Miroslav Spurný: „ŽÁDNÉ VELKÉ ZMĚNY NECHYSTÁM"

Policisté musí ze všech sil táhnout za jeden provaz. Důležité ovšem je, aby tak činili na opačnou stranu jako ti, kteří porušují zákon. I tak by se dala definovat práce kriminalistů. Miroslav Spurný tohle všechno velmi dobře zná, vždyť u policie slouží již více jak třicet let. „Každý případ je jiný. Člověk se vlastně pořád učí,“ shrnuje své poznatky muž, který se v polovině října stal novým vedoucím Územního odboru Prostějov Policie ČR. Při této příležitosti jej Večerník požádal o rozhovor. Naše otázky se točily jak kolem jeho dávné motivace pro práci policisty, tak problémů, s nimiž se muži v uniformě musejí potýkat či jeho dalších plánů. Zapomenout jsme nemohli ani na dlouholetý koníček Miroslava Spurného, kterým je mapování historie bezpečnostních sborů...   

* U policie působíte už od roku 1982. Proč jste si vybral právě toto povolání?

„Musím přiznat, že jsem o skutečné práci policistů neměl prakticky žádné informace a nastupoval do sboru s vizí jakou má většina současných mladých policistů. Profesi jsem si vybral hlavně proto, abych nebyl vázán na konkrétní monotónní činnost jako kupříkladu v průmyslové výrobě. Také mě k tomu vedla touha po dobrodružství a zhlédnutí krásných starých detektivních filmů například s panem Hrušínským, Marvanem a podobně.“

* Bylo něco, čeho jste chtěl už tehdy dosáhnout?

„Věděl jsem, že to bude práce náročná hlavně na čas. Cíle, kterých jsem chtěl dosáhnout, měly postupnou návaznost. Rozhodně jsem nenastupoval do bezpečnostního sboru s tím, že se chci stát vedoucím územního odboru. (úsměv) Mými prvními cíli bylo naučit se práci policisty a v budoucnu se posunout k šetření složitějších případů.“

* Co vás na běžné policejní práci překvapilo a co jste si při svém nástupu nedokázal ani představit?

„Zcela jistě jsem měl naivní představu o výkonu profese policisty. Moje očekávání se splnila v časové náročnosti. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem ještě dělal okrskáře, když jsme s kolegou počítali odsloužené hodiny a v září jsme měli prakticky splněný fond pracovní doby do konce roku. (úsměv) Asi nejvíce mě překvapilo to množství papírů. Psací stroj byl mým každodenním ´výrobním nástrojem´. Oproti současné době, kdy policisté dokumentují události na PC, to bylo mnohem složitější. Na psacím stroji se u zpracovávaných dokumentů tolerovalo jen velmi malé množství ´překlepů´. V případě, že jich bylo víc, musel jsem začít znovu.“           

* Vzpomínáte na některého z policistů, s nímž jste se osobně setkal, jako na váš vzor?

„Samozřejmě. Rád vzpomínám například na jednoho bývalého vyšetřovatele, od kterého jsem se mnohému naučil. Byl to velmi klidný a vyrovnaný člověk s velkou praxí a hlavně znalostmi v oblasti práva. Vždy dokázal poradit a na nic si nehrál, i když měl mnohem vyšší hodnost než já.“

* Co vás na práci u policie i po těch letech pořád baví?

„Je to především pestrost práce, každý případ je jiný. Člověk se vlastně pořád učí. Baví mě kombinace mezi načerpanými zkušenostmi a novým poznáním.“

* Je něco naopak nejtěžší? A co jejich práci nejvíce komplikuje?

„Práce policisty je prací s lidmi a o lidech. Každý člověk je jiný. Jinak reaguje a jinak se snaží protěžovat sám sebe. U policisty je důležitá empatie a schopnost naslouchat. Někteří lidé nespolupracují a k policii již předem zaujímají odmítavé stanovisko. Vnímají nás jako nepřátele. Přestože mohou disponovat informacemi, které pomohou k objasnění nějaké události...“

* Dá se to odstranit?

„Velmi obtížně. Kdysi dávno mi jeden vysloužilý policista řekl, že když dá někomu pokutu, získává nepřítele na celý život... Během praxe jsem se o jeho tvrzení několikrát přesvědčil. Přesto se o to Policie ČR neustále pokouší a to je dobře. Vztah s občany se snažíme zlepšit větším otevřením veřejnosti. Děje se tak různými projekty, za všechny lze uvést například projekt Community policing, nebo prezentačními a preventivními akcemi. Uvedl jsem příklad, jak občané získávají k policii negativní vztah. Na druhou stranu je jistě také mnoho občanů, kterým policisté svou činností pomohli. Jejich názor je pak formován touto zkušeností a tak naštěstí ne všichni se k policii staví odmítavě.“

* Téma už jste trochu naťukl sám, v řadě oborů lidské činnosti lidé v poslední době upozorňují na neobyčejný nárůst administrativy. Týká se to i Policie ČR?

„Nárůst administrativy bych u policie neviděl nějak dramaticky, možná spíše naopak. Současná výpočetní technika práci policistům usnadňuje. Policisté, kteří nastoupili ke sboru již v době PC, se mnou asi souhlasit nebudou, nicméně mám svoje zkušenosti, o kterých jsem již hovořil. Na standardním psacím stroji se vyplňovalo úplně všechno a mnohé tiskopisy několikrát, protože musely být v originále.“

* Od října jste se stal vedoucím prostějovských policistů. Co to pro vás osobně znamená?

„Jednoznačně více odpovědnosti.“

* Byla to vaše volba, nebo jste byl osloven, abyste tuto funkci přijal?

„Byla to moje volba.“

* Nakolik a v čem má šéf Územního odboru Prostějov možnost ovlivnit směřování celého oddělení?

„Může se aktivně podílet na tvorbě pracovního týmu. Do nadcházejících období se chceme prioritně směřovat především do boje s drogovou a násilnou kriminalitou. Naším cílem je i snižování dopravní nehodovosti, hlavně zbytečných úmrtí na silnicích.“

* Na co byste rád ve své nové funkci navázal?

„Především na svoje zkušenosti, které jsem získal za dobu více než pěti let, kdy jsem na územním odboru v Prostějově působil v pozici zástupce vedoucího. Současně bych rád pokračoval v nastavené velmi dobré spolupráci se zástupci místních samospráv, ostatními složkami IZS i jinými orgány a institucemi.“

* A je naopak něco, co byste rád změnil?

„Pět let se již na vedení územního odboru v Prostějově podílím a v současné době nezamýšlím žádné výrazné změny. Jak se říká, špatný je trenér, který mění sestavu mužstva, když vyhrává.“ (úsměv)

* Co Policie ČR v Prostějově v současné době nejvíce potřebuje?

„Je to především plánovaná rekonstrukce některých budov, aby se zlepšily prostory, ve kterých je přijímána veřejnost, ale i pracovní prostředí mých kolegů.“

* Ve svém volném čase se zabýváte policejní historií. V čem se liší a shoduje práce prvorepublikových četníků a současných policistů?

„Jde o koníček, kterým se zabývám již skoro třicet let. Bezpečnostní praxe je, co se týče šetření případů, hodně podobná tehdejší době. Vždyť většina kriminalistických oborů, jako je daktyloskopie, balistika, mechanoskopie, vznikla v devatenáctém a na počátku dvacátého století. V současné době jsme dál v oblasti vědeckého výzkumu a v technických možnostech. Četnická služba však byla v některých ohledech mnohem těžší, než je služba v dnešní době. Motorizace byla v plenkách, jediným dopravním prostředkem četníka bylo jízdní kolo. Většinou to ovšem byla služba vyloženě pěší. Na druhou stranu v dnešní době, při významné fluktuaci obyvatel, je pro policisty prakticky nemožné mít ve svém okrsku osobní znalost srovnatelnou s prvorepublikovými četníky.“

* Osobně jste zažil v policejní uniformě přelomový rok 1989. Jak jste ho tehdy prožíval?

„Jako každý řadový policista v té době. To, že obušek není argument a změna je nutná, jsme v Olomouci, kde jsem tehdy sloužil, věděli všichni...“

* Když srovnáte práci před a po roce 1989, v čem vidíte hlavní rozdíly?

„V několika z předchozích odpovědí jsem se o některých rozdílech již zmínil. Úžasný je především technický vývoj a jeho aplikace v policejní praxi. Ať už to jsou počítače, radiostanice, mobilní telefony, vozidla, nebo i pestrost a kvalita vybavení stejnokrojovými součástkami.“

* V čem je policejní práce stále stejná?

„V práci s lidmi. Je to týmová, mravenčí práce.“

* Policejní práce fakticky nikdy nekončí. Vždy se najde někdo, kdo bude chtít překročit zákon a získat tím výhodu před ostatními a policisté alespoň od začátku vyšetřování, často mohou tahat za „kratší konec provazu.“ Jak se s tímto faktem nejlépe vypořádat?

„Důležité je, aby to lidé těm, kteří zákon porušují, neusnadňovali nezodpovědným chováním k vlastnímu majetku, což se mnohdy děje. Ať jsou to viditelně odložená zavazadla na sedadlech vozidel, peněženky v nákupních košících, neuzamčená jízdní kola, nezabezpečená rekreační zařízení a podobně. Důležitá je také spolupráce občanů s policisty v oblasti předávání informací, které by mohly vést k odhalení pachatelů.“

* Stává se, že usilovná práce policistů přijde vniveč. Týká se to zejména hospodářské kriminality, jejíž objasňování a zejména následné dokazování jsou mimořádně náročná. Jak se v takových případech hledá další motivace do práce?

„To máte obdobné jako u lékařů. Někdy se operace a léčba podaří, jindy ne. A nemyslím si, že by lékaři ztráceli motivaci k dalším zákrokům. Teď vážně. Práce na oddělení hospodářské kriminality je skutečně náročná, zejména na dokazování. Policisté, kteří jsou zde zařazeni, musejí znát velmi široký rozsah zákonů a prohrávají neradi.“

* Můžete se pohybovat jen v přesně daných mantinelech. Nesvazuje vám tato všeobecná „politická korektnost“ až příliš ruce? A nebrání k objasnění některých případů? Nebo je v pořádku, že si vůči potenciálním pachatelům toho nemohou příliš dovolit a nehrozí, že své moci budou zneužívat?

„Myslím, že je správné, aby se v demokratické společnosti policie pohybovala v rámci zákona. Zákony tvoří volení zástupci lidu, kteří je mají možnost měnit. Naším úkolem je pohybovat se v rámci regulí a ne je komentovat.“

* Trestní oznámení dnes může bezplatně podat prakticky kdokoliv na kohokoliv za cokoliv. A policie popřípadě státní zastupitelství musí toto oznámení prošetřit, což může být dosti zatěžující. Nemělo by dle vašeho názoru být podání trestního oznámení v případě, že bude prokázáno, že bylo neodůvodněné nějakým třebas symbolickým způsobem zpoplatněno?

„To si nemyslím. Kde by se hledala hranice? Jak jsem se již zmínil, každý člověk je jiný a v různé intenzitě vnímá porušení svých práv. Nehledě k tomu, většina občanů nezná hranice mezi trestním právem a občanským zákoníkem. Na případná křivá obvinění současné zákony samozřejmě myslí a je s nimi spojen i postih pachatele.“

* Od policie za poslední roky odešlo relativně dost dlouholetých zaměstnanců. V čem vidíte důvody?

„Každý, kdo řady policejního sboru opustil, k tomu měl svůj důvod. Těch důvodů může být spousta, stejně jako v jiných občanských povoláních. Po dobu mého působení v řadách prostějovské policie to bylo minimum lidí, kteří odešli do civilní sféry.“

* Co byste si přál, aby se vám v nové funkci podařilo?

„Abychom dokázali držet pozitivní trend v úspěšnosti při řešení případů a současně dokázali naplňovat policejní heslo ´pomáhat a chránit´, úroveň bezpečnosti občanů i veřejného pořádku na Prostějovsku zachovat minimálně na dosavadní úrovni.“

* Kde se vy sám osobně vidíte za deset let?

„V penzi...“ (smích)

* Co k tomu bude potřeba?

„Pevné zdraví a nervy.“