„NÁŠ HOKEJ NA TOM NENÍ TAK ŠPATNĚ...“

Zajímavou návštěvu v podobě osoby čtyřnásobného mistra světa a olympijského vítěze nedávno hostil prostějovský „zimák“. Jak Večerník viděl vlastní oči, po ledě Víceúčelové haly-ZS se proháněl odchovanec kladenského hokeje a člen zlaté generace Martin Procházka, který odehrál v české nejvyšší soutěži přes sedm stovek utkání a nastřílel 308 branek. Široká sportovní veřejnost si jej nejvíce spojuje se zlatým gólem české reprezentace ve Vídni roku 1996 a samozřejmě s nezapomenutelným Naganem. PROSTĚJOVSKÝ Večerník požádal hokejového sympaťáka, který uhranul i dámské pohlaví v populární taneční soutěži, o bezprostřední rozhovor. Současný kouč druholigového týmu HC Řisuty jej nejčtenějšímu regionálnímu periodiku ochotně poskytl...

Co vás přivedlo do Prostějova?

„Dostal jsem pozvání, jestli si nechci zabruslit s malými dětmi. Tak jsem si řekl proč ne a přijel jsem.“ (úsměv)

Byl jste v Prostějově už v dobách své aktivní kariéry?

„Já jsem zde vůbec poprvé. A to jak v samotném městě, tak i na zimáku. Nikdy jsem zde nehrál, takže je to premiéra.“

Proslulý Jágr Team zde měl kolikrát soustředění, vy jste jeho součástí nebyl?

„Ne, nikdy jsem neměl potřebu podobného soustředění, já byl vždy v té době už v klubové přípravě. Většinou to byli kluci z NHL, co se tady připravovali a oni měli jiný letní program.“

Osobně jste si prožil největší úspěchy českého hokeje. Sledujete současnou reprezentační garnituru?

„Samozřejmě že sleduji. Já měl to štěstí, že jsem byl v ‚nároďáku' osm let. Vyhýbala se mi zranění. My jsme tenkrát tvořili partu, která se minimálně obměňovala. Zpět ale k otázce. Já nejsem tak skeptický jako většina lidí. Podle mého názoru nejsme na tom tak špatně, jak někteří říkají. Pořád patříme mezi šest nejlepších zemí na světě. A ono není jednoduché se v takové konkurenci prosadit a trvale se držet nahoře.“

Co myslíte, že vašim nástupcům chybí k tomu, aby navázali na vaše úspěchy?

„Pravdou je, že momentálně medailové úspěchy nejsou. Chybí tomu ale kousíček. Dvakrát po sobě jsme byli v semifinále na mistrovství světa. Na Světovém poháru se sice nepostoupilo ze skupiny, ale zase chybělo málo, prakticky jen jeden gól. Ono je to mnohdy i o tom štěstíčku...“ (pousměje se)

Vaše generace ale vyhrávala jako na běžícím pásu. V čem tkvělo tajemství úspěchu?

„Já nevím, v čem to bylo... Musím ale přiznat, že jsme někdy měli i to štěstí a kolikrát ho bylo opravdu více než rozumu.“ (smích)

Takže všechny tituly byly jen dílem štěstěny?

„Samozřejmě že ne, nechci to takhle shazovat. Byli tam výjimeční hráči, tým byl výborně poskládaný. Základem byli i výborní gólmani, zkrátka ten mančaft, i když se obměňoval, měl pevnou kostru. Těžko říci, čím to bylo, že jsme skoro pořád vyhrávali.“ (úsměv)

Šli jste do turnajů vždy s tím, že jdete pro zlato?

„Ne, takhle jsme to vůbec nebrali. Vždycky jsme vstupovali do každého šampionátu s tím, že chceme udělat úspěch. Bylo jedno, jestli bude zlato, stříbro nebo bronz, prostě jsme chtěli ´placku´. Já vždycky říkám, že každá medaile je hezká. My jsme nejezdili jen pro zlato, ale měli jsme to štěstí, že když jsme už to finále hráli, tak jsme ho vyhráli. Pokud já byl u toho, tak jsme uspěli. Já jsem nikdy na světovém šampionátu nebyl druhej. Vždycky buď první, nebo třetí, ale druhej nikdy.“ (smích)

Jste hokejista, což je v Česku velký závazek, protože jde o národní sport. Vnímáte zvýšenou popularitu?

„Já jsem v první řadě rád, že jsem se mohl hokejem živit. Samozřejmě máme celou řadu dalších sportů, ale fotbal a lední hokej u nás patří k těm dvěma top, co naše republika má. Jsme v Prostějově, tak vím, že tu je vynikající tenis, který patří k nejlepším na světě. Klobouk dolů před nimi.“

Ve své době jste byli jakousi vlajkovou lodí země. Cítili jste velkou zodpovědnost?

„Já to tak nikdy nebral. Pořád je to jenom hokej. Ano, udělali jsme nějaké úspěchy, ale jsou mnohem úspěšnější lidé. Například doktoři, vědci, kteří jsou mnohem prospěšnější pro naši společnost než nějací hokejisté...“

Vždycky, když je národní tým na nějakém šampionátu, veřejnost mu vyjadřuje obrovskou podporu a sounáležitost. Nejintenzivnější to bylo Naganu, jak jste to cítili?

„Obrovsky! My jsme to vnímali opravdu intenzivně. Těch e-mailů a dalších zpráv, které nám chodily, bývalo opravdu hodně a nesmírně nám to pomáhalo. Český fanoušek je nejlepší na světě, ta podpora je obrovská. Na druhou stranu ale dokáže být český fanoušek i hodně kritický. Proto se každý v ‚národku' snaží vždycky odvést co nejlepší výkony.“

Ve sportu jste prožil vrcholy i pády... Je tomu tak?

(smích) „Tak to k tomu patří. Když se někdo vyšplhá nahoru, tak ho přece logicky musí čekat pád dolů. Nemůže se přece jenom pořád vyhrávat.“

Pojďme k současnosti. Čím to je, že si pořád udržujete figuru. Většina hokejistů to má po kariéře jinak...

„No, ono už to taky není, jak by mělo být. Jde o to pořád se hýbat. Samozřejmě jen na rekreační úrovni. Trochu se snažím pořád něco dělat.“

Jakému sportu se konkrétně věnujete?

„Hokej už hrávat nechodím. Rád si sednu na kolo, cyklistiku mám rád. Na kole jezdím hodně.“

U hokeje jste ale zůstal v roli trenéra.

„Ano, momentálně trénuji druholigové Řisuty. Musím říci, že mě to baví, chytlo mě to. Po delší době jsem se vrátil k hokeji. Sice trošku z jiné pozice, ale jsem za tu možnost rád.“

Už jste poznal, že jste v odlišné pozici než jako hráč?

„Ona zase až tolik odlišná není. Jde jen o to, že jako trenér to vidím trochu jinýma očima. Zatím jsem spokojený, vcelku vyhráváme a hlavně mě to opravdu baví.“

Tančil jste i ve StarDance, jak se vám něco takového přihodilo?

„Dostal jsem nabídku od České televize. Sháněli sportovce do téhle soutěže. Řekl jsem, že to zkusím. Nakonec to dopadlo, jak dopadlo, dostal jsem se daleko. Zajímavá zkušenost, ale to je celé.“

Hokejisté jsou většinou na tanec dost dřevění. Vy jste výjimka?

„Já jsem byl taky na nohy dřevěný. (smích) Ono to ale není jen o tom tancování. Musíte lidi zaujmout, myslím, že se to povedlo. Vnímali, že jsem se moc snažil, to asi lidi ocenili. To byl asi hlavní důvod našeho umístění.“

Jste ryzí Kladeňák, jak berete současnou pozici hokejového Kladna?

„Samozřejmě mě vůbec netěší. Chtěl bych, aby Kladno hrálo extraligu. Ono to ale není vůbec jednoduché se tam zpátky dostat. Není to ani tolik o financích, spíš jde o to složit nějaký super tým. Já bych byl hrozně rád, aby se tam mužstvo, které vede můj kamarád Pavel Patera, dostalo.“

Martin PROCHÁZKA

* narodil se 3. března 1972 ve Slaném

* ženatý, manželka Renata, synové Šimon a Martin

* klubová kariéra: 1989-1991, 1992-1996 a 2004-2010 Kladno, 1991-1992 Jihlava, 1996-1997 AIK Stockholm, 1997-1998 Toronto Maple Leafs, 1998-1999 Vsetín, 1999-2000 Atlanta Thrashers, Vsetín, 2000-2002 Vítkovice, 2002-2003 Omsk, 2003-2004 Voskresensk, 2011-2012 Regensburg

* za reprezentační tým České republiky nastoupil v 189 zápasech, v nichž nastřílel 61 branek

* největší úspěchy: olympijský vítěz z Nagana 1998, čtyřnásobný mistr světa (1996, 1999, 2000 a 2001), dvakrát bronzový z MS (1997 a 1998), mistr ČR 1999 s HC Vsetín, dvakrát finalista extraligy (2000 Vsetín, 2002 Vítkovice), dvakrát bronzový v exttralize (1994 Kladno, 2001 Vítkovice), dvakrát bronzový z MS juniorů (1990, 1991), bronzoý z ME juniorů (1990)   

zajímavost: po ukončení aktivní kariéry získal v populární taneční soutěži České televize StarDance druhé místo