Novotný: „Postupu bychom se nebránili!“

Až do začátku října kráčel němčický fotbalový soubor také I.B třídou Olomouckého KFS bez zaváhání a dokonale si přenesl jarní formu z okresního přeboru, teprve pak přišla první z celkem dvou podzimních ztrát.

Krajský nováček nestačil na Dub a prohrál u něj 0:2, i proto je pouze vinou horšího skóre druhý právě za tímto souborem. Kouč Radovan Novotný (na snímku) tak může být velice spokojen, že se i po posunu o další patro výš daří patřit mezi nejlepší. Současně tak vcelku logicky pokukuje po ještě výraznějším úspěchu...

* Jak se vám kouká z průběžného druhého místa tabulky?
„Už v létě jsem říkal, že postup do I.B třídy po osmi letech je super a pokud budeme ve středu tabulky, tak budu strašně šťastný a rád, protože Němčice si zaslouží hrát I.B třídu, ne-li I.A třídu. Druhé místo o skóre za Dubem je nad mé očekávání a myslím si, že i nad představy výboru a diváků. Doufám, že na něj v jarních odvetách navážeme, euforie i chuť pracovat tu stále bude. V posledních kolech se nám sice tolik nedařilo a opustilo nás štěstíčko, ale je to krásné, je to nádherné, přichází ovoce. Pracovali jsme na něm delší dobu, už od dorostu.“
* V čem tkví nynější úspěchy němčické kopané?
„Základem je, že kluci chtějí trénovat. Když jsem přebíral dorost v okrese a přišel do šatny, tak jsem klukům říkal, že jsem náročný trenér. Když se nebude trénovat, tak se nebude ani hrát, a přijde kritika, kterou jsem kdysi sklízel. Chtěl jsem tomu předejít a kluci řekli, že do toho jdou. Už tehdy jsme trénovali dvakrát třikrát týdně, následně jsme postoupili do kraje a začali jsme hrát přípravy i proti mužům. Tady jsme položili základ, současný kolektiv vzešel právě z tehdejšího dorostu.“
* Pak jste po mládeži převzal i samotné „áčko“ a euforie trvá.
„Muži spadli do trojky a přišel radikální řez! Řada lidí mi dodnes nemůže zapomenout, že jsem některé starší hráče odstavil... Ale zase se vytvořil kolektiv, který chtěl pracovat a měl chuť. Kluci předváděli, že fyzicky jsou na tom velice dobře, i když technicky to někdy bylo slabší. Kdyby nepracovali, tak bychom nebyli tam, kde jsme. Postoupilo se do ´dvojky´, načež kluci se stále učí a vyrovnávají se s mužským fotbalem, navíc respektují mě jako trenéra. Opakuji, jestliže se pracuje, přináší to ovoce, pokud kluci přestanou vše respektovat, okamžitě půjde výkon dolů, čehož se nechci účastnit. Kluci vědí moc dobře, že pokud přestanou trénovat, okamžitě v Němčicích končím s fotbalem! Trenér může být, jaký chce, když se ale hráči nepodřídí a nebudou chtít pracovat, tak výsledky nikdy nebudou. Dělají mančaft i mě jako trenéra.“
* Takže doposud vše klape, jak má?
„Hodně nám pomohlo spojení s Tvorovicemi, kde jsme založili ‚béčko'. A vytvořil se tu opravdu dost dobrý kolektiv. Základem je kapitán, který všechno stmeluje, je osobností mančaftu a mou pravou rukou. A díky tomu všemu jsou i výsledky. Jsem strašně šťastný, kde jsme, a nadále bych si přál, aby to tady v Němčicích takto pokračovalo, kluky to bavilo, makali a třeba jsme ještě šli i o příčku nahoru. Naše starostka i s panem místostarostou si to zaslouží, bojovali na městě za podporu pro fotbalový klub, také tímto jim to chceme vrátit.“
* A chtějí zatím pracovat?
„U jednoho, dvou, tří bych čekal malinko větší aktivitu, ale celkově ano, mají chuť a vědí moc dobře, že v momentě, kdy nebudou chodit, tak okamžitě končím. V minulosti jsem se zařekl, že už v Němčicích nikdy nebudu trénovat ani hrát, ale kluci mě přemluvili a přišlo toto krásné období. Nechci ale prožívat co kdysi, to bylo hrozné. Nemá cenu držet něco na sílu a přemlouvat hráče, je lepší utnout to, spadnout a pracovat jen s mládeží. Buď si před sezónou řekněme, že chceme hrát a postoupit, nebo ne a peníze dejme raději do mládeže, kde je z toho daleko větší radost.
*Kdyby se naskytla možnost postoupit, jak byste zareagovali?
„Já jsem v tomto trošku opatrnější, protože si uvědomuju, co všechno musí vyjít k tomu, abychom do I.A třídy postoupili. Samozřejmě bychom chtěli a nebránili se! Měli bychom hrát v okolí nejvyšší soutěž, protože jsme největším městem dokola kolem. Ale čeká nás strašně dlouhá, trnitá a komplikovaná cesta. Záleží, jaká bude zimní příprava, jak k tomu budou hráči přistupovat, jak se nám vydaří hned první kolo, jestli se chytneme, nebo ne, jestli hráči budou zdraví a budou mít formu, jak na tom budou naši soupeři a tak dále. (úsměv) Byl bych strašně šťastný, kdyby se něco takového podařilo, už kvůli těm klukům, trénujeme třikrát týdně. Ale pohybujeme se na strašně tenkém ledě a frajerské vzdušné zámky nechci tvořit. Vše ale bude na hráčích, jak budou chtít.“
* Jak jste si užíval regionální souboje?
„Nebudu zastírat, že s Vrchoslavicemi to bývá hodně vyhecované derby. Tak osmdesát procent fanoušků na nás plivalo a pomlouvalo nás, že jsme ti nejposlednější. Tento zápas pro nás byl hodně důležitý, abychom jim zavřeli pusu, nikdo si dodnes neuvědomuje, že nakoupit odněkud hráče a hrát s nimi určitou třídu je pěkné, ale tady hrají naši kluci vypiplaní od dorostu. Byl jsem hodně šťastný, že jsme vyhráli a ukázali sílu mančaftu. Dokázali jsme výsledek otočit z 0:2 na 4:2. S Pivínem jsme měli trochu strach, co budou dělat diváci i hráči, a posílili jsme i pořadatelskou službu, ale naštěstí to bylo v mezích normy. U nich po vás málem házejí sklenice a dostat se ze hřiště nahoru je někdy náročné, tam se hraje hodně špatně a čeká nás to na jaře. V Klenovicích jsem si jako hráč něco prožil, bylo to opět derby, ale už ne tak vyhrocené. Zvládli jsme ho a vyhráli tam.“
* Jakou podobu bude mít příprava na zbytek ročníku?
„Říkal jsem klukům, že takovou zimní přípravu za tři čtyři roky ještě nezažili, budeme trénovat trochu jinak. Začali jsme už šestého ledna a celý měsíc bude hrubá příprava, v únoru půjdeme do rychlostní vytrvalosti a na řadu přijde i nějaké posilování, v březnu bychom chtěli odjet na soustředění a postupně zařazovat i balon a techniku, týden před mistrákem bychom měli odehrát v Němčicích přípravné utkání.“
* Lze očekávat nějaké hráčské změny?
„Momentálně nevíme. Určité věci se rýsují, ale nechci předjímat. Kádr tak zůstane víceméně stejný, chceme jít cestou vlastních hráčů. Mám vytipované jen dva kluky, kteří jsou bezproblémoví, zapadnou do systému a jsou kamarádi se stávajícími členy. Nechci kupovat nějaké posily a platit jim cesťáky i další peníze, takže pokud to s vlastníma kluky nepůjde, raději hrajme třetí třídu. Výrazně posilovat a shánět hráče po regionu tedy nebudeme. Buď na špici máme a budeme ji hrát, nebo raději hrajme níž. Naším cílem a krédem je vychovat si v mládeži kluky pro ´A´-tým.“