AKTUALIZOVÁNO! Jonáš Proser: „MÍT Z TOHO PRDEL! O NIC JINÉ NEJDE...“

Máme k sobě blízko! Alespoň co se týče místa, kde žijeme. Tohle by se dalo říci nejen o čtenářích Večerníku, ale i o členech facebookové skupiny „Prostějov bez cenzury“, která byla založena v červenci 2015. Za pouhý rok a půl své existence již získala více jak jdenáct tisíc členů a noví stále přibývají. Co stojí za jejím úspěchem? Jací lidé zde diskutují? O čem a jak? Či jak na jejích stránkách ustát nepochopení či přímo srážku „s blbcem“?

To byly otázky, které jsme položili zakladateli skupiny a jednomu ze soiučasných dvou správců Jonáši Proserovi. A dvaatřicetiletý živnostník ukázal nejen svůj typický nadhled, ale i přímé názory.
* Jak si vysvětlujete popularitu skupiny „Prostějov bez cenzury“?
„Co přesně stojí za jejím úspěchem, nevím. Možná je to fakt, že je to skupina otevřená a člověk se tam může vyjádřit, jak chce.“
* Jak probíhá přijímání nových členů?
„Členy přijímám spolu s Davidem Píchalem, který je druhým správcem skupiny. Já je přijímám tak, že si člověka, jak se říká, proklepnu. Rozkliknu si jeho facebookový profil a mrknu se, zda má nějaký vztah k Prostějovu a okolí. Pokud ne, nezatracuji ho zcela. Nicméně přijímám z pětadevadesáti procent lidi z regionů Prostějovska či Olomoucka. Jak to dělá David, netuším, asi ne tak svědomitě jako já.“ (úsměv)
* S kolika lidmi ze skupiny se osobně znáte?
„Když nepočítám své známé, které jsem přidal na začátku, což byla zhruba pětistovka, tak jich už přibylo jednou tolik. Prostějov je malý a já jsem tady už i předtím znal spoustu lidí. Kolik jich znám nyní, tak to přesně netuším, ale bude jich skutečně tak do tisíce.“
* Kolik času „spravování“ skupiny zhruba zabere?
„Podle některých je to u mě čtyřiadvacet hodin denně. (smích) Tak tomu samozřejmě není, ale dělám práci, která mi dovoluje na facebooku být prakticky stále. Se vzrůstajícím počtem členů mi však některé věci už unikají.“
* Jedno čínské pořekadlo praví, že to, co děláš s radostí, tě neunaví. Z čeho máte v souvislosti s touto skupinou obzvláště radost?
„Že dokáže sbližovat lidi. Jen je škoda, že toho většina členů příliš nevyužívá. Vlastně možná využívá, ale já o tom alespoň nevím. Radost mám i z toho, když někdo najde ztracenou kočku nebo psa, přes skupinu se zpět ke svým majitelům vrátily i telefony, notebooky a další cenné věci. A také mám radost z každé dobré rady. Od toho tady zde je.“
* A co vás naopak unavuje?
„Když se k něčemu vyjádřím nějak negativně, tak si někteří lidé hned myslí, že jim něco přikazuji a nařizuji. To ale není pravda! Je fakt, že někdy mě tam lidé naštvou s tím bazarem použitých kabelek, hadrů a bot, ale jinak je to pohoda.“ (úsměv)
* Co je důležité pro to, aby se člověk z nejrůznějších reakcí na Facebooku nezbláznil?
„Mít z toho prdel! O nic jiné nejde. Bohužel to někteří fakt nezvládají...“ (smích)
* V čem konkrétně spočíval váš konflikt se správcem skupiny „Prostějov“, v níž dříve byl členem?
„Nejvíce v tom, že jsem sdílel odkazy na místní restaurace třeba U Koníčka. Prostě když někdo potřeboval, rád jsem mu pomohl. Ale hlavní důvod byl, že jsem psal v některých příspěvcích trošku vulgárně, k tomu prostě občas nemám daleko. Ale kdo někdy neslyšel nějaké to sprosté slovo že... (pousměje se) Tak mě vyhodil. Já ho ještě prosil, ať mě vezme nazpět, ale pak jsem mu nadal taky, řekl jsem, že udělal chybu a šel si po svém...“
* A založil vlastní. Jenže skupina „Prostějov“ byla v době vašeho odchodu velmi početná. Věřil jste, že se ji grupě „Prostějov bez cenzury“ může podařit početně někdy překonat?
„Od prvopočátku jsem věděl, že ji musím překonat! A to se povedlo. Děkuji tímto i Davidovi, samozřejmě také ostatním, bez nich by to určitě nebylo. Máme na tom zásluhu všichni!“
* Jaký to byl pocit, když se to na přelomu letošního roku podařilo?
„Super pocit! Bohužel David si se mnou ještě nedal ani panáka.“ (směje se)
* Facebook je především o rychlém střídání příspěvků. Dá se odhadnout, na kolik z nich během hodiny reagujete?
„Nereaguji na vše, nejsem jistý David Ř., který býval u každého příspěvku první. Nedá se to stíhat, reaguji na to, co mě zaujme ať už negativně, či pozitivně. Anebo když někdo shání nějakou radu či pomoc.“
* Vzpomenete si na nějaký příspěvek, který vám uvízl hlouběji v paměti. A čím?
„Tak to jste mě zaskočil... Je to jako v životě, každý den se probírá něco jiného, něco nového, málokdy se stane, že příspěvek žije i druhý den. (úsměv) Ale první mně naskočil vrtulník na sídlišti Hloučela. Spíše to, jak někteří členové pranýřovali slečnu, která se jen zeptala, co se stalo, a dala na Facebook fotku vrtulníku. Nakonec se ve skupině vědělo první, co se tam událo. Ukázalo se, že šlo o sebevraždu mladé dívky, která skočila z okna paneláku. Ostatní periodika si tuto zprávu převzala, nicméně slečna, která fotku s otázkou vložila, byla bita za to, že je hyena. Stále nechápu proč...“
* Facebooková skupina „Prostějov bez cenzury“ je jedna z mála, které se daří pořádat pravidelné srazy. Jsou něčím charakteristické?
„Ano, lidé na ně chodí, i když ve výrazně menším počtu, než je počet členů skupiny. Stále mají nějakou výmluvu. Buď jim nevyhovuje datum, nebo je to vevnitř, jindy zase venku. Každý sraz je jiný a na jiném místě, ale vždy u nás – v našem krásném městě. Teď bude další sraz skupiny sedmnáctého února v restauraci U Hudečků, a tímto zvu všechny členy skupiny, ať přijdou. Bude sranda. Vždy jsme se vždy skvěle bavili.“
* Před Vánocemi jste také předali osm a půl tisíc korun dětskému oddělení prostějovské nemocnice. Jak tento nápad vznikl a jak se podařilo peníze vybrat?
„Jelikož nám zbyly peníze z předchozích srazů, tak jsme navrhli, věnovat je dětskému oddělení. A jelikož byl před Vánoci další sraz, tak jsme se ještě posbírali a nakoupili hračky. Všem přátelům za to ještě jednou moc děkuji. A doufám, že v tom budeme pokračovat i letos před Vánoci.“
* Byl někdo, koho jste znal pouze přes Facebook, a když jste ho poznal osobně, tak vás překvapilo, jaký je?
„Ano, samozřejmě. Takových lidí jsem poznal celou řadu. Většinou jsme spolu vyšli v dobrém, až na jednoho člena, který však už členem není...“
* Na každou početnější facebookovou skupinu číhá nebezpečí, že se z ní dříve či později stane bazar. Dá se tomu nějak zabránit? Obzvláště pokud nechcete používat „cenzuru“...
„To nevím, toho se obávám, a proto na to reaguji velmi otevřeně negativně, někdy i vulgárně. Bazarových skupin Prostějova a okolí je více než dost, tak doufám, že se to nestane.“
* Nedávno jste oslavil své narozeniny a druhý správce při této příležitosti připravil originální přání prostřednictvím „Bazarového dne“. Co jste na to říkal?
„Bavil jsem se moc, naštěstí to lidé pojali velice vtipně a originálně, takže se tam vlastně ani nic, co by mě štvalo, neinzerovalo. Udělalo mně to radost. David Píchal je druhej nejlepší správce jakého znám.“ (smích)
* Jak jste se vůbec vy dva seznámili?
„My se v reálném životě neznali, nicméně máme spousty společných známých. Spojila nás skupina ´Prostějov´ a její správce. Všechno špatné je k něčemu dobré a tady to platí dvojnásob. David se stal druhým správcem, aniž bych ho viděl naživo. Neváhal jsem ani vteřinu, mám ho rád, i když mě taky někdy se.e.“ (úsměv)
* Co vás spojuje a co naopak rozděluje?
„Já jsem ten zlej a on ten hodnej... Jsme každý jiný a patříme k sobě.“
* Vy jste společenský člověk, který rozhodně nesedí pouze doma u počítače. Rád si třeba zajdete do hospody na pivo. Jak se liší vyjadřování lidí na Facebooku a v reálném životě?
„Myslím, že naše skupina je taková hospodská, takže já osobně v tom rozdíl moc nevidím. Ale někdo možná ano. Nicméně kvůli psané formě z rozdílných názorů vznikne kolikrát hádka, která by normálně nenastala.“
* Správce skupiny byste nemohl dělat, pokud byste neměl k Prostějovsku skutečně silný vztah. Jak vznikal?
„V našem městě žiji odmalička, tak to nebylo tak těžké. Hodně času kvůli práci trávím na cestách, snad proto je to pouto ještě silnější. Člověk chce vědět, co se děje doma. (úsměv) Miluji Prostějov a doufám, že v něm i zemřu.“
* Předpokládám ale, že máte občas i pocit vykašlat se na správcování skupiny úplně. Kdy se to dostavuje nejčastěji?
„Ano, někdy mě to tam štve, že lidé zneužívají benevolenci k totální anarchii. Vadí mně, že se tam lidé navzájem uráží, nadávají si a tak podobně. Mrzí mě i to, že někteří, co mě neznají, píšou, že jsem zlý. Ale co, kašlu na to!“
* Facebooková skupina o takovém počtu fanoušků už může mít i svoji hodnotu. Kolik by vám někdo musel nabídnout, abyste uvažoval o jejím odprodeji?
„Prodal byste někdy svoje dítě? Asi ne, že? Takže jsem nad tím nepřemýšlel a ani nebudu. Kdo ví, co bude za pár let. Může se z toho stát bazar nebo něco jiného…“
* Právě, kolik myslíte, že bude mít skupina členů třeba za takových deset roků?
„Nezaložil jsem Českou republiku bez cenzury ale Prostějov, takže nevím. Okres Prostějov má něco přes sto tisíc obyvatel. Takový počet by asi byl ideální!“ (směje se)
* Zajímavá otázka na závěr. V České republice žije přesně osm lidí s příjmením Proser. Předpokládám, že zejména ve škole jste si s ním užil svoje...
„Právě že mně ani bratrovi se nikdo za příjmení nikdy nesmál, měli jsme štěstí. No, a když někdo náhodou ano, tak dostal baňu a bylo to. (úsměv) Ale fakt, skutečně jsme s tím neměli problém.“