„TO CO PROŽÍVÁME, JE STRAŠNĚ VZÁCNÉ“

Největší hudební událostí letošního roku na Prostějovsku byl bezesporu předvánoční koncert jedné z nejoblíbenějších formací české scény posledních let, skupiny Kryštof. Vítězové ankety Český slavík z roku 2013, kteří se museli letos spokojit s „bramborovým“ umístěním, zavítali do Společenského domu právě v den, kdy v kalendářích zářilo jméno Mikuláš, tedy v úterý 6. prosince. A během jednoho ze zastavení na koncertním turné SRDCEBEAT CLUB TOUR předvedli Prostějovanům jako vždy úžasnou show plnou konfet, efektů a projekcí. Pár desítek minut před prvními tóny se Večerníku podařilo získat exkluzivní rozhovor s frontmanem kapely a miláčkem žen Richardem Krajčem. Co na sebe prozradil?

Jak se máte?

„Dobře... (úsměv) Jen mám před Vánoci nějak málo času na všechno, co bych chtěl stihnout...“

Jak přicházející svátky nejraději prožíváte?

„Mám je moc rád. Vánoce velmi prožívám hlavně kvůli dětem samozřejmě. Když už má člověk pocit, že je to prostě jen takový svátek plný shonu, tak potom přijdou děti a všechno se otočí. Prožívám tedy Vánoce hodně intenzivně a moc se na ně každý rok těším.“

Při mikulášském koncertu se nabízí otázka, jak jste prožíval jako dítě Mikuláše vy? Bál jste se čertů?

„Také na Mikuláše jsem se vždycky moc těšil. (úsměv) Maminka měla totiž ve skříni skvělou masku, kterou v ten pravý čas vytáhla, a my jsme jí několik let hltali, že je ten Mikuláš. Teď jsem tu štafetu vlastně přebral po ní a včera jsem dělal doma Mikuláše já. Zrovna jsem byl telefonovat s babičkou a mezitím jako přišel Mikuláš. Tak jsem potom byl podroben velkému vyprávění, co se jako vůbec  dělo. Já tedy na Mikuláše vzpomínám jen v dobrém. Čerti k nám nikdy nechodili, když jsme byli malí, asi jsme byli hodní.“ (smích)

Pojďme k muzice. Musím se vás zeptat na zkušenosti s prostějovským „Kaskem“, kde jste letos už potřetí. Vzpomenete si na ty předcházející zážitky?

„Jistě, mám dobrou paměť. (úsměv) Poprvé jsme zde hráli asi před čtrnácti lety, tenkrát přišlo okolo tří stovek lidí, což na kapacitu toho sálu není moc. Ale když si vezmete, že je to tři sta lidí, tak je to vlastně fajn. Třeba přijde ještě období, kdy budeme za tři stovky lidí rádi. Ve výsledku je vždycky stejně nejdůležitější, jaký ten koncert je. My rádi střídáme velké prostory s malými. Chystáme se zase například na divadelní šňůru, kde s diváky zažijeme bližší kontakt. Nemusí přijít tisíce lidí, aby byl koncert zážitkem. Před dvěma lety, když jsme zde hráli naposledy, už to ale bylo úplně jinak...“

Před těmi dvěma lety jste v rozhovoru pro Večerník řekl, že byste se rádi dostali na fotbalové stadiony. To si splníte příští rok, kdy chystáte koncert k pětadvacátému výročí kapely na pražském Strahově. Jaký je to pocit, když už je k dnešnímu dni prodáno třicet tisíc vstupenek?

„Už víme, že tam nebudeme sami... (smích) Věřím, že mluvím za celou kapelu, když řeknu, že je to opravdu splněný sen. Doufám, že to bude pro všechny hezký zážitek. Nedovedu si ale představit, že bychom už pořád hráli na takových místech. Jak už jsem říkal, někdy je totiž hezké být lidem na dotek. Když jsme jeli na jaře halové turné po zimních stadionech, kam přišlo dvanáct až sedmnáct tisíc lidí, museli jsme o celé scéně a produkci přemýšlet úplně jinak, než když přijedeme do kulturáku, kam přijdou dva tisíce lidí. I na Strahově se tak pokusíme vytvořit fanouškům dojem, jako by nás měli v obýváku. (úsměv) Snad se nám podaří, aby to bylo veliké, ale intimní. Vybrali jsme si vlastně největší fotbalový stánek, který u nás v republice je. Koncert bratrů Nedvědových z roku 1996, na který přišlo sedmdesát tisíc návštěvníků, už asi nepřekoná nikdo i vzhledem k tomu, že ten větší strahovský stadion je v dezolátním stavu a není zde možné nic pořádat.“

Když si splníte tento sen, jaká bude další meta?

„To nevím a už mi to zřejmě bude jedno. (úsměv) Nemusí být už nic víc, ale musí to být pěkné."

Takové velké cíle většinou každý kolektiv semknou. Přesto mě napadá otázka, měli jste někdy krizi, kdy jste si řekli, že už nebudete pokračovat?

„Že bychom si vyloženě řekli něco ve smyslu, že už spolu nechceme hrát, tak to jsme nezažili. Měli jsme ale krizi někdy kolem roku 2004 po vydání třetí desky, bylo to takové náročné období. Ty tři desky jsme vydali poměrně rychle po sobě, navíc jsme měli spoustu koncertů a učili jsme se spolu vlastně žít. V našem karavanu jsme strávili snad dva roky z těch tří. Byli jsme pořád spolu. Takže jsme v tom našem vztahu museli doslova zmužnět. A já jsem moc rád, že jsme si tím prošli, protože jsme spolu s touto partičkou už čtyřiadvacet let a je nám pořád líp. To co prožíváme, je strašně vzácné. Ne proto, že se to musí říkat do médií, tak se to říká, ale proto, že to prostě víte. Jak to v kapele funguje, jak je to fajn, když spolu všichni snídáte, večeříte, že spolu prožijete každý den koncertní šňůru i celou dlouhou cestu. Je to taková druhá rodina a zároveň i největší vítězství celé skupiny i nás všech osobně. Znám kapely, které jsou také velké, ale jsou to jen takové subjekty na hraní. A to směřování? Víte, já jsem jim to slíbil, že si zahrajeme třeba pro čtyřicet tisíc lidí, ale pak už to není o tom, že si řekneme, že tedy uděláme koncert, kam přijde ještě o deset víc... Potom už je to o tom, že si to vlastně děláte jen hezké. Víte, že už jste dosáhl, co jste chtěl a teď už chcete jen to, aby to co nejdéle vydrželo. Ale ne ta návštěvnost, ale to dobré a pozitivní co v tom je. Já bych to do toho důchodu s touto skupinou rád vydržel.“ (úsměv)

Váš americký producent Yaron Fuchs říkal, že Kryštof zní na Srdcebeatu jako světová kapela. Stojíte o to, aby vás hráli v zahraničí?

„Vlastně nevím, i když je to samozřejmě lákavé. Yaron dal naši desku několika manažerům v Americe a jeden z nich se nám ozval. Je to člověk se třicetiletou praxí z vydavatelství, manažeroval velká jména a teď má ve stáji i nějaké mladé kapely. Vzkázal, že by nás zkusit dostat do rádií, že si dovede představit naši cílovku pětadvacet let plus. A jestli jsme ochotní dva roky pracovat na tom, aby se to povedlo.“

Museli byste písničky přezpívat do angličtiny?

„Ano.“

Tím by se ale vytratilo to, co je pro Kryštof typické, tedy texty založené na hře s češtinou...

Určitě by se s tím dalo vyhrát a třeba Američny naší poetikou i překvapit. Teď stojíme před rozhodnutím, jestli si tu radost udělat a obětovat tomu dva tři roky.

Kdy se rozhodnete?

„V nejbližších dnech. Ale nemáme žádné ambice. Podobnou nabídku jsme vlastně dostali už před třinácti lety od londýnského EMI, jenomže to jsme sotva prorazili tady a vůbec nás nenapadlo, že bychom mohli jít někam dál.“

Závěrem, kdo vás třeba ze současných mladých interpretů zaujal?

„Těch jmen je řada. Ať je to Voxel, neuvěřitelně talentovaní bratři Balcárkové aka Light & Love, Jelen, Nebe, Lenny, Mirai, Slza, která dělá moderní pop, Sebastian, který vydal zajímavý singl, poppunkeři Donaha a další. Pro českou scénu je to jedině dobře, je to zajímavé, čerstvé, okysličující, je to paráda.“

RICHARD KRAJČO

* narodil se 1. června 1977 v Ostravě

* český divadelní a filmový herec, zpěvák i frontman skupiny Kryštof

* původně se vyučil elektrikářem. Po maturitě studoval na Vysoké škole báňské v Ostravě, studium ale po několika semestrech ukončil a začal se věnovat hudební kariéře, nejdříve jako DJ v klubech

* v Havířově roku 1993 založil hudební skupinu Kryštof

* roku 1996 byl přijat na Janáčkovu konzervatoř na hudebně dramatický obor

* v letech 1998 až 2009 moderoval v České televizi společně s Alešem Juchelkou hudební hitparádu Medúza

* v roce 1999 získal první angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě - roli Hamleta. O rok později získal Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku

* od roku 2003 byl členem Činohry Národního divadla v Praze, kde však v roce 2013 na protest proti způsobu odvolání ředitele první scény Jana Buriana ministrem kultury Jiřím Balvínem skončil

* byl dvakrát ženatý: se zpěvačkou Ivou Frühlingovou a s modelkou Martinou Poulíčkovou

* má syna Richarda a dceru Bereniku

* od roku 2013 je jeho partnerkou režisérka a scénáristka Karin Babinská

Zajímavost: všechny koncerty jeho kapely Kryštof jsou již několik let předem vyprodané. Aktuálně se chystá pokořit hranici 40 000 návštěvníků na megakoncertu na Strahově