AKTUALIZOVÁNO: „NA REHABILITACI JSOU KLADENY STÁLE VYŠŠÍ NÁROKY“

Nikdo neví, kdy bude potřebovat pomoc druhých... A když vás potkají rozsáhlé zdravotní trable, je právě Centrum léčebné rehabilitace Nemocnice Prostějov, která patří do skupiny společnosti Agel, tím místem, jež vás může vrátit na správnou cestu. V jeho čele stojí od konce roku 2012 MUDr. Petr Konečný, který je dle názorů mnoha expertů mužem na svém místě a i přes svůj relativně mladý věk je v odborných kruzích uznávanou osobností.

Vedle své hlavní profesní činnosti v prostějovské nemocnici se věnuje i pedagogicko-vědecko-výzkumným aktivitám. Pravidelně také publikuje a přednáší, absolvoval odborné stáže v Kanadě či Rusku. Večerník se na něj obrátil s žádostí o rozhovor, který má čtenáře více a lépe zasvětit do kouzla rehabilitační pomoci...

* Vaší specializací je rehabilitace. Bylo to vaše prvotní rozhodnutí, jaké kariéře se věnovat?

„Začínal jsem ve Fakultní nemocnici Olomouc, kde jsem nastoupil na rehabilitační oddělení. Tehdy byla rehabilitace jako nástavbový obor. Proto jsem si musel dodělat základní obor, kterým byla neurologie. Čtyři roky jsem tak pracoval na neurologii. Pak jsem se vrátil zpátky na rehabilitaci -  tehdy již na Kliniku tělovýchovného lékařství a rehabilitace. Na rehabilitační klinice Fakultní nemocnice a lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci jsem pracoval patnáct let. V roce 2010 jsem dostal nabídku dělat šéfa rehabilitace v Brně, konkrétně v Nemocnici Milosrdných bratří. Po dvou letech jsem se vrátil zpátky na střední Moravu, do Prostějova. Zde jsem navázal na práci svého předchůdce, zintenzivnili jsme spolupráci především s ortopedicko-traumatologickým oddělením. Nově jsem zavedl neurorehabilitaci, to znamená, že se specializujeme na pacienty po mozkových příhodách.“  

* Vaše oddělení nyní prochází velkou rekonstrukcí. Bylo to už potřeba?

„Do Centra léčebné rehabilitace se výrazněji investovalo poprvé po pětadvaceti letech. Nově je zrekonstruována ambulantní i lůžková část, v lůžkové části proběhla kompletní rekonstrukce veškerých sítí a podlah. Na každém pokoji je tak v současnosti vlastní sociální zařízení, výrazně se zlepšil i další komfort hospitalizovaných pacientů. Jsme v současnosti na úrovni lázeňských zařízení, jako například Lázně Slatinice nebo Teplice nad Bečvou.“ (úsměv)

* Jakou máte lůžkovou kapacitu?

„K dispozici máme třicet lůžek umístěných v jedno a dvoulůžkových pokojích. Jak jsem říkal, všechny jsou plně vybavené, mají vlastní umyvadlo, záchod a sprchu.“

* Znamená to tedy, že máte v rámci republiky nadstandardní zařízení?

„Co se týká rehabilitace, patříme k top zařízením. Jsme schopní zajišťovat takovou péči, jakou mají špičkové fakultní nemocnice. Pokud srovnám nejbližší Fakultní nemocnice v Olomouci či Brně, musím přiznat, že jsme opravdu stejně vybavení jak po materiální a přístrojové stránce, tak i co se týká zázemí. To je ale jen jedna část. Naší obrovskou devízou je pak velká ambulance...“

* Čím je výjimečná?

„Disponujeme dvanácti samostatnými fyzioterapeutickými pracovištěm, velkou tělocvičnou pro skupinové cvičení a tělocvičnou pro mechanoterapii (cvičení na přístrojích). Navíc máme velký bazén, velké moderní zařízení na elektro a magnetoléčbu. Perfektně vybavené máme i ergoterapeutecké pracoviště.“

* Co vlastně znamená ergoterapeutické pracoviště?

„Je to takové specifikum v rámci celé Moravy. Jedná se o mimo jiné o upravenou a speciálně vybavenou kuchyňku pro postižené pacienty. Pacienti po ochrnutí horních končetin se tam učí sebeobsluze. Cvičí si tam techniky například jak ukrojit chleba, uvařit si čaj, trénují jemnou motoriku. Jsme také jedno z prvních zařízení v republice, které má robota na rehabilitaci ruky.“

* Robot, to zní tajemně...

„Jedná se o takovou specifickou robotickou ruku, která pomáhá rozcvičovat ochrnuté prsty a omezenou hybnost horní končetiny. Máme ho zde rok a půl. Na základě našich zkušeností si ho už pořizují i další rehabilitační pracoviště v republice.“ (úsměv)

* Dalším plusem Centra je i logoped.

„Zaměřuje se na léčbu nejen poruchy mluvení, ale zvláště polykání potravy. Jedná se o pacienty po mrtvicích, po krvácení do mozku nebo po operacích krku.“

* Jaká je vůbec skladba vašich pacientů?

„Z devadesáti procent máme dospělé občany. Zaměřujeme se ale i na dětskou rehabilitaci. Věnujeme se těm nejmenším miminkům, kterým hrozí nebezpečí dětské mozkové obrny. Provozujeme speciální terapii podle takzvané ´Vojtovy metody´.“

* Co je nejvíce trápí?

„Největší počet lidí je po úrazech horních a dolních končetin. Mají omezenou hybnost a rehabilitace jim má pomoci lépe ji obnovit. Nejčastějšími pacienty jsou ti po operacích dolních a horních končetin. Další kategorií jsou nemocní po mozkových příhodách, třetí oblast představují lidé s bolestí zad.“

* Bolavá záda jsou civilizační chorobou. Co je jejich příčinou?

„Souvisí to s tím, co nám civilizace přináší. Lidé mají dostatek potravy, to znamená, že problémem je nadváha. Páteř tak nese větší zátěž. Dalším faktorem jsou automobily a sedavý způsob života. Lidé méně chodí, mají málo přirozeného pohybu. Čím více se sedí, tím více má člověk zatuhlé zádové svaly a naopak břišní jsou ochablé. Další příčinou je psychický stres. Žijeme v době, kdy jsou na nás kladeny velké nároky, stres se tak přenáší i do páteře. Říká se tomu psychosomatizace. Devadesát procent problémů bolestí zad přináší výše uvedené příčiny.“

* Kolik času byste denně doporučil prochodit?

„Minimálně pět tisíc kroků. Ideální by bylo deset tisíc. Pokud by to bylo převedeno časově, tak denně dvacetiminutová až hodinová procházka. Lidé by měli využít každou příležitost, jak se projít.“

* Doporučujete lidem, aby chodili. Jdete jim příkladem?

(úsměv) „Snažím se. Někdy je to náročné, protože jsem časově docela hodně vytížen. Jezdím přednášet do Brna, mám i úvazek na Fakultě zdravotních věd Univerzity Palackého v Olomouci. Pracuji tak denně dvanáct hodin. Každý den mám dvě práce. Víkendy a úterky mám ale vyhrazeny na sport. Chodím kondičně boxovat. Přes léto jezdím na kole, v zimě lyžuji. Hodně se nachodím ale i v nemocnici. Během konzilia jsem si vzal krokoměr a zjistil, že nachodím právě okolo deseti tisíc kroků. Pohyb patří k životu, když to vyjde, sportuji.“

* Kolik denně projde vaším centrem pacientů?

„Máme zde patnáct pracovišť. Spočítali jsme, že se nám za hodinu vystřídá okolo stovky pacientů. Denně se tak jedná o pět až šest set pacientů. Na lůžkovém oddělení je to pak okolo šedesáti pacientů za měsíc.“

* Vaše pracoviště prošlo výraznou rekonstrukcí, je už podle vašich představ?

„Máme ještě velké plány. Rádi bychom pacientům nabídli možnost léčby pomocí co nejvíce robotických přístrojů. Snad se nám do budoucna podaří zakoupit různé roboty na rehabilitaci chůze, držení těla. Přístroje na zmírnění bolesti. To vše máme v plánu v horizontu nejbližších tří let. Chceme také rozšířit lůžkovou část, protože už v tuto chvíli je kapacita naplněná. Požadavky na rehabilitaci jsou přitom stále vyšší.“

* Z vaší řeči vyznívá, že vám osud Centra leží hodně na srdci...

(úsměv) „Já jsem rád, že naše oddělení funguje perfektně jako zdravotnické zařízení. Věnuji se i výzkumné práci, přičemž naše pracoviště není výzkumné. Do budoucna bych chtěl zintenzivnit spolupráci s Lékařskou fakultou a fakultou zdravotních věd Univerzity Palackého v Olomouci, protože to je výzkumné pracoviště. Dovedu si představit, že praktická výuka a částečně i výzkum by mohly probíhat zde v Prostějově.“

* Je vůbec něco, co vám v Prostějově chybí?

„Samozřejmě, pracoviště není ještě stále plně dovybaveno. To je ale otázka času a peněz. Budeme se muset rozšířit i personálně, jak jsem zmínil, na rehabilitaci jsou kladeny stále vyšší nároky. Lidí, co potřebují tuto pomoc, přibývá. Máme velké plány například na dětskou rehabilitaci. Chybí nám třeba psycholog. Jako primář jsem spokojený s tím, že mám velmi dobře fungující tým.“

* Máte i nějaký sen, jenž je vzhledem k financím nereálný?

„Existuje speciální robot, jenž zajišťuje chůzi. Původně je používali v armádě, v současnosti se už vyrábí i pro pacienty. Jeden přístroj ale stojí čtyři miliony korun... V tuto chvíli by ho musela zaplatit nějaká nadace nebo bychom museli získat dotaci. Určitě by nám to ale pomohlo v léčbě pacientů, kteří jsou ochrnutí a mají poruchy chůze.“

MUDr. Petr Konečný, Ph.D., MBA

* narodil se 27. června 1972 v Olomouci
* ženatý, manželka Kateřina, syn Jan (18)
* vzdělání: 1990-1996 Lékařská fakulta Univerzity Palackého Olomouc, 2004-2011 Postgraduální doktorandské studium na LF UP Olomouc, obor neurologie, 2012-2013 manažerské studium CEMI
* odborná praxe: 1996-1998 Rehabilitační oddělení FN Olomouc - sekundární lékař, 1998-200 Neurologická klinika FN a LF UP Olomouc – sekundární lékař, 2000-2010 Klinika rehabilitačního a tělovýchovného lékařství FN a LF UP Olomouc - sekundární lékař, 2011-2012 Oddělení rehabilitace NMB Brno – vedoucí lékař (primář), 2012 - dosud Centrum léčebné Rehabilitace nemocnice Prostějov, SMN a.s. - vedoucí lékař (primář)
* zahraniční stáže: Rehabilitační oddělení v robotické laboratoři Univerzitní Nemocnice Footshill, Calgary (Kanada), vědecko-výzkumná stáž léčba a rehabilitace spasticky, Moskva (Rusko)
zajímavost: ve volných chvílích se věnuje kondičnímu boxu, lyžování a cyklistice