Barbora Gambová: „Neustálá MARODKA NÁS SRÁŽÍ DOLŮ...“

Byla jednou z těch hráček VK AGEL, které musely naskočit do sestavy místo absentujících opor. Smečařka Barbora Gambová se proti KP Brno dlouho trápila, stejně jako většina prostějovského družstva. V rozhodujících okamžicích se však ona i její parťačky dokázaly zlepšit a otočily porážkou hrozící duel na 3:2. Jak viděla utkání jsme zjišťovali v pozápasovém interview.

* Báro, můžete se ohlédnout za náročným střetnutím?
„Bylo to drama... Začaly jsme dobře a docela hodně vedly, potom jsme udělaly nějaké vlastní chyby, ale koncovku prvního setu uhrály. Následně se projevilo, že při početné marodce se sestava látala, jak se dalo. Navíc se nám ještě během úvodní sady zranila první nahrávačka a tím pádem mohla střídat jediná hráčka buď na smeč, nebo na účko. V tomhle byla situace dost těžká. Čím dál víc jsme pak chybovaly i pod tlakem soupeře ze servisu, složitě se prosazovaly přes jeho obranu. Naštěstí po třetím setu jsme začaly víc bojovat, přestaly dělat vlastní hrubky a celkově se zvedly. Když se nepovedlo útok složit napoprvé, tak jsme ubránily a složily to napodruhé, napotřetí. Bylo tam z naší strany víc soustředěnosti i zodpovědnosti, tím pádem se povedlo utkání dotáhnout do vítězného konce.“
* Za stavu 1:2 na sady to nevypadalo vůbec dobře. Jak vám s holkama bylo?
„Dobré to fakt nebylo, ale my se prostě nemůžeme smířit s tím, že doma prohrajeme 1:3! Proto jsme si řekly, že jednoznačně musíme omezit své chyby, začít víc bojovat a zkusit zatlačit podáním. Po třetím setu jasně zaznělo, že i přes těžkou situaci pořád můžeme zvítězit a je potřeba za tím naplno jít. Soupeř sice hrál dobře, ale stejně se ukázalo, že je to hlavně o našem vlastním výkonu. Jakmile jsme jej zlepšily, tak jsme měly navrch. Víra v obrat nás pořád neopouštěla a to se vyplatilo.“
* Dokázaly jste si, že i bez několika členek základu umíte předvádět kvalitní volejbal?
„Proto trénujeme, abychom v případě potřeby ukázaly, že to není jen o základní sestavě. V kádru je nás dvanáct a pokud se dostaneme do nepříjemné situace, kdy chybí některé opory, musíme my z lavičky týmu pomoct. Samozřejmě je lepší dostat šanci díky tomu, že hrajete dobře a ne jen kvůli marodce. V takovém případě to je pro střídající hráčku nepříjemnější tím, že musí zaskočit místo někoho zraněného či nemocného. Jsme však profesionálky, musíme se s tím umět poprat a vzít situaci takovou, jaká je, nebrečet. Naopak je potřeba víc bojovat a zkusit vyhrávat navzdory okolnostem.“
* Jak jste se s tím vším prala vy osobně?
„Nebylo to jednoduché vzhledem k tomu, že jsem v sezóně zatím moc utkání neodehrála. Koleno se sice už uzdravilo, ale pro změnu jsem si potrhala něco v lýtku, což mě opět zabrzdilo. Znovu se tak postupně dostávám do tempa a určitě je na mně vidět, že nejsem vyhraná, zápasová praxe mi chybí. Tím pádem jsem i dneska častokrát nesložila útok z dobré nahrávky, navíc zkazila dost těžších balónů. A takové chyby mě sráží dolů, potom to má člověk v hlavě. Byla tam během střetnutí chvíle, kdy se mi úplně přestalo dařit i na přihrávce a říkala jsem si, že bych nejradši hodila na hřiště ručník, odešla pryč. Měla jsem toho plné zuby, ale naštěstí se mi povedlo postupně zlepšit. Verča (druhá nahrávačka Tinklová - pozn.red.) mi tam poslala náhru na roztržený dvojblok a to už jsem prostě musela složit. Podařilo se, chytila jsem se aspoň trochu a závěr jsme všechny společně zvládly. Já osobně mám pořád hodně co zlepšovat, musím se do toho pořádně dostat. Víc družstvo podržet na příjmu i při obraně v poli a nabrat lepší formu v útoku.“
* Prochází ženské áčko Prostějova momentálně nejtěžším obdobím za tři a půl roku, co zde působíte?
„Podle výsledků to tak trochu vypadá, ale podle mě největší problém spočívá ve smůle na spoustu zdravotních potíží. Třeba v minulé sezóně se nám zranění skoro úplně vyhýbala a nepamatuju si, že bychom některá chyběla delší dobu. Zatímco během tohoto ročníku už bylo několik výronů kotníku, nějaké svalové potíže, k tomu častější nemoci a tyhle výpadky se projevují. Když je hráčka jeden nebo dva týdny úplně mimo, potom se do toho ještě nějakou dobu dostává, forma není ideální. A protože takové problémy postihly většinu z nás, nejsme na tom po herní stránce většinou optimálně ani z individuálního, ani z týmového hlediska. Marodka už dlouho nebyla prázdná, potom často trénujeme v nižším počtu a v tomhle je letošní sezóna asi fakt nejsložitější, co tady působím. Navíc mančaft prošel v létě velkou obměnou, musely jsme se sehrávat. A na svou maximální výkonnost se i ze zmíněných zdravotních důvodů pořád nemůžeme trvaleji dostat, což se následně promítá taky do výsledků. Potřebujeme všechny zůstat delší čas fit a pak věřím, že půjdeme volejbalově víc nahoru.“