Lucie Nová: „Jsem ráda, že hraju."

V přípravných duelech před sezónou nastupovala vzhledem k absenci některých spoluhráček pořád. V první části soutěžního ročníku se naopak na hřiště nedostala skoro vůbec. Poslední dobou se ale mladá smečařka VK AGEL Lucie Nová objevuje v sestavě prostějovského družstva zase pravidelně a svou šanci solidně využívá. Zvládla i vynucený přesun na univerzál, kde si v týmově nevydařeném souboji s Frýdkem-Místkem nevedla nijak špatně.

* Lucko, jak střetnutí vypadalo z vašeho pohledu?

„Uznávám, že nám to moc nešlo. Proti papírově slabším soupeřům se často hraje mnohem hůř než proti silnějším, což dnes platilo. Nějak míň jsme se koncentrovaly, dělaly moc chyb a balón často lítal, kam neměl. Tohle nás ale nijak neomlouvá, výkon měl být mnohem lepší. Aspoň že od půlky třetího setu jsme se zvedly a závěr už měl vyšší kvalitu.“

* Neměla jste obavy, že třeba i ztratíte sadu?

„Je pravda, že místy jsme v prvních dvou setech prohrávaly o víc bodů. Pořád jsme však byly schopné v rozhodujících okamžicích a hlavně v koncovkách víc zatáhnout, abychom nepříznivý průběh otočily a ty vyrovnané sety dovedly k vítěznému závěru.“

* Zatím je zřejmé, že se vám v letošním ročníku daří o poznání víc venku než doma. Čím to?

„Opravdu to takhle vypadá, na cizích hřištích většinou hrajeme líp a máme tam i lepší výsledky. Důvody ale neznám, nějaká větší nervozita za to podle mě nemůže. Vidím to tak, že na začátku sezóny jsme víc nastupovaly doma v době, kdy nám to herně ještě tolik nešlo. Potom jsme víc než měsíc jezdily pouze ven a tam se dařilo výkony zlepšovat, zatímco teď po dlouhé době ve vlastní hale se nám prostě nevedlo. Věřím, že další zápasy doma už budou mnohem kvalitnější.“

* Vy osobně jste se neplánovaně vrátila ze smeče na účko. Jak se s tím vyrovnáváte?

„Ale jo, jde to. (úsměv) Situace to vyžaduje, když máme obě univerzálky zraněné, a já se za takového stavu věcí snažím pomoct týmu. Což znamená hrát na mém dřívějším postu nejlépe, jak umím.“

* Bylo složité si na změnu opět zvykat?

„Proti Frýdku-Místku už ani ne, spíš to bylo těžší předtím ve Šternberku. Tam jsem musela neplánovaně naskočit z lavičky na konci prvního setu místo Heidy Rodriguez s bolavými zády a než jsem se do toho trochu dostala, byla jsem hlavně v poli chvílemi zmatená. Trochu jsem se na hřišti hledala. Tentokrát už byl čas, abych se na účko dopředu nachystala takticky i psychicky, tím pádem byl můj výkon snad o něco lepší než minule.“

* Nervozita z úvodu vašeho působení v Prostějově už je pryč?

„Ano, tak moc nervózní jako dřív už teď nebývám. Problém jsem měla hlavně se zdejší velkou halou, ale tu mám za těch několik uplynulých měsíců nakoukanou a na hřišti se už cítím dobře.“

* Prospívá vám i pravidelná zápasová zátěž v posledních týdnech?

„Rozhodně jo, to je jasné. Nejlíp mi asi vyšlo pohárové utkání v Přerově, kde jsem poprvé nastoupila v základní sestavě a docela se dařilo jak mně, tak celému týmu. Tamní výkon na smeči mi určitě pomohl a teď se snažím zvládat to nějak slušně i na účku. Musím být ráda vlastně už za to, že hraju mistráky.“