„OZNAČENÍ BITKAŘ? NETĚŠÍ MĚ, ALE UŽ TO NEŘEŠÍM“ Známý hokejista NHL a nyní trenér David Kočí

Jako hráč prošel několika slavnými kluby zámořské NHL a stejně jako po návratu do Sparty Praha se největší pozornosti v tuzemsku dočkaly jeho četné rvačky s protihráči. U široké veřejnosti si za to vysloužil zařazení do škatulky bitkař. Tudíž asi málokdo očekával, že se někdejší hokejový obránce David Kočí vydá po skončení aktivní kariéry trenérským směrem. Přesto se zrovna tohle stalo a pětatřicetiletý muž má teď za sebou již několik sezón coby asistent kouče u mládeže v milovaném rudém „S“. Před třemi týdny pak vyslyšel nabídku k „přestupu“ do LHK Jestřábi Prostějov, kde se stal pobočníkem nového lodivoda Pavla Arnošta. Společně pracují na tom, aby současnost a především budoucnost zdejšího „A“-týmu byla co nejkvalitnější.

* Co vás na Hanou vlastně přivedlo?

„Zkontaktoval mě Pavel Arnošt, se kterým se známe tři nebo čtyři roky. Začali jsme se potkávat na Spartě v době, kdy jsem tam ještě hrál a on trénoval juniorku. Postupně jsme se poznali víc, a když po svém nástupu do Prostějova hledal asistenta, rozhodl se oslovit mě.“

* Bylo těžké odejít od rozdělané práce u sparťanských juniorů?

„Úplně jednoduché to nebylo, protože jsem si k tamním klukům vytvořil vztah a na něčem jsme společně pracovali. Teď jsem to musel ze dne na den opustit. Taková rozhodnutí během rozjeté sezóny jsou většinou strašně rychlá a náhlá, jeden den jste někde a druhý den úplně jinde... V létě mezi dvěma ročníky má člověk na podobnou zásadní změnu víc času, může se připravit. Takhle mi Pavel zavolal, zeptal se, jdeš do toho a já odpověděl jo. U mládeže jsem byl už docela dlouho, prostějovská nabídka byla lákavá. S Pavlem máme podobné názory na hokej a rozumíme si. Navíc nikde není psáno, že se do Sparty nevrátím. U Jestřábů mám smlouvu do konce sezóny a dál se uvidí podle toho, jak se bude všechno vyvíjet. Každopádně chci LHK poděkovat za šanci a vedení Sparty za vstřícnost, se kterou mě uvolnilo i s případnou možností se někdy v budoucnu vrátit.“

* V čem vás možnost vést Jestřáby nejvíc oslovila?

„Samozřejmě tím, že jde o mužskou kategorii, a hlavně vysokými ambicemi místního klubu. Majitel se netají touhou pohybovat se ve špičce WSM ligy a jednou třeba i postoupit do extraligy, což se mi líbí. Sice je to hodně odvážný cíl, ale pořád o moc lepší, než se nějak plácat v první lize nebo jen přežívat. Takový přístup je mi sympatický. Hokeji jsem se jako hráč vždycky snažil věnovat na špičkové úrovni, v tomtéž bych rád pokračoval i coby trenér. Mládež na Spartě patří k nejlepším v republice a zde v Prostějově cítím odhodlání řadit se úplně nahoře ve druhé nejvyšší české soutěži dospělých. Snažit se být nejlepší je práce, která má smysl a mně osobně moc baví.“

* Neodrazovala vás nutnost častých přesunů mezi rodnou Prahou a Prostějovem?

„Tohle vůbec nebyla zásadní věc, která by mé rozhodování výrazně ovlivňovala. V životě jsem musel překonávat mnohem větší vzdálenosti než dvě stě padesát kilometrů, což není zase tak daleko a autem to mám sjeté za dvě a čtvrt hodiny. Tím pádem se do Prahy jednou nebo dvakrát týdně dostanu, takže v pohodě. Trochu víc jsem zvažoval fakt, že člověk předem neví přesně, do čeho jde. Ale chci trénovat a dělat se schopnými ambiciózními lidmi, kteří touží něčeho dosáhnout i někam směřovat, proto jsem tady. Hokejový Prostějov na mě přesně takto působí.“

* Jak jste si s prvním koučem Arnoštem rozdělili kompetence?

„Pavel přesně ví, co chce hrát, a jak už jsem řekl, na většinu věcí herních i jinak máme podobné názory. V něčem spolu občas diskutujeme a doplňujeme se, ale vyloženě rozdělené kompetence nemáme. Spíš se snažíme všechno dělat spolu, přičemž hlavní slovo má samozřejmě on.“

* Důležitá je asi v dnešní době především komunikace i směrem k hráčům, ne?

„Jasně, mluvit co nejvíc mezi sebou i s klukama je důležité strašně moc. A snažíme se o to maximálně. Podrobně jim říkáme, co od nich chceme na ledě i mimo něj, často vysvětlujeme herní prvky na poradách u videa, dáváme přesné instrukce a následně na nich makáme během tréninků. Pokud se nám něco nelíbí, znovu vysvětlujeme třeba i individuálně, ale hlavně s pozitivním přístupem a trpělivostí. Je pravdou, že v minulosti byl přístup koučů k hráčům spíš autoritativní, zatímco v současnosti se mnohem víc sází na vzájemnou komunikaci. My se tím řídíme, aby kluci byli maximálně informovaní co, jak a proč. Navíc si ke všemu můžou říct své, například když se jim něco nezdá nebo nevyhovuje, případně mají nejasnosti či pochyby.“

* Vy jste do LHK přišel v průběhu šňůry porážek. Byl takový nástup nepříjemný?

„Nešlo o nic hrozného, vyloženě o krizi bych nemluvil. Majitel chtěl změnit trenérské vedení i styl hry, a když za takové situace přijde prohra v řadě číslo tři, čtyři, pět a tak dále, logicky stoupá nervozita i houstne atmosféra. Co se týká nás konkrétně, odehráli jsme dobrý zápas proti Kladnu, výborně rozjeté to bylo na Slavii, bohužel s nezvládnutým závěrem. A velice slušný hokej se nám i přes porážku podařilo předvést v Jihlavě. Proto jsme při kvalitě soupeřů herně nijak nehořeli, spíš naopak. Chybělo jen víc získaných bodů, větší výsledkové zúročení. Což přišlo proti Třebíči a já věřím, že nás první vítězství nakopne, pomůže nám koučům a hlavně týmu.“ (rozhovor probíhal před programem uplynulého týdne - pozn.red.)

* Jak postupuje práce na novém systému hry?

„Snažíme se postupnými kroky zvládat to, na co by byla ideálně potřeba celá letní příprava. Základní informace jsme klukům předali všechny a teď je potřeba, aby si to sedalo. Ve výše zmíněných utkáních nám vždycky dobře fungoval prvek, na který jsme se v předzápasové přípravě nejvíc zaměřili, zatímco další herní věci pokulhávaly. Takhle bylo jednou výborné založení útoku a horší obrana, podruhé se dařilo v defenzivě a slabší jsme byli směrem dopředu, potřetí jsme měli skvělou finální fázi a špatné bránění. Teď chceme, abychom herně začínali působit stále víc kompaktně ve všech součástech celkového výkonu mužstva.“

* Co říkáte na potenciál stávajícího výběru Jestřábů?

„Už jsem zmínil, že tady jsou dost vysoké cíle. A podle mého názoru jim síla současného mančaftu odpovídá. Konkrétně to znamená skončit po základní části do šestého místa a tím přímo postoupit do play-off, na které je potom hrozně důležité správně načasovat výkonnost i aktuální formu. Není totiž důležité být nahoře ze začátku sezóny, ale na jejím konci a co nejlépe zvládnout rozhodující zápasy ve vyřazovacích bojích. Přesně toho chceme dosáhnout, aby se ten letošní cíl v podobě postupu do semifinále povedlo uskutečnit. Já si myslím, že tohle určitě reálné je.“

* Pokud se vrátíme k vaší hráčské kariéře, tak většině lidí při vyslovení jména David Kočí okamžitě naskočí rovnítko bitkař. Vadí vám to?

„Úplně nadšený z toho nejsem... (úsměv) Slovo bitkař zdaleka neodpovídá roli, kterou jsem hlavně v NHL plnil, tam se používá výraz tough guy neboli tvrdý chlapík. Zatímco tady v Česku jsem byl zjednodušeně hozený do škatulky bitkař, což je samo o sobě takové ošklivé slovo evokující něco vyloženě negativního bez dalších důležitých souvislostí. Kdo tomu aspoň trochu rozumí, ví, o čem mluvím a o co jde. Každopádně nést označení bitkaře není příjemné, na druhou stranu je tohle dávno za mnou a momentálně to už vůbec neřeším.“

* Neproběhly v prostějovské kabině od hráčů nějaké narážky na dané téma nebo přímo otázky, vyptávání?

„Zatím vůbec ne. (smích) Po pravdě jsme řešili úplně jiné záležitosti. Navíc kluci se v hokeji pohybují dlouho i hluboko, takže si myslím, že mě snad vnímají a berou tak, jaký doopravdy jsem. Důležité je především to, co hráčům říkáte a k čemu je trenérsky vedete. Aby to mělo hlavu i patu, nešlo o žádné nesmysly a naopak šlo o věci, které pak skutečně fungujou. O tomhle to všechno je, byť vaše minulost může být jakákoliv. Je spousta špičkových trenérů, kteří hokej hráli na nižší úrovni nebo jej dokonce nehráli vůbec, stejně jako těch, co byli výborní hráči a jsou i super koučové. Trenéřina je specifická v tom, že minulost dobrého hráče vám nezaručuje být úspěšným koučem. Byť k tomu určitě může pomoct. Třeba mně osobně dost pomáhají zkušenosti z kabiny špičkových týmů NHL, kde jsem na vlastní oči sledoval, jak se připravují nejlepší hráči světa. A nakonec mi vlastně pomohla i ta role v uvozovkách bitkaře, protože jsem si nemohl dovolit dělat chyby a tím pádem musel dokonale znát i plnit stanovenou taktiku. Což se mi teď směrem k práci s hráči hodí.“

* Souhlasíte s nezbytností držet se moderních hokejových trendů, neustrnout a neustále se vzdělávat?

„Rozhodně ano, přesně tak. Zvlášť v dnešním, strašně rychle se rozvíjejícím hokeji je takový přístup opravdovou nutností. Vývoj a trend přitom směřují do pořád větší herní rychlosti, nejúspěšnější ve všech soutěžích jsou právě výborně bruslící mužstva. Třeba i bez nějakých super jmen v sestavě. Proto se s Pavlem právě o tohle moderní pojetí v Prostějově snažíme a věříme, že bude s přibývajícím časem stále víc fungovat.“

* Můžete shrnout pocity z vašich dosavadních tří týdnů v novém působišti?

„Zatím jsou veskrze pozitivní. V Prostějově jsem ještě krátce, tudíž se postupně seznamuju s prostředím a snažím se co nejrychleji zapracovávat. Začátky jsou přitom vždy nejtěžší, obzvlášť uprostřed sezóny. Ale vůbec si nestěžuju, naopak díky řadě zápasů během krátké doby se do toho člověk dostane záhy. Podstatné je, že kluci makají, viditelně na sobě chtějí pracovat a v klubu je všechno na profesionální úrovni. Jsem naprosto spokojený i se zázemím mužského áčka, po letní rekonstrukci jsou prostory jeho kabin skutečně krásné. A že zbytek prostějovského zimáku tak moderní zdaleka není? Nemůžou všude stát nové arény. A dokonce bych řekl, že z hlediska divácké atmosféry jsou tyhle starší zimní stadióny dokonce lepší než leckteré moderní... Nezbývá, než abychom hráli kvalitní hokej, na který bude chodit co nejvíc fanoušků, a ti pak vytvoří perfektní kulisu úspěchům, jichž můžeme společně dosáhnout. Kdybychom s Pavlem Arnoštem k něčemu tak hezkému přispěli, udělalo by nám to velkou radost.“