- 8. listopad 2016
- 723x
Se svěšenými hlavami se trousili do klubového autobusu. V takovém rozpoložení není nikomu příliš do řeči. Jeden z mála, který podává stabilní výkony v defenzivě, je levý bek Josef Pančochář, i když ani ten se nevyhnul zaváhání. O něm i o tom, co se vlastně na hřišti děje, se rozpovídal v exkluzivním rozhovoru.
* První gól byl vyloženě náhodný, jak moc ovlivnil další průběh zápasu?
„Každý zápas je těžký, když dostaneme první gól. Padl bohužel z naší strany hřiště, já jsem na střelce nemohl vystoupit, protože jsem měl ještě vlevo hráče, všichni jsme čekali centr a najednou tohle. Takhle se mu to podařilo opravdu snad jednou za život. A měli jsme to opět hodně těžké, navíc jsme brzy po mojí chybě v rozehrávce dostali druhou branku.“
* Ani ta kontaktní branka nepomohla zvrátit vývoj utkání?
„To je pravda, každý kontaktní gól něco pozitivního znamená. Jenže pak jsme po další individuální chybě dostali třetí branku. Nechápu to... Celý týden si rozebíráme, jak dostáváme branky, pak sem přijedeme a všechny tři branky dostaneme jako obvykle! Je to těžké.“ (pokrčí rameny)
* Může v takové situaci fotbal ještě docela obyčejně bavit?
„Situace je samozřejmě taková, jaká je, ale fotbal hrajeme proto, že nás baví, jinak bychom to nedělali. Naděje umírá poslední a nechtěl bych, aby to kdokoli předčasně vzdal, nikdy není nic předem prohrané.“
* V sobotu s Třincem půjde i vzhledem k jeho postavení v tabulce opravdu o všechno...
„Říkáme si to vlastně každý týden. Musíme bojovat a vyvarovat se přesně těch chyb, které jsme předvedli na Žižkově. Nedostat první gól, zkusit si třeba pomoci standardní situací a hlavně vstřelit první branku nebo třeba aspoň uhrát poločas bez branek, soupeře to přece jen dostane mírně pod tlak. Máme hodně mladých hráčů a pro ty je zřejmě problém se za nepříznivého stavu zvednout. Mrzí nás to všechny, víme, kde nás tlačí bota, a přesto stejné chyby děláme. Po první chybě se to začne valit a okamžitě taháme za kratší konec.“
Další chyba na Vápenici.