na směny, tak to bylo přes týden těžší a z tohoto pohledu slabší. Bohužel na této úrovni házená nikoho neživí, takže se nedá nic dělat. Poslední dva týdny navíc přišla vlna chřipkových onemocnění, což nám taky moc nepomohlo.“
* V jaké síle tedy půjdete do jarní části?
„Nastane nám trochu komplikace, protože Jirka Kosina je po operaci ramene a pravděpodobně do jarních odvet vůbec nezasáhne. Je to ztráta, na druhou stranu jsme teď bez něj absolvovali Jeřábka a turnaj vyhráli. (úsměv) Příležitost dostali kluci z lavičky a byli schopni Jirku nějakým způsobem nahradit.“
* Znamená to i změnu herního stylu, když právě Kosina byl hlavním zakončovatelem?
„Vyloženě ne, není důvod. Co po klucích chceme, to jsme chtěli i po něm. Samozřejmě Jirka byl schopen střílet z různých pozic a jeho potence je větší než průměrná, to se může trošku projevit, na druhou stranu se ale do šance dostane někdo jiný.“
* Přišli jste o nejlepšího střelce soutěže, na druhou stranu se stanete pro soupeře méně čitelní. Může to být výhoda?
„To ukáže až čas. (smích) Určitě nám bude Kosina chybět, ale už na podzim se začali prosazovat ostatní, jako třeba Pavel Procházka, Kristián Bokůvka, Martin Bečička, když si Jirku vzali na osobku. Z tohoto pohledu by se nic zásadního dít nemělo, je to ale hráč, který má svůj význam v kolektivu. Věřím, že ostatní se s tím poperou a dokáže ho třeba nahradit Jirka Kozlovský, který trénuje a hraje za extraligovou Litovel, a případně ostatní. Pavel a Kristián jsou rychlí a důrazní, nestřílejí sice tolik z dálky, ale jdou do kličky a prosazují se individuální činností na brankovišti. Já doufám, že to nějak fungovat bude, jaké to ale bude v reálu, to těžko říct.“
* Ztráta Jiřího Kosiny je pro vás jediným zásahem do kádru?
„Víceméně ano. Ještě je dlouhodobě zraněný Lukáš Münster, ale to už od začátku podzimu, kdy odehrál prakticky jen dva tři zápasy. Příchod jsme nezaznamenali, pouze pravděpodobně trochu víc nasadíme dorostence Fialu, který za nás na podzim nehrál vůbec a jen hostoval v Olomouci. Určitě ho využijeme, byť ne asi do každého zápasu.“
* S jakými ambicemi tedy vstupujete do druhé poloviny sezony?
„Postupové cíle nepřipadají v úvahu, na ty momentálně nemáme, takže úkolem je udržet alespoň dosavadní páté místo. Případně se posunout na třetí nebo čtvrté, ve finále je to ale jedno. Neříkám, že by kluci na první ligu neměli, to stoprocentně ano, ale je to o trochu náročnější soutěž a za současné konstelace by všechno bylo složitější. Postoupit a trénovat stávajícím stylem by asi nemělo vůbec žádný smysl. Je to o velké vytíženosti kluků, nescházíme se na trénincích v dostatečném počtu. A než dotáhnout sem pět cizích hráčů na hostování, to ať se raději vyhrají naši kluci.“
* Druhou polovinu sezóny začínáte doma s Telnicí. Po úvodní porážce o dvanáct branek jí máte co vracet...
„(smích) No, doufám, že zahájení jara bude trošku úspěšnější než podzim a ukáže se, že tehdy byla naše porážka dána jen halou, v níž hrát neumíme. Soupeře nemůžeme podcenit, nicméně doufám, že v domácím prostředí bude zápas vypadat úplně jinak. Papírově jsme lepší a potřebujeme to potvrdit.“
* Co vlastně stálo za tím, že po pěti kolech jste měli jen tři body a ve zbylých šesti víkendech jste už téměř nezaváhali?
„Zní to blbě a nemá cenu se vymlouvat, začátek jsme ale měli těžký v tom, že jsme museli do ‚nafukovačky‘, kde hrát neumíme. Proto se nám z prvních pár kol podařilo vyhrát jen ve Velkém Meziříčí, kde je normální hala. Po letní pauze navíc bývají první zápasy takové rozpačitější, a kdybychom tyto soupeře možná dostali o několik kol později, tak bychom už byli rozehraní a možná by se nám dařilo víc. Prohráli jsme ale zaslouženě.“
* Teď očekáváte vyrovnanější výkony?
„Doufám, že budeme pokračovat v trendu, který jsme nastoupili ve druhé polovině podzimu, kdy zápasy byly z naší strany kvalitnější a výsledkově úspěšnější. Na druhou stranu nás čeká řada těžších soupeřů venku, jedeme do Hustopečí, do Maloměřic, takže si netroufám vůbec odhadnout, jak to dopadne. Tato soutěž je tak strašně vyrovnaná, že mezi třetím a osmým místem je rozdíl pouhých dvou bodů. Těžko predikovat, který zápas jak dopadne.“
* Na vaše domácí zápasy průměrně chodí sedmdesát diváků. Je to odpovídající počet?
„Ono je to těžké... Házená není až tak oblíbeným sportem, takže obecenstvo tvoří buď bývalí házenkáři, nebo rodiče či kamarádi současných hráčů. Aby se šel podívat někdo cizí, to asi jen tak nehrozí. Z tohoto pohledu je číslo tak akorát, co se dá na tuto soutěž sehnat. Samozřejmě při derby s Kostelcem je účast vyšší, a kdyby se hrála vyšší soutěž, tak by možná přišel někdo navíc, avšak i při derby vesměs chodí jen lidé propojeni s házenou, scházíme se jako taková rodina.“ (úsměv)