Neela Winkelmannová-Heyrovská: "Bojovníků za pravdu je málo!"

Bojovníků za pravdu je vždycky poskrovnu, co se týká nedávné minulosti, platí to tuplovaně. Neela Winkelmannová-Heyrovská se však v naší společnosti tabuizovaných témat nebojí. Upozorňuje na křehkost demokracie a pokřivenost totalitních režimů. Při její návštěvě GJW jsme jí položili několik otázek.

* Co je vůbec smyslem vašeho poslání?

„Naší prací se snažíme mlčení o minulosti, onu zeď, prolomit, probudit o minulost zájem a vracet národu paměť. Aktivní vyrovnávání se s minulostí je vlastně psychoterapií pro celou společnost, bez které se nemůžeme z totality plně uzdravit. Naše společnost, stejně jako ostatní posttotalitní společnosti ve střední a východní Evropě, je traumatizovaná dekádami dvou totalit. My, kteří jsme zažili tu druhou, jsme všichni oběťmi totality, i když si to neuvědomujeme nebo nepřipouštíme. Jako oběti, které vyrůstaly za totality v útlaku, bez základních lidských práv, jsme se naučili mlčet, a to mlčení v nás přetrvává dodnes. Stalo se pro naši společnost normální o traumatické minulosti mlčet, nebo se na ni snažit zapomenout a nemluvit o ní. K tomu přispívají bývalí strůjci a pomahači totalitního zla, kteří jsou tu mezi námi a kteří ve vlastním zájmu ono mlčení, zapomínání a leckdy bohužel i popírání totalitní zkušenosti podporují.“

* Nepřipadáte si někdy jako člověk, který jde proti zdi? (mlčení)

„Nejdeme hlavou proti zdi. Chceme být spíš terapeuty. Tím, že přibližujeme veřejnosti inspirativní či pohnuté příběhy z doby totality, chceme probudit v posluchačích empatii a soucit s lidskými osudy, porozumění pro to, jak bylo strašné žít v totalitě, a přivést je k zamyšlení nad tím, jaké máme nástroje na to, aby se nikdy nic podobného neopakovalo. Aby už nikdy nepřevládly násilí, strach a nenávist k jiným lidem. Zároveň chceme vracet do našeho povědomí jména a odkaz těch, které chtěla totalita zničit a vymazat z našich dějin. Jak nacistická, tak komunistická totalita cílila proti přirozeným elitám společnosti, které byly po tolika dekádách diktatury zdecimovány a dnes nám při budování křehké posttotalitní demokracie chybí. Navracením těchto osobností do naší paměti také pomáháme společnosti vracet identitu a sebelásku, které jsou důležité pro to, abychom byli šťastní. Cesta k lepší a zdravé společnosti vede přes poznání pravdy o naší minulosti. Pravda nás osvobodí a udělá nás lepšími lidmi.“  

* Nevím jak vy, ale já jsem měl dojem, že studenti vůbec nevědí o čem je řeč...

„To, že studenti nevědí, o čem je řeč, není vůbec jejich chyba. Vždyť právě proto jezdíme do škol, abychom jim pomohli rozšířit vědomosti. Je to problém společnosti, která se stále nedokázala z totality plně uzdravit. Naopak lidé spjatí s totalitní minulostí umožnili, že se ve veřejnoprávní televizi, kterou všichni sledují, opakují bez komentáře totalitní ideologické pořady a seriály, že se dokonce vytvářejí nostalgické pořady vzývající dobu diktatury pod zdánlivě neškodnou nálepkou retro. Členové bývalého Prognostického ústavu, think-tanku StB z 80. let, který byl založen na pokyn KGB a který pracoval při Akademii věd pro ÚV KSČ, jsou stále ve významných funkcích našeho veřejného života. Naše země je i sedmadvacet let od pádu totality stále ještě řízena volenými zástupci, kteří pomáhali budovat a udržovat totalitní komunistický režim. Zkuste si třeba představit, že by byl v Německu více než čtvrt století po porážce nacismu spolkovým prezidentem bývalý člen NSDAP a místopředsedou vlády tajný spolupracovník gestapa - to by bylo nemyslitelné. Naše děti ale v podobně nezdravém ovzduší vyrůstají.“

* Jak vnímáte fakt, že se na školách o komunistické minulosti neučí?

„Vedle toho, že dějepis je vždy jen vedlejším předmětem na školách, neexistují učebnice dějepisu druhé poloviny 20. století, které by informovaly o komunistické diktatuře. Když se s dětmi doma rodiče na téma totalita nebaví, zůstává na učitelích, aby tyto mezery ve znalostech studentů zaplnili. Musí na to být zvláště angažovaní, aby si sehnali materiály a podklady pro výuku. Tady naštěstí u nás vypomáhá nevládní sektor. Nejsme to jenom my s naší mezinárodní antitotalitní čítankou Abychom nezapomněli - Výpověď o totalitě v Evropě, v České republice existuje řada chvályhodných organizací a iniciativ, které se v oblasti výuky studentů o minulosti úspěšně profilují.“ 

* Zarazilo vás něco na odpovědích studentů v anonymním dotazníku?

„Dotazníky budeme vyhodnocovat až na konci projektu, až objedeme všechny kraje. Ale při zběžném pohledu do odpovědních lístků z dnešní akce mě překvapuje, že mnoho studentů na otázku, zda se naše společnost po roce 1989 dostatečně vyrovnala s totalitou, odpovídá suše ANO. Ty děti skutečně nevědí, o čem hovoří.“ 

* Setkáváte se na školách s podobnou vstřícností jako na prostějovském GJW, nebo je to spíše výjimkou?

„Představení naší antitotalitní čítanky ve všech krajích ČR provádíme letos už potřetí, a poprvé s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Je to spíše tak, že překvapivě málo středních škol reaguje na naši nabídku bezplatné akce s herci a pamětníky, při které škola navíc dostane sadu knížek k použití ve výuce zdarma. Když se ale některá škola ozve a my přijedeme, tak je to vždy velmi příjemné setkání s pedagogy i se studenty. Tak jako tomu bylo dnes na GJW v Prostějově.“ 

* Mají studenti o dané téma zájem?

„Věřím, že ano. Děti obecně a od malička rády poslouchají příběhy. Je mnohem snazší mladým studentům přiblížit dějiny prostřednictvím vyprávění osudů lidí než jenom suchým memorováním dat a faktů. Nejlepší jsou setkání s pamětníky, kteří vyprávějí svůj vlastní příběh. Při našich akcích se studenty mám vždy radost, že jsou vnímaví a pozorní, nevyrušují a nehledají toho ani nápadně moc v mobilech. Emoce totalitních dějin je zasahují. Je mi potěšením vidět, jak je dnešní mladá generace vlídná, citlivá a více empatická, než jsme byli my v době totality. A to je pro budoucí uzdravení naší společnosti ze stínů totality dobrá zpráva.“