Julie Kovářová: „Máme před sebou hodně zajímavou sezónu...“

poluhráčky se okolo sympatického libera mění každým rokem jako na kolotoči, ona sama zůstává. Julii Kovářovou (za svobodna Jášovou) čeká ve službách prostějovského volejbalu již čtvrtá sezóna a po téhle stránce je v současném týmu Agelek společně s Barborou Gambovou největší trvalkou. Po letním odchodu většiny stěžejních opor by navíc měla plnit roli velké tahounky asi ještě víc než dosud. Věčně usměvavá stálice VK Večerníku po jednom z náročných tréninků věnovala následující exkluzivní rozhovor...

* Jak se vám zatím jeví nové hráčky a obměněné družstvo?

„Na nějaké větší hodnocení je ještě dost brzo, zatím se o tom nedá moc mluvit. Nejsme sehrané, přípravné zápasy máme teprve před sebou, postupně se poznáváme a dáváme dohromady. Každopádně došlo v kádru k velkým změnám, vždyť ze základní sestavy minulé sezóny zůstala jen Nina Herelová, jinak nikdo. A v novém složení si na sebe prostě musíme zvyknout.“

* Zůstala jste i vy. Vás to za dané situace nelákalo jinam?

(úsměv) „Ne. Já už to mám v hlavě tak srovnané, že nikam jinam nechci. Buď tady zůstanu, nebo už taky s manželem přemýšlíme o založení rodiny.“

* Jak jste strávila léto?

„Užívala jsem si jej sportovně - relaxačně. Nejsem ten typ člověka, že bych jen ležela a nic nedělala, potřebuju pohyb. Navíc máme nového psa, na jaře jsme si ho pořídili jako štěňátko a teď už pořádně vyrostl. S ním jsem denně někam chodila nebo běhala.“

* Co říkáte na dosavadní průběh přípravy?

„Začala hodně zostra. Myslela jsem, že ji odstartujeme trochu pomaleji, abychom se do toho dostaly, ale najely jsme do ní hned naplno. (úsměv) A jedeme pořád, zatím jsme nijak neslevily. Musím říct, že hlavně nohy bolí každý den moc. Máme i míň volna než dřív, protože trénujeme také některé soboty. Tím pádem je toho fakt dost a jsme unavené, ale aspoň budeme dobře nachystané s výborným fyzickým základem.“

* Znamená to, že nová kondiční trenérka Solange Soares má vysoké nároky?

„Je pravda, že Soli nám toho nakládá opravdu hodně. Ty tréninkové dávky asi dělá podle sebe, což je pro nás těžší, protože ona si v přípravě vždycky přidávala. (smích) A tělo má jinak stavěné než třeba já. Se svaly na místech, kde osobně žádné nemám, tudíž bez problémů zvedá váhy, na kterých se většina pořádně nadřeme. Na druhou stranu je Soli rozumná v tom směru, že když jsme už víc unavené, tak nám sleví.“

* Jaké je to bez Miroslava Čady, který po osmi letech v Prostějově jako hlavní kouč skončil?

„Je to jiné. Já ho mám hrozně ráda, on pořád házel nějaké vtipy a na trénincích bylo hodně srandy, přitom jsme vždycky i dost makaly. Tím pádem je škoda, že už nepokračuje, ale jak se říká, změna je život. A já věřím, že tahle změna nakonec bude dobrá. I když teprve uvidíme, jak vše bude fungovat, neboť nový kouč Peťa Goga s námi zatím moc není, kvůli reprezentaci je v Prostějově vždycky jen půlku týdne. Pracujeme tak do téhle chvíle pod vedením Luba Petráše a Soli, které známe dlouho, takže tolik změn zatím nepociťujeme.“

* Přišly dvě hráčky z Německa, kde jste řadu let působila. Oprášila jste při komunikaci s nimi němčinu?

„Já německy všemu rozumím, ale mluvím hrozně pomalu. Proto na mě holky klidně můžou spustit ve své rodné řeči, zatímco já jim pak odpovídám radši anglicky. Každopádně s Mareike Hindriksen jsem dřív působila v Hamburku, tudíž se líp známe, navíc spolu bydlíme a trávíme tak dost společného času i mimo halu. Taky Laura Weihenmaier je super holka, se kterou jsme si padly do noty. Myslím, že všechny nové hráčky se bez problémů začlenily a můžeme vytvořit znovu soudržný tým.“

* Bude i dostatečně kvalitní na obhajobu českých trofejí, když především Olomouc a rovněž Brno výrazně posílily?

„Letos to bude asi hodně těžké. Pokud vezmu Olomouc, přivedla několik dost zajímavých hráček ze zahraničí a klidně se nám může rovnat. Už to nejspíš nebude tak jako dosud, že Prostějov byl jiný level a všichni ostatní v extralize se pohybovali minimálně o úroveň níž. Teď mají v Olomouci silný kádr a myslím, že s námi budou chtít bojovat o zlato. Navíc se dobře jeví i Ostrava s KP Brno a české soutěže budou mít určitě větší náboj tím, že se nedá předem jasně odhadnout, jak dopadnou. Zvlášť u poháru, kde o postupujícím rozhodují dva vzájemné zápasy a ve finále o vítězi pouze jediný, což je ještě víc ošidné. Na druhou stranu vůbec nechci podceňovat naše družstvo, které taky má svou sílu a navíc ho ještě doplní tři volejbalistky, jež s námi zatím nejsou.“

* Nebojíte se nutnosti zvykat si na častější porážky v domácích soutěžích?

„Třeba prohry v žádné větší míře nepřijdou. (usměje se) Musíme vytvořit kvalitní, bojovný a soudržný mančaft, který opětovně potvrdí svou pozici největšího favorita bez nějakých výrazných problémů. V kádru s nejstarší hráčkou pod třicet let teď sice máme míň zkušeností, na druhou stranu však víc mladých holek v týmu vnese do naší hry spoustu energie i dravosti, což se může hodit.“

* Poprvé v historii není VK přímo v evropské Lize mistryň, nýbrž musí do kvalifikace. Jak reálně vidíte šanci postoupit do základní skupiny přes maďarskou Bekescsabu, případně polskou Dabrowu Gorniczu?

„Já si myslím, že vzhledem k soupeřům nejsou ty naše postupové šance vůbec malé. V případě vytvoření dobrého kolektivu naopak vidím možnost projít do základní části za naprosto reálnou, aniž bych chtěla maďarský nebo polský celek jakkoliv podceňovat. Je to každopádně velká výzva zabojovat zvlášť za situace, že v případě postupu bychom se dostaly do určitě hratelnější skupiny než v minulých letech. Rozhodně očekávám už v předkolech Champions League hodně zajímavé a atraktivní zápasy, které snad nalákají co nejvíc fanoušků do hlediště. Celkově bych řekla, že máme před sebou velmi zajímavou sezónu.“