V Prostějově se pořád něco děje!

„Že vždycky v Prostějově se musí něco stát,“ konstatoval houslista Čechomoru Karel Holas poté, co při vystoupení selhala technika a nedošlo tak k promítání připravené videoprojekce Pomocné tlapky. „Loni, když jsme tu byli s Proměnami, jsme si nebyli jistí, jestli koncert vůbec proběhne, protože půl hodiny před začátkem nic nefungovalo, ani elektřina,“ směje se člen oblíbené kapely. Čechomor z toho ale dle vlastních slov nedělá kovbojku a už je tady zase!

Společenský dům v Prostějově byl samozřejmě plný a kapela předvedla na pódiu, co umí. Jsou členové Čechomoru takoví pohodáři i v soukromí? Jak prožívají Vánoce a co by si přáli najít pod vánočním stromečkem? To vše a mnoho dalšího se dozvíte v exkluzivním rozhovoru pro PROSTĚJOVSKÝ Večerník. Za členy kapely odpovídal textař, skladatel, kytarista a zpěvák František Černý.

Pamatujete si, kdy jste byli u nás v Prostějově naposledy? Jak se vám u nás hraje?

„Loni jsme tu byli s turné Proměny a moc se nám tu líbilo, tak jsem si řekli, že se sem po roce zase podíváme. Nehledě na sníh a mráz, už jsme tady zas (smích). Navíc tu máme spoustu příznivců a to se hned lépe hraje, když je plný sál.“

Proč si myslíte, že jsou vaše koncerty vyprodané a kapely hrající moderní hudbu mají o posluchače nouzi?

„Já myslím, že je to tím, že tomu lidé rozumějí a že v ty čtyři ráno v hospodě se vždycky zpívají všude stejné písničky, ty lidové...“

Vaše kapela chce svým vystoupením v rámci Kooperativa tour podpořit charitativní projekt Pomocné tlapky.  Můžete čtenářům přiblížit, o co jde?

„Obecně prospěšná společnost Pomocné tlapky je organizace, která se zabývá chovem a výcvikem asistenčních psů pro zdravotně postižené spoluobčany. Pozor, neplést se slepeckými psy! Asistenční psi pomáhají při normálních běžných věcech, které kdokoliv z nás zvládne bez potíží, ale pro postiženého člověka je to problém. Třeba jen obyčejné rozsvícení nebo zhasnutí světla, sundání ponožek nebo otevírání a zavírání dveří. Takový pes dokáže i vyndat prádlo z pračky! No a my jsme se rozhodli tomuto projektu pomoct tak, jak umíme. S Pomocnými tlapkami spolupracujeme vlastně už šest let. Peníze, které se vyberou na koncertech, z dárcovských zpráv a z prodeje propagačních předmětů, budou věnovány právě společnosti Pomocné tlapky, protože stát na tuhle činnost nepřispívá ani korunu.“

Toto předvánoční období mnoho z nás využije k úklidu, nákupu dárků a pečení cukroví. Jak je tomu u vás?

„Je pravda, že toho času před Vánoci moc není. Musíme si ale udělat čas, jak to jde, abychom tohle všechno taky zvládli, měli čas být doma u rodin...“

Jak slavíte Vánoce? Klasika u stromečku, nebo netradičně někde v zahraničí?

„Rozhodně klasicky. Pečlivě dodržujeme všechny ty tradice, protože jsme tady samí komedianti a máme to rádi (smích). Jinak to je podle toho, jak jde život. Někdy je to docela frmol a jindy pohoda, klid. Hodně právě taky záleží na tom, kde jste, jestli doma nebo v zahraničí. Ale to se nám zatím nikdy nepodařilo, být na Vánoce třeba v Americe. To nevím, jak by dopadlo (smích).“

A jak je to u vás s dárky? Máte už hotovo, nebo vás ten největší předvánoční nákup teprve čeká?

„Tak já jsem si včera hrál na Ježíška a celou noc jsem nakupoval dárky (smích).“ 

Prozradíte čtenářům, jakými dárky se Ježíšek ve vašem podání pochlubí?

„Tak nejvíc se pochlubí asi snowboardem, tenisovou raketou a Legem. Jo a taky jsem koupil sněžnou rolbu na ovládání, co bliká a svítí, a taky auto, co jezdí po stěně.“

A co by měl Ježíšek donést vám?

„To se tady nedá publikovat (smích). Hlavně si přeju samozřejmě světový mír, to by mi udělalo asi největší radost a taky hlavně hodně zdraví, to všichni potřebujeme a pak velkou flašku rumu. Né, to si dělám legraci (smích). Asi by mě hodně potěšilo, kdyby se lidi naučili odpouštět si...“

Popřál byste něco čtenářům Večerníku?

„Určitě bych rád popřál hezké svátky a abychom se zase příští rok tady ve zdraví viděli...“