„KAŽDOU CHVÍLI SE SNAŽÍM VYUŽÍT NAPLNO“

Držitel dvou bronzových medailí z evropských šampionátů a účastník mistrovství světa v v malém fotbale, tahoun české reprezentace a střelec k pohledání. To je charakteristika boskovického odchovance Jana Koudelky, který v současnosti obléká dres Blanenska v DRFG Superlize a po svém letním návratu hájí barvy Blanska i ve velkém fotbale, kdy bojuje v MSFL. Prostějovskému publiku je však znám především jako krajní záložník místního eskáčka, kterému pomohl k postupu do FNL. Druhou nejvyšší soutěž si však především kvůli zdravotním komplikacím nezahrál. Jeho čas na Hané ovšem ještě může brzy přijít... Nadále pak pravidelně nastupuje za reprezentaci České republiky v malém fotbale, se kterým letos získal další cenný kov. Nejen o evropském šampionátu v maďarském Székesfehérváru si PROSTĚJOVSKÝ Večerník s tímto velkým sympaťákem i tentokrát popovídal...

Již řadu sezón působíte v seniorské reprezentaci malého fotbalu. Vzpomenete si ještě na své začátky?

„Tak ten si pamatuju velmi dobře. (úsměv) Bylo to v roce 2014, kdy jsem absolvoval přípravné kempy, po kterých jsem se dostal až na ten závěrečný před mistrovstvím Evropy, načež vyšla i nominace. Od té doby se pravidelně zúčastňuji různých akcí českého nároďáku.“

Uplynulou sezónu jste ze zdravotních důvodů sledoval fotbal spíše z tribuny, přesto jste se nakonec dostal opět do nominace na letošní mistrovství Evropy. Dal jste se tedy včas dohromady?

„Byli jsme s vedením reprezentace domluveni, že počkáme a uvidíme, jak to se mnou bude. Jsem rád, že to dopadlo dobře, byl jsem zdravotně do pořádku a mohl se tak šampionátu zúčastnit.“

V maďarském Székesfehérváru jste tentokrát neodehrál příliš mnoho minut, přesto jste se zapsal i do střelecké listiny. Co bylo důsledkem menšího vytížení?

„Vše se probíralo předem s trenéry a manažerem Zelenkou. Jelikož jsem toho před šampionátem skutečně moc nenahrál, šel jsem na hřiště vždy na chvíli, abych se pokusil oživit hru.“ (pousměje se)

Jak jste si tyto chvíle na hřišti užíval? A co říkáte na šampionát z pohledu českého týmu?

„Každou chvíli jsem se snažil využít naplno, abych byl prospěšný pro tým. A to si myslím, že se mi víceméně podařilo. Prosadil jsem se i střelecky, což pomohlo nejen týmu, ale rozhodně i mně osobně. Cíle české reprezentace byly medailové. Vybojovali jsme nakonec bronzový kov, takže jsme snad očekávání naplnili.“ (radostný úsměv)

Jak moc chybělo k zisku nejcennějšího kovu?

„K finále bylo opravdu blízko, ale bohužel jsme nezvládli semifinálový zápas s Kazachstánem a prohráli 3:0. Škoda... Byli venku Maďaři, Rumuni, nikdo nečekal, že Kazaši šampionát vyhrají. Soupeř byl ale takticky velmi dobře připraven a nám v tom zápase nic nevyšlo. Aspoň jsme si pak spravili chuť v boji o bronz a zaslouženě zakončili turnaj vítězstvím.“

Kolikátou medaili jste již s reprezentací malého fotbalu získal a které si vážíte nejvíce?

„Ve sbírce mám celkem dvě bronzové. Každé si moc vážím, protože kvalita týmů je rok od roku lepší, proto je velkým úspěchem skončit na bedně. A takové umístění je nesmírně těžce vybojované.“

Vidíte nějaký progres i v této odnoži klasického fotbalu?

„Posun tam určitě je a myslím, že každý rok je ta úroveň lepší. Přeci jen se tomu věnuje stále více amatérských fotbalistů, kteří se specializují už jen na tento druh sportu. Doufám, že to za chvíli bude patřit mezi top sporty.“ (smích)

V DRFG Superlize malého fotbalu nastupujete za tým Blanenska. Takže hrajete skoro doma...

„Ano, je tomu tak již druhou sezónu. Letos se nám ale moc nedaří... Věřím však, že se zvedneme a ještě promluvíme do bojů nejvyšší příčky.“

Zúčastnil jste se i mistrovství světa v sálovém fotbale. Preferujete spíše malý fotbal na „umělce“ nebo sálový v hale?

„Mistrovství světa v malém fotbale v USA se hrálo trošku jiným způsobem, než tady v Evropě. Nicméně preferuji spíše malý fotbal, protože mě to více baví, sálovku už skoro nehraju.“ (úsměv)

A jak se udržujete ve formě právě v zimním období?

„Občas si buď zajdu zahrát ligu s klukama z Griffins Prostějov, nebo nějaký zimní turnaj, ale spíše se snažím využít volna a regenerovat. V lednu většinou začíná příprava v klubu, takže si zase tolik neodpočinu.“ (smích)

Jaké rozdíly vidíte mezi klasickým fotbalem a malou kopanou?

„Malý fotbal je spíše o technice a o rychlé práci s míčem. Hraje se v pěti hráčích plus gólman, takže máte neustále blíž k míči než ve velkém fotbale. A můžete vystřídat a zase se vrátit po oddechu do hry, což je asi největší výhoda malého fotbalu.“ (pousměje se)

Jste technický typ hráče, umíte ale skvěle zakončovat. Co si myslíte, že je vaší největší předností?

„Tak nevím, to se těžko hodnotí... (úsměv) Ale věřím si v souboji jeden na jednoho. Driblink obecně mě baví, mám rád pěkné akce.“

Prostějovská fanouškovská obec vás zná především ze zápasů „eskáčka“, nyní ale nastupujete za FK Blansko. Jak se zrodila tato změna?

„Domluvil jsem se takhle s generálním sportovním manažerem 1.SK Prostějov Františkem Jurou, protože jsem toho v jarní části moc nehrál. Příčinou byly již zmíněné zdravotní problémy. Pak jsem začal i později trénovat, tak jsem využil možnost jít hrát zpátky za Blansko.“

Myslíte si, že se do Prostějova třeba ještě někdy vrátíte?

„Myslím, že uzavřená kapitola to není, protože jsme s trenérem domluveni, že bych se měl zapojit do zimní přípravy,. Ae to je teď ještě daleko, tak bych nerad předbíhal. Rozhodně jsem za tuto možnost vděčný, a pokud to vyjde, k týmu se rád zase přidám.“

Sledujete tedy i nadále výkony týmu ve druhé lize? A co říkáte na jeho vystoupení?

„Sleduji každý jejich zápas, i když třeba jen výsledkově, protože se mi kryje se zápasy v Blansku. Kluci většinu zápasů prohráli o gól, což je smůla, ale kvalitu tým rozhodně má. Věřím, že se tým od posledního místa odpoutá a ve druhé lize se zachrání. Bodové rozdíl nejjsou velké, takže nic není ztraceno!“

Po vleklých zdravotních problémech jste tedy opět v zápasovém vytížení. Jak si to užíváte?

„Snažím se užívat si každý zápas. Nehrál jsem delší dobu, takže už jsem se těšil, až mi zase zdraví dovolí nastoupit. Bylo mi, jako když dítěti seberete hračku...“ (smích)

Vraťme se ještě na chvíli k malému fotbalu. Jaká nadcházející událost se v reprezentaci chystá?

„Příští rok v červnu nás čeká dlouho očekáváné mistrovství Evropy v Brně. Předtím by měl být nějaký přípravný turnaj, pak ještě na podzim světové mistrovství v Tunisku. Tři čtvrtě roku je ještě strašně dlouhá doba, ale doufám, že se mančaft udrží, protože máme velkou sílu. Domácí šampionát bude ve velkém stylu a chce ho hrát každý. Můžeme zase udělat výsledek.“

Sledoval jste i výkony „jednadvacítky“, která vyhrála zlato na domácím evropském šampionátu? Co na tento počin říkáte?

„Byl jsem se tam dokonce na celý turnaj podívat. Kluci hráli výborně a zasloužili si celý turnaj vyhrát, což se nakonec podařilo. Je to skvělá vizitka české reprezentace a příslib do budoucna.“

JAN KOUDELKA

narodil se 12. března 1992 v Boskovicích

fotbal začal hrát nedaleko od Boskovic na Suchém, kde dodnes žije

dorostenecké kategorie strávil v Sigmě Olomouc

hrál také v Líšni, Jihlavě, Zábřehu na Moravě, Blansku, Prostějově, současně nastupuje opět za FK Blansko v MSFL

je rychlostním typem záložníka s tahem na branku

aktivně činný je také ve futsalu a především v malé kopané, v níž to dotáhl až do reprezentace České republiky

třikrát se zúčastnil mistrovství Evropy, kde s týmem ČR vybojoval dvakrát bronzové medaile (2014 a 2016) a jedenkrát čtvrté místo. Na mistrovství světa v USA skončili Češi pátí

zajímavost: byla mu diagnostikována cukrovka, je na léčbě inzulinem, přesto dosahuje vrcholových sportovních výsledků