„NA VLASTNÍ DĚTI PŮSOBÍME ODSTRAŠUJÍCÍM PŘÍKLADEM“ směje se Marek Otruba

Deset let zábavy, starostí a nadšení, deset let akcí připravených pro tisíce lidí zejména díky zápalu desítek dobrovolníků. Tak by se dala stručně shrnout ojedinělá historie Spolku Plumlovských nadšenců, který příští rok v březnu oslaví kulaté výročí své existence. Jisté je, že bez patřičného elánu nemůže nic velkého vzniknout. Jak je však možné, že plumlovskou partu ani po tolika letech a prodělaných krizích nadšení neopustilo? Co se jim zatím nepodařilo a v čem naopak překonali vlastní očekávání? O tom všem i o ledasčem jiném  si Večerník povídal s prezidentem spolku Markem Otrubou.

 * V září jste uspořádali desátý ročník Plumlovského vinobraní. Přitom jubilejní výročí vašeho oficiálního založení oslavíte až v březnu. Jak je to možné?

„Je to dáno tím, že v minulosti jsme například vinobraní, ale i slet čarodějnic dělali pod hlavičkou města a teprve později založili náš spolek.“ (úsměv)

* Za jakých okolností se tak stalo?

„Parta lidí, která se před více jak deseti lety kolem těchto akcí vytvořila, chtěla, aby na náš zámek nechodili jen místní, ale i lidé z okolí Plumlova. Snažili jsme se v první řadě udělat propagaci plumlovskému zámku a také ukázat, že kultura jde dělat dobrovolnicky a s nadšením. Náš přístup nebyl ze strany oficiálního pořadatele akcí v počátcích úplně pochopen a v důsledku toho vznikaly rozepře. Toto bylo spouštěcím motorem úvah o založení samostatné organizace, která by pod svá křídla vzala pořádání akcí podle našeho gusta. Dalším, neméně důležitým důvodem, byla v roce 2006 změna politického vedení na radnici, kdy nás chuť pořádat akce pod hlavičkou města opustila. Spolupráce s novými představiteli města se jevila do budoucna velmi problematická až nemožná a z jejich strany nebyl nejmenší zájem o podporu naší činnosti. To vše výše jmenované způsobilo, že v březnu roku 2007 vznikl Spolek Plumlovských nadšenců.“

* Kolik lidí spolek sdružuje a co vás drží při sobě?

„V současné chvíli je ve spolku třicet členů. Nesmím ale zapomenout na další desítky lidí, kteří nám dobrovolně na našich akcích pomáhají a bez kterých by prostě nebyly. Patří jim velký dík. Nejmladšímu členovi je lehce přes dvacet let a nejstarší načal osmou desítku svého života. I v tom je ta rozmanitost, že nejde jen o skupinu stejných vrstevníků. Při sobě nás určitě drží společný zájem dělat ´něco navíc pro naše město´ v podobě pořádání kulturních akcí v Plumlově, sami se přitom pobavit, vyrazit si na výlety a třeba i do sklípku. Šíře naší činnosti je opravdu pestrá. Vidět jsou pouze naše akce, které děláme pro veřejnost, ale také v rámci spolku máme taneční soubor i divadelní skupinu a sami si pro sebe občas dopřejeme i trochu zábavy.“

* Rozpětí akcí je od uspávání broučků přes živý betlém až po čarodějnice či vinobraní. Je něco, co všechny tyto akce spojuje, čím jsou charakteristické?

„Hlavním spojovacím prvkem je, že si dokážeme vždy nějakou část programu zajistit vlastními silami. Ať již se jedná o moderování, různé produkce, vystoupení dětí ze školky, tanečního souboru Veselé kravičky, Čiperné babičky, organizaci soutěží pro děti. Ve spolku máme na tyto různé aktivity ´specialisty´, kteří se dané činnosti od prvopočátku věnují a když dostanou za úkol něco připravit, tak je jistota, že to bude mít úspěch.“

* Organizace vašich akcí pro veřejnost nepochybně zabere spoustu času. Proč o svém volnu raději neděláte něco jiného?

„Kdybychom dělali něco jiného, tak byste se ptali, proč děláme deset let tohle a ne něco jiného... (smích) Prostě nás baví, když se lidé baví. Sám si ale kolikrát říkám, jestli by nebylo lepší si na takovou akci zajít jako návštěvník, bavit se a neřešit vše z pozice hlavního pořadatele. Jelikož jsou ale naše akce vyhledávané, tak to asi má smysl. Jediným měřítkem pro nás je spokojenost návštěvníků. Velmi často bojujeme s rozpočtem akce, někdy končíme v mínusu, jindy v plusu, naštěstí za celý rok jsme to zatím pokaždé udrželi vyváženě. Snažíme se shánět i finanční prostředky od sponzorů, od města či kraje. Ale bývá to složité a proto si nemůžeme dovolit žádnou velkou kapelu, protože to finanční riziko by bylo hodně velké.“

* Čím si vysvětlujete úspěch vašich akcí u tak velkého počtu lidí, z nichž mnozí vůbec nejsou z Plumlova?

„Snad návštěvníci oceňují, že se za dobrovolné nebo nízké vstupné snažíme nabídnout kvalitní program. Nehrajeme si na profesionální organizátory. Lidé určitě vnímají, že jsou naše akce něčím jiné, o spoustě detailů více přemýšlíme a řešíme je, ačkoliv připouštím, že občas narazíme i na nějaký ten nedostatek. V dnešní době elektronické komunikace, kdy se vše sdílí na Facebooku, stačí pár pochvalných komentářů a příště přijdou noví návštěvníci. Lidé si také časem zvykli, že když akci pořádají plumlovští nadšenci, že to bude mít určitou úroveň.“ (úsměv)

* Co vám činnost ve spolku dává a co naopak bere?

„Velmi si vážím práce lidí, kteří nám přijdou pomoc jen za pivo a párek. To má člověk dobrý pocit. Jednoznačně mi bere dovolenou v práci. A občas i hodně fyzických sil. Akce většinou na místě připravujeme jeden až dva dny předem a protože se ve většině případů jedná o sobotní akce, tak trávím pátek před akcí na ´dovolené´...“ (úsměv)

* Představte si, že byste měli neomezený rozpočet. Koho byste do Plumlova pozvali?

„Myslím si, že to v zásadě není až tak o penězích, jako o lidských možnostech akci uspořádat. Nejsme žádná profesionální agentura, která se pořádáním akcí živí, stále to děláme a dělat budeme zadarmo, pro zábavu, pro radost a spokojenost lidí. A koho bychom libovolně pozvali? Kapelu Kabát! Ale to bychom museli nechat vykácet polovinu Obory, aby se nám sem návštěvníci vešli...“ (smích)

* Za celou dobu své existence jste se museli poprat s nejrůznějšími komplikacemi. Mnohé z nich se nepochybně opakují a vás jistě hned tak něco nezaskočí. Vzpomínáte si ale na některé obzvláště nečekané?

„Jedna je přímo velmi čerstvá, plánovaný koncert Vladimíra Mišíka na vinobraní. O půl jedenácté dopoledne jeho manažer zavolal, že koncert nebude. V tu chvíli si člověk říká, zda to vše má smysl, rok předem se domlouváte a takto to skončí... Nakonec se nám podařilo najít velmi rychle náhradu. Pár návštěvníků sice mělo u vstupu problém a otočilo se, ale toto je jedna z věcí, které nedokážeme ovlivnit. A tou druhou je počasí. V roce 2011 jsme připravovali na začátku ledna akci Tříkrálový průvod na zámku. Přes noc nám napadlo čtyřicet centimetrů sněhu a další stále padal. Naštěstí se nám díky panu Zichovi z Mostkovic podařilo sehnat traktor s pluhem a vše se díky tomu mohlo uskutečnit. Bylo to ovšem velmi náročné...“

* Jak je možné, že vás za těch deset let dosud neopustilo nadšení?

„S nadšením je to jako na houpačce. (úsměv) Jednou je velké, jindy menší a občas i hodně malé. Pro mě takovým zdrojem nadšení jsou spokojené tváře dětí na našich akcích, a když někdy elánu ubývá, vzájemně si mezi sebou dokážeme dodat povzbuzení. Nenecháme se v tom. V tu chvíli si vždycky říkám, že to má opravdu smysl.“

* Potkaly spolek v průběhu jeho existence nějaké ztráty?

„Za největší ztráty považuji odchod dvou ikon spolku do nebe. Peťu Trunečku - nezapomenutelného baviče a Rákosníčka i Jardu Piňose ´Bekyše´ - schopného opravit neopravitelné. Na ně stále vzpomínáme a chybí nám.“

* Je něco, co jste si na začátku předsevzali a dosud jste to nezvládli vykonat?

„Prapůvodně jsme chtěli dělat akce pro své děti, které v té době začaly chodit do školy, a v okolí pro ně nic podobného nebylo. S postupem času se z našich akcí však staly vyhledávané akce pro návštěvníky ze širokého okolí a naše děti rostly a rostly. Na začátku jsme si říkali, že jednou to po nás převezmou. Zatím se však nepodařilo, aby byly pro tu věc tak zapálené jako my, jejich rodiče... Možná je to tím, že již od mládí viděly, kolik času a energie tomu věnujeme. A toto na ně možná zapůsobilo trochu ´odstrašujícím´ příkladem...“ (úsměv)

* Všímám si právě, že si cíleně vychováváte generaci svých nástupců. Myslíte, že se vám je podaří v Plumlově udržet?

„Je to spíše naše přání. Budeme usilovat o to, aby z našich dětí a mladší generace, kteří nám nyní na akcích již pomáhají, vznikli naši nástupci, rádi jim v důchodu budeme pomáhat a samozřejmě přidáme spoustu nenahraditelných rad.“

* Proč by vaše děti měly v Plumlově zůstat a proč by na druhou stranu měly odejít?

„Já sám se považuji za plumlovského patriota. Doufám tak, že i některé naše děti se rozhodnou ve svém rodném městě zakořenit a být veřejně aktivní. Pravda ale je, že už také pomalu patřím mezi starší generaci, která měla ve své době omezené možnosti a má i jiný pohled na život než dnešní mládež, která má otevřené brány do světa a možnosti o kterých se nám ani nesnilo. Za sebe bych mladým lidem vřele doporučoval vyrazit takzvaně na zkušenou, aby okusili i těžší podmínky a zvýšili si samostatnost. Plumlov je však krásné místo k žití v čisté přírodě a s kulturním dědictvím, takže pochopím, když si ho tak jako já vyberou i pro život.“ (úsměv)

* V čem jste naopak překonali svá vlastní očekávání?

„Nečekali jsme, že těch deset let tak strašně rychle uteče. (smích) A je skvělé, že náš spolek stále funguje a že jsou pořád zájemci, kteří chtějí mezi nás přijít.“

* Měli jste někdy chuť se na to vykašlat?

„Byla určitá období, kdy jsme řešili, zda má smysl dále pokračovat, ale tyto těžkosti se zatím vždy překonaly. A jak říká známé heslo: co tě nezabije, to tě posílí. Tak věřím, že nás to posílilo do další činnosti, kterou máme rádi a těšíme se na ni.“

* Jakým způsobem oslavíte desáté výročí svého založení?

„Prací... Pokusíme se v příštím roce pro návštěvníky uspořádat kvalitní akce, na které budou rádi vzpomínat. Na konci října budeme pro naše členy a pomocníky pořádat jakousi děkovačku a ta se ponese v duchu vzpomínání na těch nejméně deset let. A že je na co vzpomínat!“

* Co tedy plánujete do příští dekády? 

„Rádi bychom do Plumlova pozvali nějaké známé a zajímavé interprety. V minulosti jsme za rok dělali i více jak deset akcí pro veřejnost. V poslední době se počet našich akcí ustálil a pořádáme Ples, Rockový bál, Pašije, Slet Čarodějnic, Pohádkový les, Plumlovské vinobraní. Navyšovat počet akcí nejspíš nebudeme a budeme se snažit ty tradiční akce, jak se lidově říká, ´vyšperkovat´. Snažíme se poučit z jednotlivých chyb, aby ta další akce byla vždy o kousek lepší.“

* Jak oslavíte své dvacáté výročí? A myslíte, že v té době bude už čistá přehrada a opravená fasáda zámku?

„Za deset let? Pokud nám to bude dopřáno, tak to zajisté oslavíme opět prací... Prezidentem našeho spolku bude určitě někdo mladší a dá tomu nový svěží vítr. (úsměv) Co se týče zámku, tak jsem optimista. Za deset let bude opravena nejen fasáda, ale i prostory nízkého zámku a nádvoří. A přehrada? Otázka je, zda za těch deset let v přehradě nějaká voda vůbec bude, natož jestli bude čistá. Už nyní bývá voda v přehradě čistá, akorát pouze od října do června...“