Nina Herelová: „Nemoci s holkama nějak přepereme!“

Slovenská blokařka VK si přeje pokračování vítězné jízdy v českých soutěžích a postup v evropském poháru CEV Cup. Mezi svátky prodělala nemoc a sotva se jakž takž vyléčila, hned se musela vyrovnat s další nepříjemností. Přátelský mač v Olomouci provázela extrémně nízká teplota. A všechny přítomné volejbalistky včetně Agelky Niny Herelové musely komplikované podmínky nějak přebojovat. Slovenské blokařky VK Prostějov se Večerník bezprostředně po skončení remízového duelu zeptal, jaké to bylo.

Můžete popsat dojmy ze střetnutí ve třinácti stupních Celsia?

„Nejtěžší bylo začít. Když člověk přijde do haly a zjistí, jaká je zima, tak se nejdřív trochu lekne, že by v tom měl hrát. Potom jsme se rozhýbaly, rozehrály a postupně zahřály, tudíž to docela šlo. Ale výkon samozřejmě nebyl optimální. Chlad má na tělo vliv, hůř se skáče i časují údery do míče. Tenhle handicap byl určitě znát.“

Měla jste to ještě nepříjemnější naskočením do utkání z lavičky až v jeho průběhu?

„Když trenér před zápasem řekl, že budu hrát až od druhého setu, tak jsem přemýšlela, že se půjdu na tu první sadu ohřát do šatny. (smích) Ale pak jsem se nějak rozskákala, hlavní bylo zůstávat pořád v pohybu. Pokud zrovna hrajete, máte kontakt s balónem, zahřejete se líp. Mimo hřiště na lavičce se každý musí hýbat sám.“

Měl takový přátelák nějaký přínos?

„Navzdory podmínkám rozhodně ano. Konečně jsme si po delší době zahrály utkání šest na šest, což se poslední dobou na trénincích moc nedařilo kvůli nemocem. Zápas proti kvalitnímu soupeři nám tak určitě prospěl a třeba i posílil naši psychickou odolnost, bojovnost.“ (s úsměvem)

Co vaše vlastní nemoc? Jak dlouho jste se z ní dostávala?

„Pořád ještě nejsem úplně v pořádku, stále na sobě cítím dozvuky té choroby. Po Vánocích jsem se do Prostějova vrátila s tím, že mezi svátky budu normálně trénovat. Jenže hned první den jsem se necítila dobře, v noci mě pak přepadla zimnice, dostala jsem horečky a zbytek týdne proležela. Do přípravy jsem se zapojila po Novém roce od 2. ledna, uplynulý týden jsem zvládla celý. Vím, že i některé další spoluhráčky měly podobné zdravotní potíže, nějak s holkama ty nemoci přepereme.“

Nemůže vás chlad v olomoucké hale znovu nakřápnout?

„Snad ne. Všechny jsme se pořádně oblékly nejvíc, jak to šlo, na lavičce byly pro zahřátí rukavice a dokonce i zimní bunda. (směje se) Já jsem si vzala do termosky teplý čaj, jinak se dopuju vitamíny a snažím se na sebe dbát. Za ty roky ve vrcholovém volejbalu jsme už zvyklé lehčí nemoci překonávat, bojovat s nimi.“

Je tu nový rok 2017. Dala jste si do něj nějaké předsevzetí?

„Každý rok si dávám jedno předsevzetí, že si přestanu hryzat nehty. A bohužel jej nikdy nedodržím. (zase smích) Třeba to tentokrát konečně vyjde, byť už asi od čtrnácti let se mi to stále nedaří.“

Co po volejbalové stránce? Jak vidíte dosavadní průběh sezóny i její zbytek?

„Vzhledem k problémům, s nimiž jsme se hlavně v úvodu sezóny potýkaly, se nám povedlo české soutěže zatím zvládnout dobře. V extralize jsme všechno vyhrály a neztratily ani bod, v poháru hladce postoupily do semifinále. Pochopitelně je škoda vyřazení v kvalifikaci Champions League, kde nějaká šance na průnik do základní skupiny rozhodně byla. Co dál? Věřím, že v národních soutěžích budeme pokračovat stejně úspěšně dál a třeba stejně jako loni neprohrajeme až do konce žádné utkání. V evropském CEV Cupu narazíme velmi pravděpodobně na Stuttgart, což je velice silný soupeř z německé bundesligy, kterého už jsme jednou přípravně potkaly. Pokud však napneme všechny síly a odvedeme špičkové výkony, určitě je zdolatelný.“