V letním přestupovém období přivítali příznivci kralovéhradeckého fotbalu ve svém klubu novou tvář z prostějovského regionu. Do kádru prvoligového nováčka se zařadil Libor Žondra, sedmadvacetiletý rodák z Pivína a vysoký útočník, který neustále hýří optimismem a své okolí tím doslova nabíjí.

„Nemám rád blbou náladu. Jak říká klasik, snažím se o pozitivní pohled na svět, i když se zrovna dvakrát nedaří,“ usmívá se Libor Žondra, který začal s velkým fotbalem v olomouckém 1.HFK, kde také slavil postup do druhé nejvyšší soutěže. Cenné zkušenosti sbíral i na hostování v druholigovém Hlučíně, ale hlavně v týmu Znojma, odkud do Hradce Králové zamířil. Pozorní fotbaloví fanoušci jistě vědí, že důrazný bijec se pod lízátky de facto objevil již podruhé. Poprvé si ho totiž do mužstva pozval na zkoušku už v lednu roku 2013 kouč Jiří Plíšek. „Bohužel jsem přišel do zimní přípravy s bolavou achilovkou, takže jsem toho moc neodtrénoval a záhy po příchodu jsem zase odešel,“ vzpomíná dnes již plnohodnotný „Votrok“. Jeho jméno nedávno resonovalo celým fotbalovým národem, když měl být v samém závěru šlágru se Spartou Prahou faulován slavným Lafatou... Penalta, z níž mohl Hradec Králové vyrovnat, se ale nepískala. A poslední ligové utkání Východočeši nesehráli v Jablonci kvůli nezpůsobilému terénu, čímž tak nastala příležitost požádat po roce jednoho ze tří odchovanců regionálního fotbalu v nejvyšší soutěži o rozovor.

V samém závěru podzimní části vás trápilo zranění, díky čemuž jste musel vynechat zrovna vítězný zápas v Teplicích...

„Najednou mě v přípravě píchlo v koleni a na zápas jsem se nemohl stoprocentně připravit. Zřejmě meniskus. Dostal jsem injekci, která zázračně zabrala, ale hned po posledním podzimním utkání jsem zamířil na artroskopii.“

V černobílém dresu jsi doposud nastoupil k jedenácti zápasům, což není na nováčka zrovna málo...

„Je to velká paráda, i když si v lize zatím tak trochu zvykám. S vytížením jsem však spokojený.“

Bohužel jste se zatím střelecky neprosadil. Kde je zakopaný pes?

„Nevím, ale šance skórovat jsem měl... Dřív jsem je proměňoval, ale nyní se mi v tomto ohledu nějak nedaří. Doufám, že toto období již skončí a góly zase začnu dávat.“

Je hodně psychicky náročné nastupovat do zápasu s vědomím: Tak teď musím!

„Trošku nepříjemné to je, ale to tak v životě někdy je. Někdy je období horší, někdy lepší. To horší je třeba rychle překonat.“

Co pro vás vůbec znamená fotbal?

„Baví mě, hraju ho odmalička. Nic jiného jsem od dětství prakticky nedělal, pořád jsme byli venku na plácku. Nebyly mobily, takže jsme trávili po škole a o prázdninách většinu času na hřišti.“

Byl jste od samých začátků útočník?

„Za žáky jsem nastupoval na stoperu nebo v záloze. V sedmnácti letech jsem docela narostl, tak mě dávali na hrot. Tam se mi dařilo, takže jsem na něm zůstal.“

Vy jste v mládeži hrál jen okres v Pivíně. To o vás nikdo neprojevil zájem?

(smích) „Já jsem zamlada ještě tak dobrý nebyl. Neměl jsem vůbec své současné fyzické dispozice, vyrostl jsem takhle až po šestnáctém roku. Do té doby jsem byl pouze průměrný hráč pivínského týmu. Obrat nastal až okolo osmnáctého roku, kdy jsem se dostal do áčka.“

A vy jste začal v mužích hned sázet góly...

„On za to může pan Svozil! Vytáhl mě na hrot, dával jsem nějaké góly a už tehdy mi řekl, že by ze mě něco mohlo být. (úsměv) Pak si mě všimli v Určicích, na půlročním hostování jsem dal šest gólů a už se o mně trochu vědělo...“

Jste svým způsobem výjimka. Neprošel jste žádným sportovně výchovným systémem a přesto to dotáhl až do první ligy!

„Možná je to rarita... (úsměv) Moc takových hráčů neznám. Alespoň je vidět, že i kluk z dědiny, který hrál jen krajský přebor, se může dostat až do profesionální soutěže.“

Kdy ve vás uzrálo rozhodnutí, že se budete živit fotbalem?

„Jako malý jsem si to takhle nikdy neříkal. Možná v Holici ve druhé lize, tam to začínalo být vážné a tak mi někdy vyvstalo na mysli, že bych se mohl fotbalem živit. To mně však bylo již třiadvacet let.“

A kdyby toto rozhodnutí nepřišlo, kde bychom vás dnes mohli vídat?

„Asi v práci... (směje se) Možná někde ve strojírenství, protože mám vystudovanou právě ´strojárnu´.“

Pocházíte z Hané a oblast okolo Prostějova je stejně „rovná“ jako tady v Hradci Králové, takže to pro vás z tohoto pohledu asi moc velká změna nebyla...

„To je pravda, tady v Hradci je stejná rovina, jako je tomu u nás doma, takže se nikde do kopců nenadřu. Hradec Králové je vysokoškolské město s mnoha pěknými památkami, takže ho teprve poznávám. Líbí se mi náměstí, centrum města je podobné tomu olomouckému.“

Už jste si našel v novém městě to „svoje“ místo?

„To svoje máme s kluky v Hradecké kavárně, kam chodíme mezi tréninky a slečna se tam o nás dobře stará. Tam nacházíme svůj klid.“

Vy nám vyloženě nahráváte na otázky. Zmiňujete slečnu z kavárny, ale co vaše slečna. Jste na východě Čech s přítelkyní?

(rozesměje se) „Jsem v Hradci sám. Nyní jsem totiž takzvaně ´singl´, ale ta pravá určitě na mě někde čeká...“

Jak se vůbec nejlépe odreagujete od fotbalu?

„Mám hodně kamarádů, takže neustále něco vymýšlíme a trávíme pohromadě docela hodně volného času. Dál mně pomáhá práce u nás doma na zahradě...“

Nedávno jste se zúčastnil tréninku se starším dorostem. Z jakého důvodu?

„Jsem patronem tohoto týmu. Byl jsem tam nyní poprvé a musím se přiznat, že mě to s mladými kluky bavilo a trenéři byli také fajn. Zahráli jsme si fotbal, šli do střelby a celkově mě to bavilo.  Jak mi to zdraví dovolí, půjdu ještě znovu a těším se.“

Sledujete svoje tréninkové parťáky? Všechny dorostenecké týmy FC Hradec Králové jsou v popředí svých tabulek...

„Sleduju, sleduji výsledky i to poslední derby s Pardubicemi, kde kluci vyhráli. Takže super.“

Kdo se vám nejvíce fotbalově zamlouval?

„Pár kluků jsem si tam všiml, ale zatím neznám jejich jména, takže si nic nebudu vymýšlet. Ale od tréninkového pohledu se tým skládá z velmi šikovných fotbalistů, to je fakt.“

Jak složitá je cesta až na samý prvoligový vrchol a co byste proto mladým fotbalistům poradil?

„Je faktem, že právě v tomto věku se rozhoduje, kam povedou jejich fotbalové kroky. Fotbal je musí bavit, musí bezmezně dodržovat životosprávu, pořádně trénovat, věřit trenérovi a plnit své povinnosti. Pak mají šanci, aby se prosadili v profesionálním fotbalu. Ale těch věcí je samozřejmě daleko víc.“

Zmínil jste životosprávu. Na čem si nejvíce pochutnáte a kdo je ve vašem okolí nejlepší kuchař?

(přemýšlí) „Nejsem velký jedlík, ale na druhou stranu si ani nevybírám. Nejlepší kuchař je zcela jistě moje mamka. Volá, když jedu domů, a zajímá se, co má koupit či navařit. Snažím se ale vyhýbat sladkému, ale na druhou stranu sním všechno maso.“

Dal by jste se pozvat  třeba na meníčko od Zdeňka Pohlreicha?

„Pan Pohlreich musí být fantastický kuchař, jeho pořady občas sleduji, určitě bych se pozvat dal. To musí být oáza všech chutí...“

Máte rád nějakou krajovou specialitu?

„Teď mě nic zvláštního nenapadá, tuším, že vaříme klasickou českou kuchyni.“

Se svojí mohutnou postavou si musíte zřejmě vybírat i automobil. Který vám vyhovuje?

„Tak to je pravda, že si musím vybírat větší vozy. Nyní jezdím s VW Passat a na jaře si budu pořizovat nový vůz buď stejnou značku, nebo Škoda Superb, aby si mohl i někdo další vlézt za mě.“ (směje se)

Jaké je vaše vysněné auto?

Tak to je složitá otázka. Ale vzhledem ke stavu českých silnic zřejmě nějaké SUV. Třeba koupím od Chlebase (spoluhráč Chleboun) jeho Tuarega, to by mně stačilo.“ (úsměv)

Pojďme zpět k fotbalu, přesněji k vašemu poslednímu odehranému utkání proti Spartě. Jak jste jej zpětně viděl?

„Naskočil jsem zhruba v sedmdesáté druhé minutě. Šli jsme na hřiště s Pázlíkem (Pázler) s tím, že chceme vstřelit branku a vyrovnat. Bohužel to se nám nepodařilo a ani jsme se do hry moc nedostali. Byla tam nějaká standardka a centr. Oni toho skutečně víc proleželi, než odehráli...“

Byl pro tebe duel s kandidátem na titul něčím speciálním, nebo jsi ho bral jako běžný ligový zápas?

„Proti Spartě jsem do té doby ještě neměl možnost nastoupit, byla to premiéra, takže jsem tento zápas prožíval o něco málo víc. Je to náš historicky nejúspěšnější tým, takže jsem se na zápas těšil.“

Kdybyste měl možnost vybrat si některého ze sparťanských protihráčů do týmu, kdo by to byl?

„Určitě bych bral Bořka Dočkala, ten má velkou kvalitu a pomohl by nám. Myslím si, že je to nejlepší hráč ligy a mohli jsme být rádi, že proti nám nenastoupil.“ (směje se)

V zápase jste svedl na tu chvíli nesčetně soubojů, ale vždy se ozvala píšťalka a rozehrávalo se proti vašemu týmu...

„Do soubojů jsem chodil tvrdě, tak jako vždycky, oni vždy nějak spadli. Rozhodčí jim to pískal.“

Při souboji ve vápně už v nastavené době hry mezi vámi a Lafatou však píšťalka zůstala němá. Jak jste ten souboj viděl ty?

„Natahoval jsem se po balonu a Lafata mě držel. Asi jsem míč stejně mít nemohl, ale na písknutí to určitě bylo...“

Takže z dobře odpracovaného utkání převládá určitě zklamání.

„Zklamání to určitě je. Herně jsme na tom byli dobře. Škoda jen toho brzy inkasovaného gólu. Ono těch prvních patnáct minut bylo z naší strany hodně ustrašených, bohužel. Pak jsme celý zápas byli lepší a je jen škoda, že se nám nepodařilo vstřelit druhou branku. Navíc já jsem nafasoval čtvrtou žlutou kartu, takže příště si musím odpočinout. Přesto už se moc těším na jarní část. Věřím, že se s Hradcem Králové udržíme ve středu tabulky a v pohodě se zachráníme.“

Asi každý fotbalista touží po zahraničním angažmá. Kdybyste si mohl vy vybrat, která destinace by vám seděla?

„Asi Polsko. Co jsem viděl, je tam hodně soubojů a to je přesně něco pro mě.“ (úsměv)

Vy jste silový typ, ale jaký fotbal se vám líbí na pohled?

„Fandím Arsenalu. Pokud bych měl jmenovat hráče, tak jednoznačně nejlepším na světě je z mého pohledu Zlatan Ibrahimovič.“

---

LIBOR ŽONDRA

* narodil se 22. června 1989 v Pivíně

* fotbalový útočník FC Hradec Králové

* výška: 195 cm, váha: 90 kg

* odchovanec pivínského fotbalu, odkud vyrazil za kariérou „až“ v jedenadvaceti letech, kdy se přes Určice a Hranice na Moravě prosadil v 1.HFK Olomouc (2008-2014). Prošel také půlročním hostováním v Hlučíně, velmi úspěšné bylo jeho dvouleté angažmá (2014-2016) ve druholigovém Znojmě, odkud letos v létě přestoupil do Hradce Králové, prvoligového nováčka  

* typický hrotový útočníkem, vyznačuje se hlavně svým silovým pojetím, na nějž má také ideální parametry

* úspěchy: jedenáct startů v první lize 2016/2017, zatím žádná branka. Ve druhé nejvyšší soutěži nastoupil k 89 zápasům, v nichž vstřelil 26 branek. S 1.HFK Olomouc slavil v roce 2011-2012 postup do druhé ligy, v níž tým skončil na třetím místě 

zajímavost: kdyby se neživil fotbalem, pracoval by ve strojírenství